Rusko plánuje nové podvodní zbraně. Existují však?
Představte si cosi na způsob torpéda, které má takřka neomezený dostřel, protože urazí až deset tisíc kilometrů.
Představte si, že ta věc se pohybuje v hloubce až tisíc metrů pod hladinou, takže je v podstatě nezasažitelná. V takové hloubce ponorky neoperují.
Představte si, že se pohybuje rychlostí až 185 kilometrů za hodinu.
A představte si, že nemíří rovně vpřed, ale podle předem zadaného algoritmu mění směr, zahýbá, otáčí se a klesá či stoupá, takže není možné dobře propočítat její dráhu. To dále ztěžuje zasažení. A také to znamená, že nelze určit, co bude vlastně cílem.
Poseidon, jak se ta věc jmenuje, vypadá jako z arzenálu moderního Julese Verna. Není jasné, zda je to pouze ruská propaganda a bluf, nebo jen přehnaná realita anebo nepříjemně pravdivá realita, ale popis nové superzbraně překonává takřka všechno.
Dříve se jí říkalo prozaicky jen Status-6, ale prezident Putin vyzval Rusko, aby namáhalo své básnické střevo a vymyslelo něco lepšího. Vyšel z toho Poseidon. NATO má pro něj označení Kanyon.
Pokud bychom měli věřit tomu, co se o něm říká, pak by fungoval asi následovně. Například kdesi v Ochotském moři se pohybuje jaderná ponorka. Je krytá Kamčatkou, takže je zcela v bezpečí. Odpaluje dva Poseidony. K pobřeží Kalifornie je to asi kolem osmi tisíc kilometrů, oběma zbraním tedy pořád zbývá rezerva dvou tisíc kilometrů na podvodní kličkování.
Mohou se však jen pohybovat „cestovní“rychlostí severním Pacifikem, neviditelně kličkovat a číhat na cíl. Když se objeví, mohou být na něj navedeny.
Poseidon je pořádný kus, na délku má čtyřiadvacet metrů, průměr je 1,5 metru a je na jaderný pohon. Může nést konvenční i jadernou kobaltovou nálož. Uvádí se, že ta druhá by mohla mít sílu dvou megatun TNT, ale i v amerických zdrojích se objevují i mnohem divočejší čísla, dokonce sto megatun. To už je skutečné monstrum.
Nevýhoda takové zbraně spočívá v tom, že je prakticky nezastavitelná. Zatímco proti střelám přilétajícím ze vzduchu, jež jsou tedy odpalovány z pozemních základen, letadel či ponorek, lze něco podniknout a protiraketová obrana bude stále úspěšnější, zarazit podvodní útok Poseidonu by bylo takřka nemožné.
Poseidon by mohl ničit důležité námořní cíle, například letadlové lodě, nebo napadat pobřežní základny a přístavy včetně měst. Výbuch v moři několik kilometrů od cíle by mohl způsobit vzedmutí vod a vyslat na něj vlnu tsunami. Americký časopis Popular Mechanics s odvoláním na různé studie uvedl, že takový úder by mohl úplně zničit San Francisco a zabít 1,3 milionu lidí. Takový účinek se však zdá být dost přifouklý, protože energie uvolněná jaderným výbuchem se nemůže srovnávat například se silou zemětřesení.
Dobrá otázka: k čemu by Rusové potřebovali tak ničivou věc, když jaderných zbraní už mají tisíce?
Poseidon by mohl přinést několik strategických bodů. Rozšiřuje možnosti ruského úderu, protože jestli opravdu existuje a funguje, obchází jaderné štíty, které Američané budují. Tím plní dva úkoly naráz. Zaprvé rozšiřuje možnosti pro první úder. Zadruhé, vzhledem ke svým vlastnostem – možnosti pohybovat se dlouho pod vodou a čekat na povel k útoku, nezastavitelnosti a mimořádné ničivé síle je ideální odstrašující zbraň pro provedení odvetného úderu v případě napadení. Jakási poslední karta poraženého, aby si vítěz taky užil své.
Kromě toho nabízí efektivní způsob, jak ničit letadlové lodě, dokonce i s konvenční hlavicí. Výroba není drahá, a tak je použití Poseidonu výhodnější než ostřelování plavidel raketami z vlastních lodí či letadel, proti nimž existuje ochrana.
Existence této zbraně prosakuje už čtyři roky a přičinili se o to sami Rusové. Poprvé o ní dali vědět, když ruská televize NTV „úplnou náhodou“natáčela detail dokumentů, které držel jeden generál na shromáždění, kde Putin opět čirou náhodou zrovna odsuzoval americké plány na protiraketovou obranu.
Bylo zřejmé, že „indiskrétní záběr“je vzkaz. Otázkou dodnes je, zda to bylo varování, nebo trik.