Svět skrytý v písku
Odhalit další tajemství zaniklé civilizace zamířili do Egypta čeští egyptologové. Čeká je výzkum výjimečné hrobky velmože Tije – jedné z největších a rovněž nejkrásnějších hrobek Egypta 3. tisíciletí před Kristem. Pokračují tak v mnohaleté a mimořádně úspěšné archeologické práci. Letos je to totiž přesně sto let, kdy se historie starověké civilizace na Nilu začala přednášet na Univerzitě Karlově.
Psal se zhruba rok 2 500 před Kristem. Egypt ve svém vývoji dosahoval vrcholu, ale měl už také velké problémy. Byrokratický aparát se rozrůstal, nepotismus sílil a stále větší moc měly zájmové skupiny, takže spíš než stát rozhodovali vlivní muži.
Tolik potřebné nilské záplavy byly menší, tudíž nižší byly i daně a stát získával naopak méně prostředků na obrovské výdaje. Vývoj tehdejší civilizace navíc komplikovala přicházející klimatická změna.
Právě tehdy žil i Tij, jedna z nejvýznamnějších postav své doby. Muž z úzkého okruhu těch nejvlivnějších, jejichž primárním osobním zájmem bylo kontrolovat ekonomické zdroje ve státě, což se jim také dařilo. „Právě proto nás hrobka, kterou si nechal postavit, tak zajímá. Dokumentuje život lidí v době, kdy byl Egypt na vrcholu, zároveň ho však už začínaly rozkládat vnitřní procesy,“vysvětluje vedoucí expedice a ředitel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta.
Uznání Američanů
„Tijova hrobka neměla obdoby a dodnes je v podstatě ze sta procent zachována její výzdoba včetně stropních bloků. Přestože je známá zhruba 150 let, její výzkum nebyl nikdy dokončen. Náš záměr je hrobku nafotit, vytvořit její 3D model a prozkoumat ty její části, které v moderní době ještě nikdy nebyly zkoumány. Jde o pohřební komory Tijovy manželky a jeho syna,“popisuje Miroslav Bárta, na čem čeští vědci právě začali v egyptské Sakkáře na okraji Abúsíru pracovat.
Expedice potrvá měsíc a financuje ji American Research Center v Egyptě. I to je důkaz, jak výjimečně jsou čeští egyptologové v odborném světě zapsaní a že v Egyptě patří k nejvýznamnějším týmům. A jsou to právě Američané, kteří Čechy požádali ještě o další spolupráci – vést archeologické práce ve vesnici Mit Rahina, tedy v místě, kde jsou dodnes patrné pozůstatky starověkého hlavního města Memphis. Leží jen pár kilometrů od pyramidových polí v Abúsíru, která čeští egyptologové už desítky let zkoumají.
„Léta odkrýváme památky na abúsírských pohřebištích a teď je možná doba získat k tomu evidenci, která pochází z území tehdejšího hlavního města,“říká Miroslav Bárta. K novému projektu přizval český tým americký egyptolog Mark Lehner, objevitel města stavitelů pyramid v Gíze.
„Každý projekt může mít pouze jednoho vedoucího a my jsme se dohodli, že to bude česká strana. Od Marka Lehnera je to obrovské uznání, protože patří mezi největší světové egyptology a v tomto případě dobrovolně přenechal iniciativu nám. Američan málokdy takto ustoupí, zvlášť když má takové vědecké renomé,“dodává šéf českých expedic. Miroslav Bárta už žádost o tuto novou koncesi podal a zdá se, že ji letos opravdu dostane.
Mimochodem – egyptská vláda nevydává koncese odbornému ústavu, ale na jméno fyzické osobě. „Tedy člověku, který je uznávaným odborníkem, stojí za ním silná akademická instituce, je schopen zajistit finance a postavit silný mezioborový odborný tým pro výzkum i jeho následné zpracování, interpretaci a publikaci,“vysvětluje. Aktuální česká koncese pro výzkum v Egyptě tak není vydaná Univerzitě
Karlově nebo egyptologickému ústavu, ale Miroslavu Bártovi.
Vlajkovou lodí českého výzkumu v Egyptě je zmiňovaný Abúsír, vesnice asi hodinu cesty jižně od Káhiry. Poté, co tam na počátku 20. let minulého století pruská expedice v čele s Ludwigem Borchardtem prozkoumala hlavní pyramidové komplexy, už Egypťané nevěřili, že by písek ukrýval další významné památky.
