Tenis měl plno, a tak Hořáka zlákal florbalový leták
Adam Delong dal na mistrovství světa už dva hattricky a útočí na české rekordy. On však touží po zlatu, které český florbal nikdy nezažil
Původně si přál hrát tenis. Jenže když s rodiči přišel do místního klubu, neuspěl. Trenér měl skupinu šesti dětí a další už nepřibíral. Tak Adam Delong zkusil v Horní Suché fotbal, jenže tam pro změnu bylo dětí tak málo, že musel hrávat s o pět let staršími. „Byl jsem malý špunt a ne moc k užitku.“
Teprve když objevil ve škole letáček, který zval na florbal, byla jeho výprava za sportem úspěšná. „Od té doby mě to baví a žiju tím.“
Kdo ví, jestli by to dotáhl ke grandslamům či do kádru svého oblíbeného Baníku Ostrava. Každopádně dětská sázka na florbal ho dovedla až na mistrovství světa, kde je teď klíčovou oporou reprezentace, až si tím od spoluhráčů vysloužil přezdívku Hořák. To proto, že mu to „střelecky hoří“, rozumějte pálí. I se včerejší trefou ve vítězném čtvrtfinále proti Dánsku (10:1) dal ve čtyřech zápasech osm gólů a na další tři přihrál.
Dvakrát z toho byl hattrick. „Když jsem sem jel, říkal jsem si, že nechám na hřišti všechno. Případně, že by bylo dobré týmu pomoct i nějakým gólem. Ale že to půjde takhle, to jsem nečekal,“popisuje Delong, jenž může smazat letité české rekordy ze šampionátů – 10 gólů Radima Cepka z roku 2004 a 16 bodů Vladimíra Fuchse (1996). „Když to přijde, budu rád, ale raději bych pokořil týmový rekord než individuální. To znamená zlato.“
Delong je vlastně „prototypem“ současných florbalistů. Je mu 22, k florbalu přičuchl jako kluk na škole, takže nejde o žádného přeučeného hokejistu, jak tomu bývalo dřív. Na ostravské Vysoké škole báňské studuje stavební inženýrství, v květnu ho čekají bakalářské zkoušky a i teď během šampionátu v Praze dopisuje úkoly, protože hned po turnaji je před ním zápočtový týden.
„Doufám, že mistrovství sledují. A že mi vyjdou vstříc ohledně termínu odevzdání,“přeje si.
Ale být během turnaje ponořen v knížkách pro něj není nic nového. Třeba před třemi lety přijel z juniorského šampionátu v pět ráno a o dvě hodiny později už skládal maturitu z matematiky, svého oblíbeného předmětu. „Ani jsem se na ni extra neučil. Asi to mám v krvi. Nejspíš po otci, ten ji také má rád. Nějak se mě to drží a pořád mě baví.“Mluví tiše, volí pokorná slova. Florbalisté zkrátka nejsou zvyklí, že by na ně mířilo několik diktafonů a oni měli odhalovat svůj život. I to, že je v O2 areně sledují tisícovky fanoušků, je pro ně výjimečnou záležitostí. Nepoznané je i to, že jejich jména teď u televizních přenosů slýchají lidé mimo florbalovou komunitu. „Nějak vyšilovat z toho, že se podaří jeden zápas? Dělat z toho obří slávu, vědu? To je úplně zbytečné. Přijde další den, další zápas a je třeba zase nastoupit s pokorou,“říká Delong. „Já ani nechápu, jak se to ke mně odráží.“
Že v reprezentaci nebýval úplným zabijákem, dokazují i čísla – před šampionátem dal ve 13 duelech čtyři góly. Teď je tu však exploze, která by hráči Vítkovic měla pomoci i k vysněnému angažmá ve švýcarské lize.
„Zatěžovat si tím hlavu je zbytečné, ale rád bych si vyzkoušel florbal v cizině,“přiznává.
Po čtvrtfinále – mimochodem nejjasnějším v české historii – je před ním víkend, kdy se Češi poperou o medaile. V sobotním semifinále se čeká střet s Finskem (čtvrtfinále hraje dnes) a nejspíš ještě vzroste zájem veřejnosti o florbal. „Jsem rád, že se náš sport dostává i k lidem, kteří ho dosud moc neviděli. A doufám, že těch lidí bude víc a víc.“