Školství nepotřebuje přísnou hranici, která určí, kdo může na střední školu a kdo ne. Nápad hejtmanů by jen uškodil těm, o které jde – dětem.

Když harvardský profesor Roland Fryer dostal za úkol zlepšit špatné střední školy v Texasu, zeptal se tamních učitelů, co by rádi na své škole změnili. Část odpověděla, že by chtěli lepší žáky. Ty Fryer na hodinu vyhodil a nahradil jinými, kteří chtěli změnit fungování školy. Jako mávnutím proutku se výsledky žáků začaly zlepšovat a zvýšil se počet studentů, kteří odmaturovali. V Česku by Fryer ani nemusel chodit do škol. Mohl by rovnou začít u hejtmanů, kteří si myslí, že základní problém našich středních škol je, že tam chodí málo chytré děti, které se tam vůbec neměly dostat.

České střední školství trpí řadou neduhů. I tím, že uchovává sociální a ekonomické nerovnosti ve společnosti. Jinými slovy šance dětí z rodin s nižším vzděláním na lepší budoucnost je malá. Školství obecně funguje trochu jako průtokový ohřívač, kde o úspěchu rozhoduje převážně motivace rodičů něco do potomka vtlouci. V systému veřejně financovaného školství to však nedává smysl. Spíš jednoho napadá, zda by nebylo efektivnější školství zprivatizovat a nehrát si na iluzi rovné šance dětí na rozumné vzdělání.

Návrh tzv. cut-off skóre, s kterým přišli hejtmani, do tohoto konceptu plně zapadá: uděláme hranici, která na základě nějakých testů rozdělí děti na úspěšné a neúspěšné, tedy na ty, které se dostanou na střední školy, a ty, které ne – a jedeme dál. Hlavně abychom zaplnili učňáky, o jejichž přidané hodnotě nevíme prakticky nic. Co však víme jistě, je, že absolventi učňáků mají vyšší šanci být nezaměstnaní než jejich kolegové, kteří mají maturitu. To nezavdává k přílišnému optimismu.

Zkušenosti s cut-off skóre ze zahraničí jsou veskrze negativní. Vede učitele k tomu, aby posunuli oblíbené děti těsně nad hranici, protože měly zrovna špatný den při vyplňování testu. To se dělo i ve Švédsku, které je jinak známo svou poctivostí. Přitom studenti, kteří se dostali těsně nad hranici cut-off skóre, měli později mnohem lepší studijní výsledky a nakonec i vyšší kariérní výdělky. Podobná zkušenost přichází i ze škol v Chicagu, kde zavedení cut-off skóre způsobilo řadu podvodů, dokonce v pěti procentech testů.

Z návrhu hejtmanů je zřejmé, že cítí nostalgii po selektivním socialistickém školství, jež mělo hlavně vychovat režimu poslušné jedince bez širšího rozhledu, kteří především splní plán v těžkém strojírenství. Počet gymnazistů byl nízký, protože se do továren a pro fungování režimu nehodili. Současným politikům by takový model školství vyhovoval. Absolventi by jim nemluvili do práce, volilo by se dle jednoduchých marketingových kampaní, protože by se nikdo nenaučil v demokracii pohybovat.

Troufám si však tvrdit, že od 80. let jsme se posunuli. Naše demokracie a hospodářství potřebují sebevědomé absolventy, kteří dokážou myslet a ne jen replikovat mechanické postupy. Potřebujeme školství, které dává slušné šance na rozumný život všem, bez ohledu na to, kde a komu se kdo narodí. A nakonec potřebujeme kultivovat naši demokracii, v níž nebudou politici diktovat, kdo smí a nesmí studovat. Jeho královská Výsost vévoda Fittipaldi z Edinburghu. Sedmadevadesátiletý princ Philip, manžel britské královny, měl autonehodu, při níž obrátil na bok svůj černý Land Rover. Pravděpodobně mířil z bungee jumpingu na nácvik letu rogalem.