Amerika se topí v čínské krvi

Čína při pondělku šokovala. Její zahraniční obchod povážlivě zeslábl. Dovoz se v prosinci 2018 propadl meziročně o 7,6 %, zatímco analytici počítali s pětiprocentním nárůstem. Ochabl také čínský vývoz, o 4,4 %. Trh přitom počítal s tříprocentním vzestupem

Celkově jde o další znak čínského zpomalení, z něhož nemůžeme mít radost ani my. Když zpomalí Čína, zpomalí Německo. Když zhasnou Němci, zhasneme i my. Bude se propouštět. Bujará léta skončí.

Zatímco Němci ani Češi se z čínského zadrhávání radovat nemohou, Američané by snad mohli, ne? Vždyť k němu rozpoutáním obchodní války zásadně přispěli. Jenže… Americká administrativa je ve věci obchodní války s Čínou rozdělena na dva tábory. První tábor, kolem ministra financí Stevena Mnuchina, si přeje zmírnění napětí. Argumentační municí, na niž prezident Donald Trump může slyšet, jsou tomuto táboru prosincové prudké propady amerických burz. Ty se například v případě společnosti Apple protáhly do nového roku. Ikonický výrobce iPhonů se předminulý týden propadl nejvýrazněji za šest let. Zdůvodnil to právě čínským zpomalením. Číňanům kvůli obchodní válce teče do bot a nechtějí už tolik iPhonů. Apple proto vyhlíží nižší tržby a jeho akcionáři chudnou. A Trumpovi se obchodní válčení začíná vracet jako bumerang. Zasáhl sice Čínu, ta krvácí, ale Amerika se začíná v čínské krvi topit.

Trump, chce-li být v roce 2020 znovu zvolen, nemůže vývoj akciových trhů v USA ignorovat. Ze dvou důvodů. Zaprvé, růst burz s oblibou prodává jako úspěch své hospodářské politiky. Pokles burz je proto vodou na mlýn jeho politickým sokům. Zadruhé, podstatná část americké veřejnosti, včetně Trumpových voličů, má rozsáhlý majetek v akciích, třeba prostřednictvím penzijních fondů. Při poklesu burz tedy strádají, což je může odradit od podpory „Trumpovy linie“a zejména od jeho zvolení prezidentem v roce 2020.

Války bez vítězů

Ale… Druhým táborem v rámci americké administrativy jsou „jestřábi“, lidé jako Trumpův obchodní zmocněnec Robert Lighthizer. Ten už roku 1998 varoval před naivitou představy, že intenzivnější obchod s Čínou sám o sobě povede k její „nápravě“třeba v oblasti lidských práv. Prý jde o přání, jež je otcem myšlenky. „Obchod nemůže sám o sobě uhasit oheň mezinárodní rivality. Ve skutečnosti právě prosperita často přispívá k rozdmýchání konfliktu,“hlásal tehdy také. Od námluv s říší středu důrazně varoval. Dnes Lighthizerova slova znějí takřka prorocky. Čína má k opravdové pluralitní demokracii zřejmě dále než před osmi či i šesti lety. Zejména od svého vstupu do Světové obchodní organizace v roce 2001 přitom Ameriku soustavně ekonomicky dotahuje. Lighthizer Trumpa od další eskalace obchodní války odrazovat nebude, to spíše naopak.

Burzy nyní zjevně sází na to, že Trumpův zájem na znovuzvolení bude silnější, a že tedy dopřeje sluchu spíše Mnuchinovi a spol. než „jestřábům“. I pokud by se tak Trump zachoval a jal se z obchodní války couvat, bude muset docílit ještě jednoho. Totiž toho, aby vycouval bez ztráty tváře. Tudíž tak, aby si to podstatná část jeho voličů nevyložila jako slabošství nebo jako ústup vynucený prozřením, že obchodní války opravdu není snadné vyhrávat. Trump, jak známo, při zahájení obchodní války s Čínou právě toto prohlásil: Je snadné v ní zvítězit.

Pokud bude chtít Trump z obchodní války vycouvat, jistě to bude chtít udělat bez ztráty tváře. A jediný, kdo mu to může umožnit, je Peking. Čínský kormidelník Si Ťin-pching by takové situace jistě využil. Protože je však tím jediným, kdo Trumpovi vycouvání bez ztráty tváře může umožnit, nebylo by to pro Washington levné. Což může být pro změnu argumentační municí jestřábům, jako je Lighthizer. Ti budou Trumpa od vycouvání zrazovat. S poukazem na to, že reputační, ale i přímo ekonomické, a dokonce geopolitické náklady takového kroku jsou v této fázi již značné. A také s poukazem na to, že je třeba vytrvat. (Čímž ovšem mezi řádky přiznají, že obchodní válku není snadné vyhrát.) Budou poukazovat i na to, že čínská ekonomika a čínské burzy se propadají také – a více než americké. Právě i kvůli započaté obchodní válce. To je pravda.

Ovšem... Čínský prezident Si je autokrat, od loňského roku vlastně s doživotním mandátem. Naproti tomu Trumpovi zbývají ve stávajícím volebním období dva roky ve funkci. Proto si nemůže dovolit nechat „svoji“ekonomiku a „své“burzy topit v čínské krvi tak dlouho a tak závažně, jako si Si Ťin-pching může dovolit nechat krvácet „svoji“ekonomiku a „své“burzy.

To by mohlo být rozhodující. Uvažme též, že demokraté v USA nejsou ve věci cel a obchodního vztahu k Číně o nic smířlivější než republikáni a Trump. Možná jsou v některých ohledech ještě ráznější. Což naznačuje, že Trumpův potenciální nástupce v Bílém domě by ve vztahu k Číně stejně šel do značné míry v jeho šlépějích. Pro Číňany to otevírá jedinečné „okno příležitosti“dosáhnout právě nyní – kdy se Trump postupně ocitá pod silným tlakem a jejich ekonomika stále silněji krvácí – nejlepšího možného „dealu“. Do konce nynějšího příměří zbývá půldruhý měsíc. Americko-čínská jednání nekončí. Číňané budou tedy „hodní“, leccos zřejmě slíbí. A kdo ví, třeba se do nich Trump i „zamiluje“, jako loni do vůdce KLDR Kim Čong-una.

Pravděpodobnost zmírnění napětí nyní lehce převažuje, tak v poměru 60:40. Potvrzuje se to, před čím mnozí ekonomové varují již rok. Obchodní války nemají vítěze, mají jen poražené.

Když zpomalí Čína, zpomalí Německo. Když zhasnou Němci, zhasneme i my.