V supím chrámu, dnes už bez supů
Po 565 schodech jsme v indickém Tirukkalukundramu vystoupali na vrchol hory, kde se nachází hinduistický chrámový komplex známý jako Orlí či Supí chrám. Ten i mimo Tamilnádu vstoupil ve známost proto, že na skále s širokým výhledem do krajiny tu kněží obětovali rýži, přepuštěné máslo nebo cukr dvěma supům mrchožravým. Dvojice mrchožroutů prý přilétala každý den vždy ve stejný čas – pokud však mezi přítomnými poutníky nebyl nějaký hříšník.
Oněch 565 schodů na vrchol hory se mi vycházelo hůř, než když jsem tu byl před dvaceti lety poprvé. Na místě samém se však nic nezměnilo. Bohužel ani to, že supi už k chrámu nepřilétají. Připomínají je zde pouze dvě tři vyobrazení, která by bylo snadné vyložit tak, že zachycují nějakou náhodnou událost. Ve skutečnosti však dvojice patřila k chrámu odedávna. V železničním průvodci po jižní Indii z roku 1926 se lze dočíst, že úřední záznamy zachycují návštěvy „orlů“na skále u chrámu do doby vzdálené téměř dvě stě let. Pozdější prameny dokládají, že supi mrchožraví hnízdili i přímo na chrámové budově na vrcholu hory.
Naposled se ve „svém“chrámu objevili patrně roku 1994. Uvedený letopočet zavdává příčinu k domněnce, že i na mrchožrouty spojené s chrámem v Tirukkalukundramu dopadla velká krize, která vedla k téměř úplnému vymizení supů z Indie. Ta je spojována především s používáním diklofenaku k léčení dobytka, přičemž pro supy je preparát vysoce toxický. Na rozdíl od jiných druhů supů však v Indii supi mrchožraví začali ubývat později, a tak asi nemůžeme veškerou vinu přičítat jen diklofenaku. Bohužel fakt je, že početnost supa mrchožravého je dnes v Indii jen pranepatrným zlomkem původních stavů – a že se ani přibližně neví, kolik jich do dneška vlastně zbylo.
Situaci ještě komplikuje skutečnost, že většinu Indie obývá místní poddruh supa mrchožravého. Má tento indický mrchožrout šanci přežít? A vrátí se někdy supi do „svého“chrámu? Obávám se, že bez lidské pomoci stěží. Základem pro záchranný program by se snad mohli stát jedinci tohoto poddruhu držení v lidské péči. V evropských zoo je jich ovšem jen 22 a v indických podle všeho ještě méně. Byla by to ohromná práce s nejistým výsledkem. Ale stálo by za to, aby se do ní někdo pustil. Kdo ví, snad se dočkáme... Návrat supů mrchožravých by jednou mohl začít právě u chrámu v Tirukkalukundramu. To bych se těch 565 schodů pokusil zvládnout třeba i za dalších dvacet let!