Proč říkají Maláčové Venezuela

Kde se vzala nová hvězda sociální demokracie? Ministryně práce Jana Maláčová má teď namířeno do vedení strany.

Květen 2018. Na zahrádce u kanceláře europoslance Miroslava Pocheho v Bořivojově ulici na pražském Žižkově se schází pražská ČSSD včetně exministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové a také některé stranické špičky v čele s předsedou Janem Hamáčkem. Kromě jiného se pár dní před začátkem vnitrostranického referenda o vstupu do vlády baví o obsazení jednotlivých ministerstev. Když přijde na resort práce, padá kromě tehdy už téměř jistého Petra Krčála jméno nepříliš známé sociální demokratky – náměstkyně Gabriely Nekolové. Janu Maláčovou nikdo ani nezmíní.

Ministr Krčál v červenci kvůli opsání části bakalářské práce ze dne na den rezignuje. Proti nástupu Nekolové se staví straníci „jejího“Ústeckého kraje, jenž je proti účasti v koalici s Andrejem Babišem. Jan Hamáček musí jednat rychle a nemá moc na výběr. Veřejnosti naprosto neznámou Janu Maláčovou registroval jako šéfku odboru rodinné politiky a politiky stárnutí na ministerstvu práce, i v Oranžovém klubu prosazujícím v rámci ČSSD rovná práva žen. Volba padne na ni. „Pracovně jsme se potkávali, viděl jsem, jak se umí nadchnout pro věc,“vysvětluje Hamáček.

Dokonce ani v ČSSD od ní někteří moc nečekali. Jenže cílevědomá a ambiciózní Maláčová se zakousla. Už zítra má Sněmovna definitivně hlasovat o jejím návrhu na zrušení karenční doby, tedy o proplácení nemocenské od prvního dne. Necelých šest měsíců od nástupu do kabinetu si Maláčová kvůli své radikálně levicové politice a neústupnosti vysloužila řadu nálepek.

„Ničitelka státního rozpočtu“

Její spolustraníci o ní mluví coby o „nové naději ČSSD“a téměř najisto se počítá s tím, že se v březnu stane místopředsedkyní strany. Premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš ji označuje za největší soupeřku jeho ministryně financí Aleny Schillerové a dodává, že Maláčová chce „zničit tenhle rozpočet“. Od opozice si vysloužila přezdívku Venezuela. V narážce na tamní socialistickou politiku, jež přivedla kdysi nejbohatší jihoamerickou zemi téměř ke krachu.

Dnes už tak Maláčové říkají i někteří vládní poslanci a v žertu i část sociálních demokratů.

„Určitě se jednou do Venezuely podívám,“rozesměje se ministryně. Pak zvážní. „Nevidím tam souvislost, já prostě nerozdávám. Pokud někdo tvrdí opak, tak by mě zajímalo, v čem rozdávám. Rozhodně musíme navyšovat důchody, protože průměrný důchod je 13 300 korun. Přijde vám to jako luxus? Mně ne,“říká zarputile a pokračuje: „Pak jsem navýšila minimální mzdu, protože se lidem, co za ni pracují – a máme jich tu 150 tisíc – má vyplatit pracovat. Co dál? Životní minimum? To chci navýšit, protože jsem přesvědčena, že si přídavky na děti zaslouží i rodiny, které pracují, ale jsou těsně nad minimální mzdou. Zálohované výživné by mělo být plošné. Protože drtivá většina samoživitelek má příjem do 20 tisíc měsíčně. Musíme ale zásadně zlepšit vymáhání výživného, to je pro mě klíčové.“

Kde se vůbec donedávna neznámá politička vzala a co formovalo její světonázor?

