Nemocní nejsou bloudící turisté

Profesor Pavel Pafko v článku Nemoci českých nemocnic (MF DNES 21. 1. 2019) propaguje centralizaci nemocniční péče. Má nepochybně pravdu, že tři sanitky s posádkou na náměstí vyjdou levněji než provoz nemocnice a že v závažnějších případech většina z nás ráda pojede do většího zdravotnického zařízení.

Už však nenapsal, že tam takového pacienta pravděpodobně nepřijmou, protože nebudou mít kam. Dispečeři záchranných služeb by mohli vyprávět o tom, co námahy a přemlouvání dá umístit i těžce nemocného do nemocnice. Stačí se podívat do Bulovky (abychom nechodili mimo Prahu), která strádá pod náporem pacientů z okolních nemocnic se zrušeným nebo omezeným provozem. Nejsem proti centralizaci, má svou logiku, ale je nutno pro ni vytvořit kapacitní i finanční podmínky. A mimo jiné provést rajonizaci tak, aby daná nemocnice měla také povinnost se o danou oblast postarat. A především zajistit dostatek personálu. Představa, že lékaři a sestry ze zrušených nemocnic přejdou automaticky do jiné, je realitě hodně vzdálená. Argumentace nízkým procentem obložnosti lůžek není správná, po předchozích redukcích počtu lůžek je většina oddělení malá, takže už jen jedno neobsazené lůžko může znamenat 10% pokles. A všichni víme, jaká je tragédie, když lékař ve službě nemá k dispozici jediné volné lůžko.

Také názor, že nemocný s bolestmi zad ve stejný den navštíví svého praktického lékaře, ortopeda a neurologa a případně ještě večer pohotovost, nemá se skutečností nic společného. Ve většině republiky jsou objednací lhůty na ošetření odborným lékařem v lepším případě několikatýdenní, v tom horším i několikaměsíční. Přestaňme si už konečně namlouvat, že nemocní bloudí jako turisté po zdravotnických zařízeních a vyhledávají mnohonásobná ošetření, realita je úplně jiná.