Venkov dusí to, že je špatně dostupný
Daleko více mladých lidí remcá na Facebooku nebo v hospodě, místo aby na sebe vzali odpovědnost a zapojili se do dění v obci, říká šéf Svazu měst a obcí.
Na venkově se dá žít příjemněji a bezpečněji než ve velkém městě, říká předseda Svazu měst a obcí ČR František Lukl. I tak však obce nedokážou konkurovat velkým městům. Jejich službám a dopravní dostupnosti. Odcházejí z nich hlavně mladí lidé.
Proč dnes venkov nevzkvétá, když je „tak přitažlivý“?
Zhoršuje se dopravní dostupnost, omezují služby a tím se venkov především pro mladé aktivní lidi stává neatraktivním, a tak ho opouštějí. Pokud tam však mládí nebude zastoupeno, do budoucna nemusí vzkvétat.
Většina mladých odchází kvůli studiu a práci. Tomu se nedá zabránit.
Nemusí na venkově pracovat – s odbornými pozicemi tam nenajdou uplatnění. Ale mohou tam bydlet. Dnes není problém za prací hodinu dojíždět – i ve velké aglomeraci než přejedete z jednoho konce na druhý, tak to trvá. Je třeba, aby se lidé po práci vrátili domů do té vísky.
Venkov přece nikdy nebude schopen nabídnout to, co velké město.
Jenže tam lidé musejí mít alespoň zázemí v podobě základních služeb od obchodu přes poštu a dobrou školku po fungujícího lékaře, aby se tam cítili bezpečně a šťastně.
Mají však vedení velkých měst zájem, aby z nich lidé odcházeli do menších obcí?
Určitě. Debatujeme s primátory na toto téma i ve vztahu k cestovnímu ruchu. Existuje pár center, která turisté navštěvují, a místní, které tím obtěžují, říkají: „Najděme i jiná místa a rozprostřeme to.“To je obdobná paralela. Dnes velká centra praskají ve švech. Pokud udržíme lidi, aby bydleli a trávili volný čas na venkově a do center dojížděli jen za prací, tak na tom vydělají všichni. Navíc se tam mohou cítit svěžeji, a to nejen díky životnímu prostředí. Je tam i nižší kriminalita, lidé se více znají, žijí v přátelštější atmosféře. To by mohlo celé společnosti pomoct.
Existuje nějaký příklad, kde už to jde dobrým směrem?
Jižní Morava. Je typická tím, že je tam i díky zemědělské produkci venkov zachován, a problém s tím, že by se lidé stěhovali do velkých center, příliš nemají. Ba naopak, lidé vidí ve venkovu potenciál a mnozí se snaží najít své rodinné zázemí mimo Brno.
Může vláda nějak pomoci, aby se z venkova neodcházelo?
Musí jít o paletu všeho. Od spravených komunikací přes lékařskou péči a obchody se základními potravinami až po úřady. Proto Svaz měst a obcí ČR bojoval proti rušení matrik na malých obcích. Jinak by se opět muselo za agendou jet do většího města. Totéž platí pro pošty. Pokud tohle člověk v obci nenajde, bude se velmi rozhodovat, jestli tam chce zůstat a nepřestěhuje se raději o dvacet kilometrů dál. A nejde jen o mladé.
Myslíte si, že dojde v brzké době k zlepšení?
V průběhu posledních měsíců vnímám obrat k lepšímu. Ministerstvo pro místní rozvoj se snaží opravovat komunikace, ministerstvo zdravotnictví dává stipendijní programy, které mají udržet lékaře v obcích. Je však nutné dodat – nestačí to. Třeba ti lékaři – v obcích jsou neskutečně přetěžování, mají i dva tisíce pacientů a doktor ve městě tisíc.
A co by se mělo ještě udělat?
Pokud chceme, aby venkov vzkvétal a žil, je důležitý i jakýkoliv rodinný podnik, malé farmy, truhlářské dílny. Z ekonomického pohledu to asi nemá vliv, ale pro dané místo obrovský. Byť firma zaměstnává čtyři lidi, tak tím podporuje kulturní a společenské dění v obci. Je proto vhodné ji podpořit, třeba daňovými nástroji. Někteří říkají, že by to byla nekalá konkurence. Já si však myslím, že na tom vydělají všichni.
Můžete ukázat na vzorovou obec či menší město, které jsou občansky vybavené, místní jsou spokojení a jde tam najít práce?
Je to velmi složité – jako určit, které z dětí máte raději. Ale navedu čtenáře na soutěž Vesnice roku, do které se každoročně hlásí desítky obcí. Nejdůležitější je, že ukazuje příklady dobré praxe, a co je neméně důležité, obec to stmelí a všechny komunity v ní táhnou za jeden provaz. I po soutěži.
