Popelnici džihádu Ídlíb naplno ovládla al-Káida
Z poslední syrské provincie, o níž se setrvačně tradovalo, že ji drží povstalci, se stalo „hnízdo terorismu“.
DAMAŠEK Experti se káceli hrůzou, když sami sebe začátkem podzimu děsili, že syrská armáda dobude Ídlíb a nastane „největší humanitární katastrofa století“. Teď ho dobyla syrská filiálka al-Káidy, ale to nikomu očividně nevadí.
Žádné vzrušení, žádná hrůza, žádné apokalyptické předpovědi.
Přitom by byly na místě, protože teď je syrská ofenziva skutečně pravděpodobná. Ídlíb se stal jakousi Gazou, enklávou radikálů, odkud na vládní území létají rakety. Turecký ministr zahraničí mluvil o „hnízdě teroristů“.
Na podzim zastavili syrskou ofenzivu Turci a Rusové: v Soči si slíbili, že Turci budou držet na uzdě povstalce v Ídlíbu, aby odtud nevedli válku, nebo aspoň jen trochu, Rusové za to měli držet na vodítku Bašára Asada.
První část dohody se právě zhroutila. Turci selhali.
V Ídlíbu měli jako své želízko v ohni „umírněné rebely“, kromě toho tam byli džihádisté všech možných barev. Protože stále tradovaná báje syrské občanské války zní, že bojují dobří povstalci proti zlému režimu Bašára Asada, džihádisté v Ídlíbu byli zneviditelňováni, zatímco rebelové byli zvětšováni, aby to bylo s bájí v souladu.
Teď se ale stalo, že „bezvýznamná“skupinka džihádistů vyhnala rebely do turecké zóny u hranic.
Dohoda, která měla zabránit syrskému útoku na oblast se třemi miliony lidí, je v ohrožení. Na druhé straně by možná bylo přesnější popsat nynější situaci takto: tři miliony lidí teď ovládá al-Káida.
Současně však ovládnutí Ídlíbu radikály podporuje i výklad války zdůrazňovaný syrskou vládou, totiž že proti ní stojí a v podstatě od začátku stáli hlavně islamisté a džihádisté, takže ve válce jde o to, zda se ze Sýrie nestane druhý Afghánistán. V posledních letech, kdy nenáboženské povstalecké skupiny ztrácely na síle i významu, se zdálo, že vláda systematicky likviduje v první řadě právě je, aby skutečně mohla tvrdit, že ve výsledku vlastně jde o konflikt Sýrie s radikálním islámem.
Faktem je, že poslední zlom v Ídlíbu je jen potvrzením stavu, který tam trvá už dlouho. Je to také výsledek absurdního přístupu k syrské válce. Když syrská armáda dobývala města a provincie ovládané radikály, zahraniční média a politici se stále drželi syrské bajky a tvářili se, že vojáci pouze masakrují nevinné civilisty a demokratické povstalce. To, že postup brzdili džihádisté, kteří si vzali civilisty jako lidské štíty, se přehlíželo. Nakonec vždy džihádisté vyklouzli, protože kvůli civilistům i veřejnému mínění dostali možnost nasednout do autobusů přistavených vládou a odjet do Ídlíbu. Tak se stalo, že koncentrace džihádistů se tam rychle zvyšovala. Před pár měsíci už ovládali polovinu až dvě třetiny provincie.
Zařídili se tam po svém. Nezavádějí tam Islámský stát číslo dva, jsou chytřejší. Chtějí sice šaríju, ale hlavně peníze. Loví lidi napojené na humanitární organizace, protože berou plat. Mučí je a vydírají. Ale hlavně vybírají „daně“od nákladních vozů s pomocí, kterou svět posílá do Ídlíbu. Měsíčně jich tam na podzim přijelo pět až sedm tisíc, a tak radikálové vydělávali asi tři a půl milionu dolarů. Západ tak jimi vlastně financoval džihád, přestože si myslel, že jen pomáhá trpícím. USA a Británie tehdy přestaly dodávat pomoc do částí Ídlíbu, které radikálové ovládali. Ti skvělým způsobem vysvětlovali, proč „teroristickou daň“na pomoc uvalili: bylo to jen proto, aby mohli financovat opravy silnic, v nichž kamiony zatížené humanitární pomocí udělaly díry.