Zdanění církví: bolševik si v Česku zapomněl přezůvky

Espresso Petra Suchomela, spolupracovníka MF DNES

Když ještě svět nebyl nakažen nemravnou bolševickou ideou, že za život jedince odpovídá někdo jiný (na papíře kolektiv, v praxi zahraniční diktátor), mělo se to s farnostmi stejně jako s jinými majiteli gruntů. Chtěl-li se někde uživit kněz, musela farnost jako každý sedlák koupit pole, les nebo krávy a hospodařit. Faráři tehdy nebyli „placeni“. Museli si na sebe vydělat, a tak byly farnosti bohaté a chudé.

Pak přišla zmíněná vláda všehomíra a s ní jen jedno povolené náboženství. Hlásalo, že nikdo se o sebe nesmí starat sám, od narození do smrti bude dílkem ve skládačce. Platilo to pro lidi i podniky, pro grunty i farnosti. Pole, lesy, ano, i ty krávy propadly státu, erár s nimi hospodařil, nechával si výnosy a pro faráře zavedl měsíční gáži. Důvod k tomu byl stejný jako u ostatních dílků skládačky – platí-li kněze erár, erár rozhodne, kdo bude moci působit a kdo skončí.

Po revoluci se z náruče kolektivu rychle vymanili jednotlivci, podniky i grunty. Ovšem s výjimkou farností. Tam nestačilo, aby stát lesy a pole vrátil a krávy nahradil. Nejdřív musel vyřešit, jak po 40 letech odpojit jejich zaměstnance od své kasy. Najednou byl ve svízelné situaci. Ve svobodě už dál nemohl mluvit do počtu duchovních, zároveň ho jeho vlastní zákony zavazovaly vyplácet jim mzdy. Přestat s tím nemohl dřív, než ukradené grunty vydá nebo nahradí.

Ježka z klece se podařilo vytáhnout až po dvou desetiletích. Stát církvím vrátí malou část nemovitostí, tu, kde je pořád zapsán jako vlastník. Za všechny ostatní lesy, pole a domy, které kdysi přešly na obce či soukromníky, je stát částečně odškodní. Kromě toho bude rok od roku snižovat příspěvek na platy a činnost, až se za 17 let zastaví na nule. Tehdy se poměry vrátí do doby, kdy si na sebe každá farnost musela vydělat.

Farnosti teď čekají podobně krušné časy, jako když si jednotlivci po převratu utahovali opasky. Osm z deseti korun, s nimiž hospodaří, jde na mzdy. Až stát přispívat přestane, budou jim muset vrácené lesy a pole už zase plně vydělávat. Snadné to nebude, farnosti nedostaly zpátky například téměř žádné domy, ač jim dřív patřily i zámky.

Záhy po vyrovnání se bohužel začaly bolševické manýry vracet. Hlava státu tepe církve za podávání vlastnických žalob, tedy za to, že se soudu ptají, komu dané pole či les patří. Určovací žaloba nemění stav věcí, je dotazem, čí věci jsou. Pokud ji někdo v pochybnostech nepodá, smíří se po bolševicku s tím, že jako vlastník může vystupovat někdo jiný, než kdo jím skutečně je.

Včera zase Sněmovna schválila dodatečné zdanění náhrad. Tedy daň z odškodnění za ukradený majetek, který nebyl vydán, a dále z onoho klesajícího příspěvku, kterým se kdysi oloupené farnosti od státu pomalu odpojují. Vše se má prý zdanit proto, že se stát, který si mimo jiné ponechal výnos za čtyřicetileté hospodaření na cizím, projevil nepřiměřeně štědře.

Stejně jako je u soudu obžalovanému povoleno na svou obranu lhát, smí si i politik při líčení na voliče vymýšlet. I u souzeného však platí jedna mez – nesmí svou lží druhého ohrozit tak, že mu přivodí stíhání. Také od politika by se mělo očekávat, že klamem druhému záměrně neublíží.

Projednávané zdanění nemá žádný jiný cíl než ublížit. Ve státním rozpočtu se ztratí (odpovídá zhruba rozpočtu prezidentské kanceláře) a farnosti přijdou o pětinu příjmů, ze kterých převážně platí lidi.

Nákaza zhoubnou ideou se zjevně nevyléčí ani za tři desetiletí. Bolševik si v Česku zapomněl přezůvky a i dnešní politici se v nich čas od času rádi proskočí. Jen někdy zapomínají, že si při tom počínají stejně nemravně jako ten, kdo ty bačkory kdysi prošlápl.