Výři i netopýři zachráněni
Za rok 2018 ošetřila záchranná stanice v Jinonicích rekordních 4 712 divokých živočichů
JINONICE Rušné velkoměsto plné betonu, hluku a všudypřítomných aut. I v takovém prostředí se překvapivě dobře daří mnoha druhům divokých zvířat. Vhodné podmínky nacházejí v zelených ostrovech tvořených parky, městskými lesy i zahradními čtvrtěmi. Některá si zvykla na více potravy v okolí lidských obydlí, jiná využívají teplejšího klimatu v pražské kotlině.
Přesto tu na zvěř čeká i nepřeberné množství nástrah, které jim způsobují zranění, v horším případě i smrt. V uplynulém roce jich Záchranná stanice hlavního města Prahy pro volně žijící živočichy ošetřila přesně 4 712, což je nejvíc v její historii. Celkem šlo o 141 různých druhů.
Podle Petry Fišerové ze společnosti Lesy hlavního města Prahy, která záchrannou stanici spravuje, je jedním z důvodů takto vysokého čísla to, že Pražané nejsou lhostejní. „Lidé už jsou více uvědomělí, a když vidí zraněného živočicha, vědí, že se mají na koho obrátit. Záchranná stanice tak dostává stále častěji podněty a má tak šanci více zvířatům pomoci,“říká Fišerová.
Svůj podíl na nebývalém množství živočichů v nouzi má i velké sucho, které loni nejen Prahu trápilo. Kvůli tomu se tak obecně větší množství divokých zvířat ocitlo ve špatných životních podmínkách.
Nejčastější pacienti jsou kosi
Dvě třetiny ze zachráněných tvořili loni ptáci a zhruba třetina připadla savcům. Z první skupiny se nejčastěji jednalo o kosy, kterých bylo přes pět stovek, dále o kachny, straky, labutě a rorýsy. Tradičně nejvíce pacientů z řad savců bylo ježků, ošetřovatelé ale také pečovali o desítky zajíců, veverek či srnců.
Kromě obvyklých záchran pomáhali pracovníci stanice také některým živočichům vůbec poprvé, například se jednalo o mláďata jezevce lesního, kuny lesní, krtka obecného, mývala severního, hýla obecného, nebo dokonce o malého hlodavce plšíka lískového.
Snad nejvzácnějšími pacienty stanice byla v roce 2018 dvě mláďata chráněného výra velkého. Jejich otce srazilo auto a matka se o ně sama nedokázala postarat. Vysílené sovy se pak potulovaly po okolí Zbraslavi, než se dostaly do rukou odborníků. Ti je úspěšně odchovali, takže koncem loňského září mohly být znovu vypuštěny ve stejné lokalitě do volné přírody.
Velmi kuriózní byl také případ záchrany dvou stovek netopýrů rezavých, kteří si ve dvou velkých koloniích vybrali pro své zimoviště větrací šachtu starého cihlového domu v Libni. Během rekonstrukce je ale náhodou objevili obyvatelé jednoho z bytů. I když byli nezranění, museli se začátkem února přesunout do záchranné stanice a počkat, než se venku oteplí. Koncem března se pak konečně dostali na svobodu, tentokrát na vhodnější místo u rybníků v centrální části parku Stromovka.
S podobně nečekanými zásahy má zvířecí záchranka bohaté zkušenosti už z minulosti. Například při stavbě nové obytné čtvrti v bývalém továrním areálu Waltrovka v Jinonicích narazili v roce 2014 dělníci na statného jelena evropského. Jeho odchyt trval celé tři týdny, poté putoval do Krušných hor.
Do jinonické stanice se nejčastěji dostávají ptáci, kteří narazí do různých překážek po městě, jako jsou prosklené stěny a výlohy nebo trolejová vedení. Dalšími častými pacienty jsou i osiřelá mláďata.
Míří sem ale také zvířata, která uvázla v budovách a na dalších místech ve městě, odkud se bez pomoci neměla šanci sama dostat. Nezanedbatelné procento je také těch, kteří byli v nevhodné chvíli ● ● ● ● ●
probuzeni ze zimního spánku nebo měli infekci.
Pomoc 24 hodin denně
Aby záchranná stanice zvládala přijímat takové množství živočichů, má k dispozici dvě speciálně upravená zásahová vozidla, která slouží k odchytu a následnému převozu 24 hodin denně. Základnu má v Jinonicích, kde však kvůli sporům s bývalým nájemcem roky funguje v provizoriu.
Nyní se zdá, že by brzy na místě mohla začít výstavba moderního areálu s odpovídajícím zázemím pro zvířata i ošetřovatele. V tuto chvíli se dokončuje projektová dokumentace ke stavebnímu řízení. Zda městská společnost stihne objekty začít budovat ještě v letošním roce, zatím není jisté.
Podle Fišerové se divokým zvířatům v Praze dlouhodobě daří kvůli rozmanitosti prostředí, kde nechybí řeka, skály, lesy, rybníky ani různé úkryty vytvořené člověkem. Kromě toho metropole leží na koridoru tahu různých druhů ptáků.