Kdo moc nedělá, moc nezkazí

Právě dnes, 25. ledna 2019, se ministr dopravy Dan Ťok stává rekordmanem. Není to však rekord v počtu postavených kilometrů dálnic ani vysokorychlostních tratí. Stal se rekordmanem v ministerské dlouhověkosti. Se čtyřmi roky a 52 dny ve funkci je nejdéle působícím porevolučním ministrem dopravy.

V Česku tak zřejmě mezi úspěchem ministra a reálným rozvojem dopravní infrastruktury panuje nepřímá úměra. Na rozdíl od předchůdců se Ťok nemůže vymlouvat na nedostatek financí či politické podpory. Jako ministr měl ideální podmínky. Česko díky prosperitě i evropským dotacím mohlo trhat rekordy v proinvestovaných penězích, které by naši infrastrukturu posunuly na úroveň sousedů v Německu. I léta zaostávající Polsko se už dostává v tempu rozvoje dopravních tepen před nás.

Když odhlédneme od hlemýždího tempa výstavby dálnic k situaci na železnici, zjistíme, že tady jsme ani nezačali a přešlapujeme na místě, zatímco nám „ujíždí vlak“. Přesun osobní dopravy na nové rychlé tratě by přitom uvolnil prostor na železnici pro nákladní dopravu, a tím uvolnil také dálnice.

Systémová řešení se asi na ministerstvu dopravy příliš nenosí. O rychlovlacích typu TGV, které by nás z Ostravy do Prahy přepravily za 90 minut, můžeme snít. Smutné je, že ministr místo plnění snů občanů investuje spoustu času, peněz i energie do plnění snu Miloše Zemana. Jeho vysněný vodní koridor Dunaj–Odra–Labe by stál 600 miliard a nám nezbývá než doufat, že se Ťok, jak je jeho dobrým zvykem, nakonec rozhodne „nepouštět se do žádných větších akcí“.

Další smutnou kapitolou je mýtný tendr, který v proklamované snaze ušetřit zahodil stamilionové investice do předchozího systému. Ani po více než roce z okolí českých dálnic nezmizely nelegální billboardy. Nebyl předložen plnohodnotný zákon o liniových stavbách, který by zrychlil stavbu klíčových dopravních tepen. Nepodařilo se reformovat Státní fond dopravní infrastruktury, ale zato se podařilo prosadit nesystémové slevy na jízdné, které budou stát více než šest miliard ročně a zaplatíme za ně komfortem dopravy v nejvytíženějších spojích.

Ministerstvo tak s trochou nadsázky utahuje kohoutky, zatímco hoří střecha. Do dalších týdnů v ministerském křesle bych proto Danu Ťokovi popřál hlavně odvahu pustit se do skutečné transformace české dopravní infrastruktury.