Na náměstí bydleli lidé a kšeftovali veksláci
V dalším díle seriálu ke 30 letům svobody MF DNES popisuje, jak se od konce 80. let změnilo Václavské náměstí. Tehdy v okolí „koně“bydlely tisíce lidí. Odpovídaly tomu i tamní služby. Místo někdejších železářství nebo potravin jsou dnes fastfoody. Fasády
NOVÉ MĚSTO V listopadu 1989 bylo Václavské náměstí místem, kam dorazilo více než sto tisíc lidí demonstrovat proti komunistickému režimu. Podobně důležitou roli hrál Václavák v české historii mnohokrát. Za třicet let od sametové revoluce si Václavské náměstí tuto auru uchovalo. Mnoho věcí se však za tu dobu na nejdelším pražském náměstí změnilo.
Jednou z největších změn, které daly během třiceti let svobody Václavskému náměstí dnešní tvář, je proměna služeb v přízemí domů lemujících náměstí. „Na konci osmdesátých let let byly na náměstí především obchody sloužící lidem, kteří tam bydleli. Bylo to třeba železářství, elektro v Diamantu nebo Dům potravin, místo kterého je dnes hotel a McDonald’s. A pak to byly slavné automaty v čele s oblíbenou Korunou,“říká předseda Sdružení Nového Města pražského Jan Adámek.
Náplň domů úzce souvisela s tím, že bylo náměstí místem, kde se dalo bydlet, což v současné době příliš neplatí. „Na konci osmdesátých let na Václavském náměstí běžně bydleli lidé. Dneska je tam domácností minimum a už jen pár lidí tam bydlí v nájmech,“říká předseda Sdružení přátel Václavského náměstí Tomáš Mikeska.
S tím souvisí i další výrazná změna, kterou náměstí za třicet let prošlo. Před revolucí sloužilo především Pražanům, dnes je velkým lákadlem hlavně pro cizince, a to i co se týče pronájmu či vlastnictví bytů. „Snažíme se, aby se sem vrátili rezidenti. Ale pro ně tu zase chybějí služby,“dodává Adámek.
Noční život tolik netáhl
Jednou z hlavních změn, které se po roce 1989 Václavského náměstí dotkly, byla privatizace, která, stejně jako všude jinde, zcela změnila vlastnické poměry. Zatímco na konci komunistické éry patřily domy lemující náměstí státu nebo státním firmám, po sametové revoluci přešla velká část nemovitostí zpět do soukromých rukou.
„V současnosti tvoří zhruba třetinu vlastníků zahraniční majitelé, většinou společnosti. Další třetina jsou domácí firmy nebo fyzické osoby a zbytek je směs různého vlastnictví, přičemž několik domů má i město,“popisuje Adámek. Právě zahraniční vlastníci s dostatkem kapitálu podle něj po privatizaci pomohli k tomu, že se většina domů na náměstí opravila.
Podle Mikesky se během let některé věci změnily naopak k horšímu. „Nejhorší je podle mého názoru prostituce a nahánění klientů do podniků, které funguje už někdy od devadesátých let,“říká. I proto je Václavské náměstí stále v hledáčku státní i městské policie. Ta pravidelně organizuje také zátahy na drogové dealery a řeší excesy opilých turistů.
Estébácké hotely
Na naháněče do nočních klubů návštěvník nočního Václavského náměstí 80. let nenarazil. Zato mohl potkat třeba veksláky, jelikož se v okolí náměstí nacházelo několik prodejen Tuzex. „Je třeba vzít také v potaz, že hotely Alcron, Evropa a další byly estébáckými hotely. Šéfovali jim ředitelé spojení s StB, byly tam odposlechy, a i proto to bylo celé takové méně veselé, než je tomu teď,“dodává Adámek.
Na rozdíl od fasád domů, které prošly změnou k lepšímu, se moc úprav nedočkal veřejný prostor náměstí. Na jeho revitalizaci se čeká už od roku 2005, kdy byl vybrán architektonický návrh nové podoby Václavského náměstí. Na dolní části bulváru by se mělo konečně začít pracovat letos. Navíc se vrátila do hry i varianta, která v horní části náměstí počítá se znovuzavedením tramvajové trati, jejíž provoz byl ukončen v roce 1980. Než však revitalizace náměstí začne, nabízí se návštěvníkům náměstí pohled na veřejný prostor, který je v lecčem podobný tomu z konce 80. let. „Před revolucí byl Václavák hodně šedivý, ale ani teď ten veřejný prostor není nic moc. Člověk si nemá ani pořádně kam sednout,“líčí Mikeska.
Keře proti demonstrantům
V horní části náměstí doposud zůstaly také například části takzvaných Štrougalových sadů. „Komunisté nechali v 80. letech zastavět horní část náměstí vysokými záhony, aby tam nemohli lidé demonstrovat. A ty záhony jsou tu ve velké míře dodnes. Zůstaly stejné stromy i dlažba a skutečně se toho příliš nezměnilo,“vysvětluje Adámek. I to, jak v současnosti náměstí vypadá, může být důvod, proč pro část Pražanů ztratilo své kouzlo. „Dříve byl Václavák pro Pražany hlavní místo srazu. Teď ale spousta lidí říká, že když na Václavák nemusí, tak tam raději nejde,“říká Adámek. „Navíc bylo náměstí dříve pro Prahu jediným centrem. Dnes se lidé scházejí na Andělu, v Karlíně nebo třeba na Letné. O tento monopol Václavák přišel. Uchoval si však pověst hlavního místa pro demonstrace a zásadní shromáždění,“dodává.