Levičáctví dozrálo v Německu

Jana Maláčová pochází z Uherského Hradiště ve Zlínském kraji. Jak sama říká, z levicové rodiny. Jako studentka se podle svých slov o veřejné dění vždy zajímala, byť se nijak neangažovala. „U nás byl každodenní rituál koukat večer na zprávy, v neděli jsme pravidelně sledovali politické diskusní pořady a hodně o tom debatovali.“

Zlom nastal po absolvování obchodní akademie. Maláčová v osmnácti zatoužila po zkušenostech v zahraničí. Jako au pair se tedy vydala do německého Frankfurtu nad Mohanem. Po pár měsících prý uměla výborně jazyk, takže se přihlásila na politologii na tamní Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho, která je levicovými myšlenkami mezi studenty vyhlášená. Hned napoprvé ji vzali.

Dnešní ministryně si v Německu při studiích vydělávala jako sekretářka, účastnila se debatních klubů a vyzkoušela si i svoji první funkci – dělala předsedkyni studentské samosprávy kolejí, na nichž bydlela. „Vždycky jsem věděla, že jsem levicového smýšlení, a na univerzitě to ve mně dozrálo, nicméně zařazení do politického spektra jsem řešila až po návratu z Německa,“říká.

Po zisku titulu v roce 2007 začala pracovat jako analytička fondů Evropské unie na ministerstvu pro místní rozvoj, které v tu dobu vedl šéf lidovců Jiří Čunek. O rok později vstoupila do ČSSD. „Návrat ze Západu byl šok. Pamatuji si, že jsme šli s kolegy z ministerstva na oběd a jeden z kolegů tam rozvíjel teorie typu, že důchodci nám pracujícím dělají naschvály a ráno jezdí metrem, abychom si nemohli sednout. Říkala jsem si, že je to asi hodně černý humor, ale myslel to vážně. Sled takových událostí, ta společenská a politická vyhrocenost za Topolánkovy vlády, mě dovedly k rozhodnutí, že se chci politicky angažovat,“líčí.

Souznění s Paroubkem

Podle Maláčové je totiž „být vlevo“normální. „Říká se, že kdo není do třiceti vlevo, nemá srdce,“parafrázuje ministryně známý citát Winstona Churchilla. Okamžitě doplňuji druhou část rčení – kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum. Sedmatřicetiletá Maláčová se rozesměje. „To jsem nechtěla říct, tím jsem si naběhla.“

Od vstupu do ČSSD ji neodradilo ani to, že předsedou byl tehdy Jiří Paroubek, jenž nebyl u mladých lidí populární. „V roce 2008 nebyl u vlády. Asi je to vzděláním, ale pro mě byl vždy důležitý socioekonomický konflikt a program ČSSD. V tom jsem vždy s panem bývalým předsedou Paroubkem souzněla.“

Maláčová se následně přihlásila do prvního ročníku Akademie sociální demokracie pod Masarykovou demokratickou akademií a německou nadací Friedricha Eberta, což je podle ní „vzdělávání budoucích kádrů“. Pracovala pro některé sociálnědemokratické senátorky, europoslankyni Zuzanu Brzobohatou a v roce 2012 zamířila do Bruselu na pozici zástupkyně Kanceláře Parlamentu ČR při Evropském parlamentu.

Proč má manžel jiné příjmení

Tam kromě jiného poznala svého manžela Aleše Chmelaře, ze kterého se stal později státní tajemník pro evropské záležitosti a dnes působí jako náměstek ministra zahraničí. Po dvou letech oba dostali nabídku od Tomáše Prouzy z Úřadu vlády a vrátili se do Česka. Maláčová při tom začala dálkově studovat politickou ekonomii Evropy na londýnské School of Economics.

Práce na Úřadu vlády jí přestala vyhovovat. I proto, že tehdy s manželem zastávali pozice vedoucích oddělení a v práci se neustále potkávali. Do toho otěhotněla a krátce před přijetím služebního zákona přišla nabídka z ministerstva práce a sociálních věcí, které tehdy vedla Michaela Marksová. Maláčová zamířila rovnou do čela odboru rodinné politiky a politiky stárnutí.

