Český biatlonový zázrak
Po dvouletém čekání má Česko opět vítězku závodu Světového poháru.
Shlavou v jakémsi pohádkovém oparu ještě hodinu po závodě vykládala: „Ani nevím, jestli je to pravda. Počkám si radši, až se zítra vzbudím.“Ale i poté, co dnes ráno pohlédne do výsledkové listiny sprintu v Anterselvě, uvidí tam: 1. Markéta Davidová.
Ve 20 letech se stala juniorskou mistryní Evropy.
V 21 letech pak i juniorskou mistryní světa.
A ve 22 letech je vítězkou závodu Světového poháru.
Seznam jmen, srovnaných za ní ve výsledkové listině, je zároveň výkladní skříní současného ženského biatlonu: Mäkäräinenová, Röiselandová-Oslbuová, Vittoziová, Dahlmeierová, ještě o kousek dál Wiererová a Kuzminová.
Vyhrála o 1,7 sekundy. „V posledním kole už jsem neviděla, měla jsem mžitky před očima. Nepřipadala jsem si běžecky nejlíp,“líčila Davidová. Ale takové pocity zažívala v nadmořské výšce 1 634 metrů snad každá závodnice.
Češka se mohla pochlubit sedmým nejrychlejším běžeckým časem. A hlavně bezchybnou střelbou na nejzáludnější střelnici seriálu.
Dosáhla na svůj první pohárový triumf. Je o rok mladší, než byla při vítězné premiéře Gabriela Koukalová. Tehdy se psal rok 2012 a rovněž výhra Koukalové v Pokljuce patřila do kategorie senzačních, vždyť nikdy předtím neskončila lépe než osmá.
„Paralela s Gábinou je docela příznačná,“podotkl sportovní ředitel svazu Ondřej Rybář. „V Markétě vidím potenciál, může dokázat opravdu velké věci.“
V mládežnických kategoriích byla Davidová mnohem úspěšnější než kdysi Koukalová. Také běžecky je rychlejší, než byla její slavná předchůdkyně v témž věku.
Ovšem už když v úvodním individuálním závodě sezony doběhla v Pokljuce třetí, trenéři upozorňovali: výsledky v Top 10 nebudou u ní zatím pravidlem. Učí se, ještě nemá stabilní střelbu.
„Střílím opravdu pomalu. Pořád je toho spousta, na čem musím pracovat,“říkala včera večer. Strategie pohlídat si rány a střílet je na dva, někdy dokonce na tři nádechy ale byla v Anterselvě vítězná.
„Radši se trefím na jistotu než to tam odpražit a jít na trestné kolo,“ujistila.
Před Vánocemi v Novém Městě ze sprintu ani nepostoupila do stíhacího závodu. Skryla se pak uplakaná do ústraní, odmítla jít mezi novináře: „Co jim mám říkat? Že jsem blbá?“povídala tehdy.
Ještě před týdnem v Ruhpoldingu ani jedna z Češek nebodovala. O sedm dní později se projevilo kouzlo nevyzpytatelnosti biatlonu. Vše je jinak. Její zásluhou.
„Čekali jsme, že Markéta bude moci růst v klidu v zákrytu za dalšími, zkušenějšími holkami,“řekl Rybář a myslel na Vítkovou s Puskarčíkovou. „Nečekali jsme, že už teď tým na ní bude stát. Ale běžecky je na tom výborně.“
Startovala s číslem pět. Projela cílem a vedla, jenže následovalo tři čtvrtě hodiny čekání. Scénář vyvrcholení sprintu byl dokonalý. Až
jako poslední, s číslem 97, uháněla po trati Laura Dahlmeierová. Ze druhé střelby odjížděla sedminásobná mistryně světa první, o 7,7 sekundy před Češkou.
„Laura bude rychlejší,“věštila Davidová, podupávající právě na stanovišti německé televize, odkud sledovala poslední metry soupeřky. Dahlmeierová ztrácela náskok, přesto měla 400 metrů před cílem stále k dobru 0,2 sekundy. „A mně se zrychloval tep,“přiznala Davidová.
Na stadionu se Němka ocitla na pokraji sil. „Byla jsem hotová, cíl měl být o pár metrů dřív,“konstatovala. Za cílem zkolabovala, ani nebyla schopna sama odejít. Nakonec skončila „až“čtvrtá, byť v jednom z nejvyrovnanějších závodů zimy jen o 4,2 sekundy za Davidovou. České oslavy vypukly naplno. „Co teď cítím? Euforii, jen euforii. Žádné další myšlenky se mi do hlavy nevejdou,“tvrdila vítězka.
Ani nyní nelze očekávat, že bude pravidelně mezi nejlepšími. Sama říká: „Půjdu tak jako předtím dopředu pěkně v klidu, krůček za krůčkem. Dneska mám hlavně radost z těch dvou nul na střelnici. Z těch bych byla nadšená, i kdybych dojela třeba desátá.“V sezoně trápení českého biatlonu dokázala, že
Pokljuka nebyla náhoda. „Věřím, že dnešek ji nakopne,“řekl Rybář. „Z Anterselvy mají mnozí kvůli zdejší výšce strach. Markéta sama sebe přesvědčila, že když na to má, nemusí se bát žádných tratí.“
V sobotu vyběhne do stíhacího závodu jako první.
Čeká ji další nová zkušenost. „Hlavně si musím jet svůj závod a nenechat se těmi dračicemi na střelnici vybláznit,“plánuje.