Proč biatlonu fanoušci neubývají
Zcela nečekané třetí místo štafety žen v Oberhofu a čtvrtá příčka mužů byly včera jedním z mála majáků prozařujících prosincovou a potom i lednovou mlhu, v níž se ztrácel český biatlon.
Do té doby totiž šlo o nejhorší vstup národního týmu do Světového poháru od ročníku 2009–2010.
Generační obměna, ke které v Česku dochází, je bez ohledu na včerejší radostný výsledek nesporná.
Gabriela Koukalová scénu opustila. Z dalších závodníků táhnoucích tým při šestiletém biatlonovém boomu jsou nyní třicátníci. Zdravotních problémů u nich přibývá. Změna přípravy, kterou u žen od léta provádí hvězdný norský kouč Egil Gjelland (byť má jít o „běh“na delší trať), zatím plody nepřinášela. S výjimkou Markéty Davidové jsou reprezentanti na trati pomalejší než loni. Ti mladí se potýkají s nevyrovnanou střelbou. A nyní v Oberhofu Češi ani nevyužili kvótu pěti mužů a žen na startu, protože při zdravotních komplikacích části týmu neměli z B-týmu adekvátní náhradu. Rovněž výsledky „béčka“v druholigovém IBU Cupu byly v prosinci zcela nevýrazné.
A přece přízeň českých fanoušků neklesá a biatlon si mezi sporty drží velmi lukrativní pozici ve sledovanosti. Ba co víc, ta při úvodních čtyřech kolech Světového poháru pravidelně překonávala i čísla z úvodu loňské olympijské zimy. Drtivá většina pohárových závodů dosáhla v České televizi průměrné sledovanosti 400 až 650 tisíc diváků a více než 20procentního podílu na trhu. Navíc další diváci vyhledali souběžné přenosy Eurosportu.
Pro porovnání, utkání Ligy národů fotbalistů Česko–Slovensko mělo průměrnou sledovanost 385 tisíc diváků, semifinále MS florbalistů proti Finsku 241 tisíc.
Navíc při třetím pohárovém kole v Novém Městě přišlo přímo do ochozů úctyhodných 101 351 diváků. Nikde jinde na světě jich tolik nechodí.
Čím si taková čísla vysvětlit? Zaprvé: biatlon se coby technicky skvěle zpracovaný i mediálně prezentovaný sport mnoha zvratů a emocí stal atraktivním (nejen) televizním lákadlem. Což včerejší divoká ženská štafeta, ve které Češky oscilovaly mezi 2., 14. a konečným 3. místem, jen dokázala. Zásluhou mnohých videostěn u trati je zároveň přitažlivější i sledování závodů na místě.
Zadruhé: během šestiletého boomu se Češi naučili fandit tomuto sportu jako celku a užívat si také soubojů největších osobností Fourcada, Böa, Wiererové, Kuzminové a dalších. Proto chtějí být u příběhu těchto hvězd nadále.
Zatřetí: po letech takřka neustálých českých úspěchů se prozatím ukazuje, že většina skutečných biatlonových fanoušků je tvory věrnými a přejícími. Ani při trápení v Novém Městě reprezentanty nevypískali, nýbrž bouřlivě povzbuzovali také ty dobíhající na 50. místech.
Odliv některých „sezonních“fanoušků, kteří kterémukoliv sportu dopřávají pozornosti jen v éře vítězství, je jevem běžným a očekávatelným. Přesto divácké jádro biatlonu zůstává silné. Jen si po odchodu Koukalové a během generační výměny musí fanoušci zvyknout na to, že emotivní závody jako ty včerejší budou po nějaký čas méně časté a fandit se bude spíše snaze Čechů probít se do Top 10.
Co se stane se sledovaností biatlonu dál, ve výhledu tří či pěti let, záleží i na okysličení reprezentace. Ani ne tak z dnešního „béčka“, ale z týmu juniorů, kteří předvedli slibná umístění v Junior IBU Cupu.
To jsou závodníci vzešlí z let boomu.
A v budoucnu by jej měli oživit.