„Byla to oblast, o kterou jsem se hodně zajímala. Když jste těhotná a připravujete se na mateřství, tak si uvědomíte, jaká je to zásadní změna. A jak stát nepřipravuje lidem podmínky. Takže jsem po tom skočila všemi deseti a chtěla prorodinnou politiku státu změnit,“vykládá dnešní ministryně. V té době se už podílela na práci v odborných komisích ČSSD, především v evropské a v komisi politických analýz, a také na tvorbě volebních programů strany. Angažovala se také v Masarykově demokratické akademii okolo levicového politického komentátora Patrika Eichlera.

Mimochodem, ač už měli s Chmelařem po svatbě, rozhodla se ponechat si své dívčí jméno, což nechápou ani někteří sociální demokraté. Svého času se jí na to ptal třeba i exposlanec a donedávna šéf uherskohradišťských sociálních demokratů Antonín Seďa. „Vdávala jsem se ve třiatřiceti a přišlo mi v tomto věku divné měnit identitu. Přejmenování je velká životní změna. Manželovi stejné příjmení nepřijde důležité. A dvě příjmení mi přijdou hodně nepraktická. Kamarádkám, jež mají dvě příjmení, se stejně říká jedním, většinou ne tím původním. Takže jsem zůstala Maláčová, ale syn se jmenuje po manželovi,“vysvětluje ministryně, jejíž mluvčí je Barbara Hanousek Eckhardová.

Po třech letech ve funkci ředitelky odboru tedy Maláčová postoupila do funkce ministryně, do které se s ní předtím moc nepočítalo. Dnes už by chtěla sociální demokracii měnit i z pozice místopředsedkyně. Jak by podle ní měla ČSSD vypadat?

Feministka, tradiční socialistka

„Svým založením jsem feministka, a mnozí proto měli obavy, že to budu tlačit postmateriálním směrem. Ale politicky jsem spíš tradiční sociální demokratka, která klade důraz na pravolevý střet,“popisuje. „Sama sebe vnímám jako důkaz toho, že i tradiční sociální demokrat může být moderní. Mám poměrně prestižní západoevropské vzdělání, ale přesto si myslím, že síla ČSSD je v sociálních a národohospodářských tématech. Soustředit bychom se ale měli i na ochranu životního prostředí. Bude to mít zásadní dopady nejen na zdraví, ale i na sociální spravedlnost a naši prosperitu,“míní ministryně práce.

Jako cestu ke zlepšení stavu ČSSD zmiňuje také další hledání „nových tváří“či marketing. „Měli bychom se přizpůsobit trendu, který se nedaří sociálním demokratům v celé Evropě. To znamená začít komunikovat jinak. O sociálních médiích někdo říká, že se přeceňují, jiní, že podceňují, ale jsou zkrátka zapotřebí. Marketing dnes dělá strašně moc. I jako ministryně si uvědomuji, jak strašně moc je důležitý dojem.“

Zajímavé na tom je, že ačkoli Maláčová hovoří o nutnosti „většího programového rozkročení“, třeba názor na platformu Zachraňme ČSSD okolo Michala Haška s Jiřím Zimolou má jasný. „Na celé situaci je absurdní, že vlastně nevíme, jaký mají program a co vlastně chtějí. Ať diskutují, to je určitě dobře, měli bychom diskutovat více. Nicméně bychom si to měli vydiskutovat uvnitř a asi by se neměli prezentovat navenek. Strana, která pere své špinavé prádlo na veřejnosti, je pro voliče příšerně neatraktivní.“

Nyní tedy Maláčová míří do vedení strany. Měla by ji jednou chuť převzít jako předsedkyně? „Nechvalme dne před večerem. Uvidíme, zda vůbec dostanu důvěru delegátů a stanu se místopředsedkyní.“

Sama sebe vnímám jako důkaz toho, že i tradiční sociální demokrat může být moderní.