Jen český egyptolog Jaroslav Černý – který v Egyptě žil – tušil, že Abúsír neřekl poslední slovo. Naléhal na své následovníky, aby usilovali o koncesi k výzkumu. A měl pravdu. Dnes tam čeští experti působí přes čtyřicet let a zdá se, že práci mají ještě na velmi dlouhou dobu. Podle satelitního snímkování a geofyzikálního průzkumu se totiž pod pískem ukrývá jedna památka vedle druhé.
Obrovské území dané cizincům
Česká koncese o velikosti 2 krát 1 kilometr je navíc obrovská. V zemi je to jedna z největších archeologických lokalit, kterou Egypťané propůjčili cizincům ke zkoumání.
V poslední době rok co rok ohlašují čeští vědci z Abúsíru výjimečné nálezy, které zase trochu víc poodkryjí, jak se ve staré civilizaci žilo a jak fungovala. Například na podzim to byl objev hrobky „superúředníka“Kairese, který poprvé dokázal, že staří Egypťané umisťovali sochy nejen do
hrobek, ale přímo do pohřebních komor. O rok dříve zveřejnili objev chrámu faraona Ramesse II., v roce 2016 to byl dřevěný, 18 metrů dlouhý a 4 500 tisíce let starý člun. Už v roce 1976, tedy hned jak získali na Abúsír koncesi, Češi odkryli pyramidový komplex královny Chentkaus z 5. dynastie a následovaly další významné objevy. Když loni v prosinci vydali publikaci „Stvořené pro věčnost: největší objevy české egyptologie“, obsáhla 140 významných objevů. A ani zdaleka to nebyly všechny.
Abúsír není jediná lokalita, kde čeští experti pracují. Letos pokračují také v sousedním Súdánu – v pohoří Sabaloka na 6. nilském kataraktu zkoumají prehistorické osídlení a v oblasti Usli zase chrámy a paláce z doby 1. tisíciletí před Kristem.
Kobry, miny, pašeráci
Práce egyptologů není jen romantika a nadšení z nových objevů. Klíčem k úspěchům je dobrá příprava a ta probíhá v pražských kancelářích. Samotné až tříměsíční expedice se dvakrát ročně vedou v písku, prachu a slunečním žáru v celkem rychlém tempu, protože nejde pouze o práci v terénu, ale i o zpracovávání nálezů, nezbytnou administrativu nebo další plánování.
A přestože starověcí vykradači hrobek už jsou minulostí, nepříjemných a nebezpečných situací egyptologové už také několik zažili. „Abúsír je památková zóna a je pod policejní ochranou, ale zažili jsme tam dopad arabského jara, kdy byl na mnoha místech postižený asi 150 nelegálními výkopy. Zloději naštěstí nebyli dobří archeologové, takže kopali na nesprávných místech, ale vykradli naše polní sklady. Zmizely vědecké vzorky připravené k analýzám,“líčí Miroslav Bárta.
Jednu expedici před lety dokonce museli předčasně ukončit, protože už šlo o život. V oáze Hajez v egyptské Západní poušti, odlehlé oblasti, kde čeští vědci zkoumali raně křesťanské osídlení, bylo už na začátku května takové vedro, že začaly vylézat kobry. Bylo jich hodně a pracovat v jejich společnosti bylo opravdu nebezpečné.
„Nebo jsme byli v Gilf Kebiru na Sahaře v roce 2011, tedy krátce po arabském jaru, kdy se tam začali objevovat různí pašeráci zboží nebo lidí. Tehdy jsme si v táborech nemohli večer ani dělat oheň. Také jsme se museli vyhýbat údolím zaminovaným za druhé světové války. Britové tam kladli protitankové miny kvůli německému generálovi Rommelovi, měli totiž strach, že projede do Egypta přes Gilf Kebir,“vzpomíná Miroslav Bárta.
V Egyptě platí 35 let zákon, který zakazuje vyvážet i ty nejmenší nálezy archeologů. Přesto je naděje, že jednou se nálezy českých egyptologů dostanou do Česka.
„Znovu jednáme o velké výstavě, která by tady byla v roce 2020 nebo 2021 a která by představila všechny naše unikátní nálezy od roku 1976, co v Abúsíru pracujeme. Egypťané už nám totiž bezúplatně schválili jejich velký výběr, takže je možné, že se sem opravdu dostanou,“říká Miroslav Bárta, jenž v archeologii spatřuje strategickou vědu 21. století.
„Jako jediná totiž umožňuje zkoumat civilizace v rámci dlouhých časových řad, od začátku, přes vrchol, po krizi a transformaci po další vzestup a pád. Odpovídá tak na obecné otázky o vývoji civilizací. To žádný jiný obor neumí nabídnout,“vysvětluje vedoucí egyptologů.