Španělé migranty vítali, ale teď vstřícnost mizí

V zemi poslední měsíce rychle roste obliba i vliv krajně pravicové strany Vox

MADRID Byly to emotivní chvíle, když loni v červnu španělská Valencie přivítala loď Aquarius s více než šesti stovkami imigrantů na palubě. Nikde je nechtěli. Přijmout je odmítla Itálie i Malta, takže přeplněná loď bloudila celým západním Středomořím až ke španělským břehům.

Tam jim otevřeli náruč. „Patří to k našim povinnostem,“prohlásil tehdy socialistický premiér Pedro Sánchez a přidal pár nelichotivých poznámek na adresu Itálie. Madrid se cítil morálním vítězem.

Teď se situace opakuje, ale v pozměněném obsazení.

Úřady v jiném španělském přístavu Barceloně řeší, co si počít s lodí španělské humanitární organizace Proactiva open arms.

A vše je najednou jinak. Po šesti měsících se španělská vstřícnost dokonale vytratila.

Tamní politici suše říkají, že posádka plavidla porušila mezinárodní právo, když vyzvedla imigranty na pašerácké trase poblíž libyjského pobřeží – a nepředala je do nejbližšího přístavu, tedy zpět do Libye.

Španělské úřady loď zadržely a další plavby nepovolily.

Dobrovolníci z Proactiva open arms cítí, že doba nadšených úsměvů pominula. „Pokud nám někdo brání zachraňovat lidské životy, je to velmi kruté,“postěžovali si ve vyjádření, které ocitovala agentura Reuters.

Rekordní rok 2018

Španělé prostě zjistili, že ani Pyrenejský poloostrov není nafukovací. Jejich země se stala pro pašeráky lidí hlavní vstupní branou do Evropy a uprchlíků rychle přibývalo.

Itálie se naopak po červnovém nástupu šéfa vnitra Mattea Salviniho před další migrací uzavřela. Tím víc zesílil tlak na západ Evropy.

Dokládají to čerstvá čísla. Podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci přeplulo Středozemní moře do Španělska od 1. ledna do 26. prosince 2018 dohromady 57 250 lidí. Jinými slovy: každý den nějakých 160 nových běženců.

To překonalo všechny minulé statistiky a španělské politiky to rázem vyděsilo. Tím spíš, když se na konci roku připomněli rozladění voliči. Volby v Andalusii, která je nejlidnatějším regionem v zemi, přinesly politické zemětřesení.

Nejvíc se však psalo o nečekaném zisku protiimigrantské strany Vox, kterou španělské listy označují jako krajní pravici.

Její představitelé nakonec v Andalusii podpořili koalici lidovců a liberálů a stali se tak rázem respektovanou silou. Bylo to poprvé od pádu Frankovy diktatury v roce 1975, kdy krajní pravice promluvila do složení některé z regionálních vlád. „Všichni se nám posmívali, teď jim ale ztuhl úsměv na rtech,“liboval si šéf Voxu Francisco Serrano.

To znamená velký zlom. Španělsko dosud platilo za poslední velkou zemi v Evropě, kde na politické scéně ultrapravice absentuje. Uprchlická krize spolu s ekonomickou malátností a nejistou budoucností to změnila.

Španělé jsou ochotni naslouchat rázným sloganům, které nabízí Vox. A vládní politici znejistěli.

„Voliči učinili ze strany Vox důležitou politickou sílu v Andalusii, “konstatoval premiér Sánchez. „Čelíme ve společnosti významnému nárůstu xenofobních nálad.“

Strana chce vyhostit nelegální migranty bez dokumentů či vztyčit mnohem masivnější bariéry v severoafrických enklávách Ceuta a Melilla, a tím zarazit sílící migraci.