Cesta do KLDR: malé cíle, vysoké náklady
Poslanci se chystají do jedné z posledních bašt komunismu. Chtějí zlepšit vztahy pro případ otevření země světu
Jsou tři země klíčové pro Severní Koreu: Sovětský svaz, Čína a Československá socialistická republika. Údajně to kdysi řekl „věčný prezident“KLDR Kim Ir-Sen, děd současné hlavy státu. „Klidně to na nějakém jednání říct mohl. Severokorejci vždycky lhali a lžou dodnes,“míní koreanista Petr Bláha.
Na dřívějších vztazích mezi Severní Koreou a tehdy komunistickým Československem chce nyní stavět česká delegace, která by mohla v dubnu či květnu zavítat do KLDR na jednání s tamními politiky.
Povede ji Lubomír Zaorálek (ČSSD) coby předseda sněmovního zahraničního výboru. Ten se do Pchjongjangu podívá znovu po 14 letech. Jako šéf Sněmovny tam vedl výpravu už v roce 2005.
Zaorálkovi přitom bylo naznačeno, že se při své návštěvě setká s vysoce postavenými funkcionáři severokorejského režimu, což by se například českému velvyslanci nepodařilo.
Samotná výprava – jež vyjde dle odhadů na stovky tisíc korun – si však neklade příliš vysoké cíle, kterých by chtěla na druhé straně světa dosáhnout.
Česko chce prý hlavně oživit vztahy, které od roku 2005 mezi oběma státy ochladly, a zároveň se blíže seznámit s aktuální situací v totalitní části Koreje a její denuklearizací, o níž jednala KLDR se Spojenými státy a Jižní Koreou. Už teď se objevují nápady, jak případně lepší vztahy s KLDR využít, pokud by se v budoucnu začala otevírat světu.
„Pokud bychom se tam dobře zapsali, můžeme si udělat konexe a v budoucnu to využít k ekonomické spolupráci,“říká místopředseda zahraničního výboru Jan Lipavský (Piráti). „V roce 2005 jsme jako Česká republika nabízeli, že jim předáme své zkušenosti, jak, když to řeknu jednoduše, přejít ze socialismu do kapitalismu,“popisuje Zaorálek s tím, že byl o to tehdy ze strany KLDR zájem.
A nyní není vyloučeno, že by mohla být nabídka, která padla už před 14 lety, znovu na stole.
Úspěch mise nejistý
Podle koreanisty Bláhy je však třeba přistupovat k současné otevřenosti Severní Koreje k jednání s rezervou. Není to podle něj poprvé, co KLDR po vyostření situace na Korejském poloostrově přistoupila k diplomacii. Nedá se tak vyloučit, že se po čase zase uzavře světu.
„Lakmusovým papírkem pro to, jak vážně to Severní Korea se svou proměnou myslí, je podmínit návštěvu jednáním o lidských právech a koncentračních táborech, které tam mají,“tvrdí Bláha.
Podle něj by česká delegace měla být sebevědomější. Třeba nejednat jen v hlavním městě a naopak zamířit do regionů, které nemusí tamní režim chtít ukazovat. „Diplomatické mise jinak nevyvíjejí na Severní Koreu žádný tlak a v podstatě hrají do karet tamnímu režimu, který je využije pro svou propagandu,“dodává Bláha. „Jinak jde o cestu s malými cíli, zato vysokými náklady,“hodnotí koreanista.
Že na lidská práva skutečně dojde řeč, je podle poslance Lipavského jisté. Nicméně o neoprávněném věznění lidí a porušování lidských práv jednala s představiteli KLDR i česká výprava před 14 lety. Výsledek? Severokorejci odmítli, že by něco takového byla pravda, naopak to označili za propagandu. Stejně tak Česko tehdy neuspělo se svou snahou dostat se do komise, která dohlíží na příměří mezi oběma korejskými státy, v níž bylo dříve zastoupeno Československo.
Česká republika je jednou z osmi evropských zemí, která má v Severní Koreji velvyslanectví. Celkem má v Pchjongjangu ambasádu 25 států.