Matěj Stropnický hraje tygří lásku
Matěje Stropnického čeká ve středu divadelní debut, v pražské La Fabrice si zahraje prokletého básníka Paula Verlaina.
PRAHA Na kulturním poli se zatím Matěj Stropnický výrazně zapsal jen rolí Viléma ve filmu Máj. Ve středu ho v La Fabrice čeká divadelní premiéra; představí se v nové inscenaci hry Úplné zatmění, kterou před lety proslavil i stejnojmenný film Agnieszky Hollandové.
Nebojíte se reakcí? Přece jen jste znám spíše jako politik.
Fakt je, že si dobře pamatuji, že recenze na film Máj byly před deseti lety u mnohých pisatelů silně negativně ovlivněny jejich názorem na mé tehdejší politické postoje, hlavně vadil můj odpor k radarové základně. Jedna paní dokonce napsala, že můj hlas je ve filmu stejně afektovaný – to cituji dodnes přesně! – jako na republikových radách a sjezdech strany Zelených. Paní recenzentka si ovšem nezjistila, že jsem ve filmu předabovaný. Takže: myslím, že jsem proškolen na jakékoli reakce.
Hrajete se svým soukromým partnerem Danielem Krejčíkem – je to výhoda, nebo nevýhoda?
Je to skvělé, to jsme chtěli: pracovat na něčem spolu. Zkoušíme samozřejmě i doma, hlavně si teda opakujeme text, protože oba při představení neslezeme z jeviště. Já nemám dost trénovanou paměť na přesný text, projevy jsem pronášel vždy spatra jako improvizaci. Teď musím říkat věty, které mi napsal někdo jiný, a to i když s nimi nesouhlasím, postava je mi třeba zrovna v tu chvíli protivná a chtěl bych se zachovat jinak. To je hodně nové.
Jaký máte vztah k prokletým básníkům?
S básníkem jsem kdysi několik let chodil, a to bylo i období, v němž jsme k nim vzhlíželi nejvíc. Tehdy jsem četl Verlainovy Písně beze slov, Rimbauda celého včetně krásného životopisu od Jindřicha Štyrského, ale nejblíž jsem měl k Baudelairovi. Květy zla byly předmětem půl roku minuciózního rozboru na francouzském lyceu, kde jsem si je vytáhl i u maturity, konkrétně hned Předmluvu, velmi těžkou báseň. Francouzi mne naučili hledat nikoli to, co se učí u nás: co snad básník chtěl říci, ale to, co básník skutečně řekl. Dneska si dočítám to ostatní, teď na poslední chvíli ještě Verlainův životopis od Pierra Petitfilse. Proklatci byli ochotni obětovat své poezii život a na těch básních je to sakra znát.
Úplné zatmění se nevyhýbá erotickým scénám – jak to bude v La Fabrice?
Z nahoty na jevišti se stalo trochu klišé. Erotice se však nevyhýbáme, v tom textu je prostě obsažena. Verlaine říkal svému vztahu s Rimbaudem tygří láska, tak něco na ten způsob.
Jak se vám spolupracovalo s Jakubem Čermákem, který je známý spíše neortodoxní režií?
S Danem Krejčíkem jsme ho oslovili hlavně proto. Byli jsme se na podzim podívat v Mladé Boleslavi na derniéře úspěšné klasické adaptace Zatmění, a i když bylo představení dobré, řekli jsme si, že přesně to nechceme. Proč také dělat znovu totéž. Text je přepsaný pro tři herce a také scéna je úplně holá. Žádné stoly, žádné židle, žádné berličky, ti tři lidé se musí požrat zpříma a za syrova.
Z nahoty na jevišti se stalo trochu klišé. Erotice se však nevyhýbáme, v textu je prostě obsažena. Matěj Stropnický herec