Rozhovor: Favoritka Plíšková

Karolína Plíšková před Australian Open

Dnes Prague Edition - - Přední strana - Karel Knap reportér MF DNES na Australian Open

Tak teď? Vyhraje konečně grandslam? Karolína Plíšková v Melbourne patří k favoritkám.

Kdysi před největšími akcemi trpěla. Selhávala na nich. Tlak ji drtil. Jednou se před US Open dokonce rozplakala. Rozvleklé turnaje jí neseděly, až časem si na ně zvykla.

Na šesti z předchozích devíti grandslamů postoupila aspoň do čtvrtfinále. Znalci ji obvykle pasují na jednu ze žhavých kandidátek na titul.

Ani tentokrát podobným věštbám neunikla. Vždyť v generálce v Brisbane domašírovala až k trofeji.

Zdá se, že v šestadvaceti letech dozrála. Pochvaluje si dvojici točících se zahraničních trenérek Rennae Stubbsová – Conchita Martinezová.

Zůstává ve střehu, nicméně před úterním derby s Karolínou Muchovou působí sebevědomě. Možná též proto, že z posledních šesti partií s Češkami vyždímala šest vítězství.

Už jste zjistila, jak se nejlépe vybrušuje forma na grandslam?

Poslední dva tři roky se docela vyhýbám stresu. Teď jsem v pohodě, bez zranění. Po minulé sezoně jsem si užila dovolenou, zvládla těžkou přípravu na Tenerife. Vyhrála jsem turnaj v Brisbane. Mám kolem sebe fajn lidi, jsem šťastná, což se snad na kurtu ukazuje.

Jak vám v Melbourne utekl týden před turnajem?

Udělali jsme kus práce. Čtyři dny jsme makali skoro celý den. Chvíle volna jsem strávila se ségrou (Kristýnou) nebo s (manželem) Michalem, který dorazil v úterý.

Jak jste se rozptýlili?

V sobotu jsme vyrazili na St. Kildu k moři, abychom se vyhnuli ostatním tenistům. Bydlíme v centru jako většina z nich, tak jsme chtěli prchnout na jiné území. Pláž je krásná, pěkné restaurace, koupili jsme si zmrzku.

Vy smíte zmrzlinu?

Jednou za měsíc! Snažím se jíst zdravě, takže jsem si dala první za tři týdny od příletu do Austrálie. Naštěstí měli mé oblíbené příchuti mango a zelený čaj. A ještě jednu věc jsme podnikli.

Ano?

Zašli jsme s Michalem a ségrou do kasina v hotelu Crown. Vyhráli jsme. Na ruletě, která mě baví. Doma bych nešla, hned by mě někdo fotil. Ale tady nebo v Monaku si užiju trochu adrenalinu.

Nač sázíte?

Na svá šťastná čísla. Jenom a jenom na ně. Je jich asi osm. Michal má zase jiná oblíbená. Tentokrát vyhrávala ta jeho.

Prima. Vydělali jste. Nemusíte se stresovat tím, že potřebujete posbírat odměny za postup v Australian Open, což?

Přesně! A radši tam skočíme ještě jednou, abych byla úplně v klidu.

Naučila jste se odblokovat očekávání, které každý váš start v Melbourne, Paříži, Londýně a New Yorku provází?

Snažím se. Připomínám si, že přijdou další, kdyby to nevyšlo. Nechci si zbytečně připouštět tlak a dělat z grandslamů bůhvíco.

Zmínila jste soustředění na Tenerife. Čím to, že jste se prvně odhodlala k podzimní výpravě do ciziny?

Dosud jsem po sezoně zůstávala doma, protože jsem chtěla strávit nějakou dobu s rodinou. Jenže často jsem bývala nemocná a do Austrálie odlétala ze zimy unavená. Trvalo mi asi patnáct let, než jsem se odhodlala opustit Česko.

A vyplatilo se?

Myslím, že mi prospělo teplo, slunečné počasí, příjemní lidé. Měla jsem klid. Hodně jsem trénovala venku, takže přesun sem je přirozenější než z pražské haly.

Sblížila jste se víc s koučkou Martinezovou, kterou jste loni přibrala do týmu?

Poznaly jsme se už při US Open. Pak jsme si hodně volaly. Na Tenerife jsme spolu strávily skoro měsíc, což byla zkouška, jak spolu vyjdeme. Všechno fungovalo výborně, stejně jako s novým kondičním trenérem Azuzem Simčičem.

Utužovali jste partu?

Pokoušeli jsme se. Vyrazili jsme se mrknout na kosatky. Navštívili jsme ZOO. Na týden za mnou přiletěl táta, Michal tam měl dceru. Vyšli jsme si na výlet do hor, polehávali spolu u bazénu. Pravidelně jsme spolu chodili na jídlo, žádná křeč.

Australanka. Španělka. Chorvat. Jak si členové vašeho týmu rozumějí?

Skvěle. Každý přináší něco trochu jiného. Druhá trenérka Rennae mi radí, jak se dostávat k síti. Conchita je na mě hodně přísná. Sama nikdy nedarovala soupeřce jediný balon, nenechá mě vypustit jediný úder. Dobře komunikují s Azuzem, takže si nemám nač stěžovat.

Jak jste snášela španělské drily, které patří mezi speciality Martinezové?

V tamních akademiích zavřou lidi od rána do večera a šest hodin je drtí na kurtu. Ona by se mnou nejradši udělala totéž. Dává své práci tisíc procent. Občas jsou její cvičení hodně intenzivní, ani začátky tréninků nejsou volné. Pár dní jsem kousala dost těžce. Ale pak jsem se cítila skvěle. Stejně jako teď. Fyzicky i herně.

Netlučou se někdy názory Stubbsové a Martinezové?

Ne. Jsou bývalé hráčky. Vidí mou hru podobně. O soupeřkách mluví skoro stejně. Obě se shodují, že když podám super výkon, na druhé straně není co řešit.

Nebála jste se pokusu se střídajícími se koučkami?

U mě nic není na doživotí. Snad leda Michal (směje se na chotě a manažera v jedné osobě). Tým se mi mění, ale téhle variantě věřím, takže podle mě fungovat může.

Obě trenérky vidí mou hru podobně. O soupeřkách mluví skoro stejně. Shodují se, že když podám super výkon, na druhé straně není co řešit.

Foto: Profimedia.cz

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.