Byl jste jedním z největších kritiků novely zákona o střetu zájmů, který nutil každého hejtmana, radního i starostu vkládat do otevřeného registru majetkové přiznání. Varoval jste, že především malé obce už nikdo nebude chtít vést.
Jsem velmi rád, že Sněmovna uznala naše argumenty a zákon změnila. Nikdo ze starostů nechce nic skrývat, nicméně tak citlivé údaje, jako jsou zůstatky na účtech, by měly být přístupné pouze orgánům činným v trestním řízení. Než se zákon změnil, stávalo se, že si majetkové poměry starostů lidé promítali v hospodách a oni byli terčem posměchu. Rozsah toho, co se do registru zavádí, sice zůstal stejný, ale nahlížet do něj mohou pouze dozorové a kontrolní orgány, což je v pořádku. I tak rezignovaly desítky zastupitelů. A stále existují obce – a je jich pořád víc – kde chybí vůle kandidovat do zastupitelstva.
Proč?
Mnozí starostové před loňskými komunálními volbami skončili, protože byli ve funkci od revoluce, dosahovali důchodového věku a chtějí podzim života věnovat rodině. Druhá část vnímá obrovskou byrokratickou zátěž a stále se zvětšující odpovědnost za finance a nechtějí jít do rizika.
Nemělo by být naopak v dnešní online době papírování méně?
Přesně, databáze by měly být daleko víc propojené. Instituce by měly víc využívat svých možností a méně zatěžovat nejen starosty, ale třeba i podnikatele.
Sám jste starostou Kyjova, můžete přiblížit, kolik času vám zabere papírování? A mění se ta časová náročnost v letech?
Čím menší obec, tím větší byrokratická zátěž pro starostu. Ve větších obcích má k ruce lidi, na které může přenést některé úkoly – přepis žádostí o dotaci, vyvěšování záměrů. I tak podepisuji denně desítky různých listin, které se týkají smluvních vztahů, žádostí o dotace. Odpovídám řádově na sto mailů. Myslím, že to zabírá čím dál víc času i proto, že jsou větší dotační možnosti. Na jedné straně máte možnost získat víc finančních prostředků, na druhou s tím souvisí administrativa. I v tomto by se mohla ministerstva zkoordinovat z hlediska dokladování. Aby starosta věděl, že když žádá o dotaci, musí doložit toto a toto a nemusel dlouze hledat v podmínkách dotace, jestli tam není změna v povinných přílohách.
Co je nejlepší kvalifikací pro člověka, který se chce stát starostou?
Nejdůležitější je chuť a energie dát obci maximum. A dnes se k tomu čím dál víc přidává i schopnost dobrého správce. Aby měl znalosti zákona o obcích, obecního zřízení, tedy jakési základní právní minimum.
Zapojují se do dění v obcích i mladí lidé?
Začínají se víc zajímat o dění v obci, ať už prostřednictvím spolků, nebo aktivním vstupem do politiky. Buď chtějí pokračovat v tom dobrém, nebo chtějí změnu. Uvědomují si potenciál místa. Chtějí na sebe vzít odpovědnost a pouze neremcat na Facebooku a v hospodě. Není jich však mnoho. Daleko více je těch, co jen mudrují.
Jak obcím pomáhá nynější úprava rozpočtového určení daní?
Svaz měst a obcí velmi usiloval, aby došlo k navýšení procenta, které obce získají z DPH. A to se před dvěma lety povedlo. Většina starostů potvrdí, že daňové příjmy jsou mnohonásobně vyšší, a i proto si mohou dovolit investiční boom. Premiér zmiňuje, kolik mají radnice na účtech, a já říkám: ano, protože jsme nejlépe hospodařícími subjekty veřejné správy a chováme se jako v rodině, šetříme na horší časy. Chtěli bychom ale dosáhnout ještě podílu na spotřební dani tak, aby obecní rozpočty dýchaly s rozpočtem státním.
Jak bude vypadat venkov za padesát let? Nehrozí, že se z něj stanou jen satelitní městečka, kam se budou lidé jezdit vyspat?
Moc bych si přál, abychom i nadále měli v republice krásnou mozaiku velkých měst i malých vísek. Stát pro to však musí něco udělat. A musí fungovat i spolupráce mezi obcemi. Aby se mezi sebou vzájemně domluvily, že v některé funguje lékař, v jiné školka, v další pošta. Tedy aby existovalo přirozené propojení a dostupnost a stále jsme nehledali důvody, proč něco nejde.