Na co já si vlastně stěžuju?
I dívka s kořeny z Haiti, místa plného bídy a utrpení, může být nejbohatší sportovkyní planety.
Karibské kulisy v tomto případě klamou jako ten nejlepší lhář. Pod azurovým nebem se žije těžko, někdy je to spíš přežívání. Chudoba. Korupce. Špatná zdravotní péče. Vysoká dětská úmrtnost. A jelikož svět není spravedlivý, ještě do toho Haiti v roce 2010 zasáhlo nebývalé zemětřesení, což již tak poničenou zemi zdestruovalo ještě více. Naomi Ósakaová to všechno ví. „Byla to opravdu lekce pokory,“vzpomínala tento týden v Melbourne na svoji premiérovou návštěvu ostrova před dvěma lety. „Spatříte tolik lidí, co nemají skoro nic. I pro vodu musí chodit míle daleko. Pak si řeknete: Na co já si vlastně stěžuju? Od chvíle, co jsem tam prvně přijela, jsem začala hrát líp.“
Tak dobře, že po premiérovém grandslamovém triumfu na loňském US Open nyní vyhlížela finále Australian Open s Petrou Kvitovou.
Je půvabné, že se Ósakaová skutečně narodila v japonské Ósace, zároveň má americko-haitské kořeny. Z chudičkého státu pochází její otec – ten odešel do USA, kde Naomi vyrůstala a učila se tenisu.
Pitná voda daleko, plechové střechy nad hlavou, neradostné vyhlídky. Jen to dejte do kontrastu s životem tenisové superstar: nejlepší hotely, nejlepší servis, cokoli je k dispozici. Ale Ósakaová není klasická sportovní celebrita.
Je spíš tichá, přemýšlivá. S pohledem bystrým i plachým zároveň. Učí se, co znamená její nový život.
Já a bohatá? Jen hraju tenis
Asijský trh nabízí rozměry skutečně nebývalé. Jen v Japonsku žije téměř 130 milionů lidí, ani nemluvě o všech sousedech a blízkých v čele s Čínou. A Ósakaová těm všem nabízí to, co se jen tak nevidí: asijskou tvář globálního sportu.
Po průlomu v New Yorku se psalo, že Serena Williamsová musí vyklízet pozice. Nejen proto, že prohrála s Ósakaovou finále: americká ikona patřila s 18 miliony dolarů ročně mezi nejlépe placené sportovkyně planety. Na její přemožitelku ihned stáli sponzoři řadu, exkluzivní spolupráci s ní podepsal třeba národní automobilový gigant Nissan.
Už na Turnaji mistryň v Singapuru, kde bylo tiskové centrum naplněné japonskými kolegy, se jí ptali: Co to s vámi dělá? „Tohle je pro mě neprozkoumané teritorium,“odvětila Ósakaová. „Ale já se chci soustředit jen na zápasy. Jsem tenistka, tak hraju tenis. Zbytek nechávám na těch, jimž věřím.“
Najít balanc není snadné, neboť další velké tažení vábí další zájemce. Ale jak říká její trenér Sascha Bajin: „Už je otevřenější k novinářům. Zvykla si na otázky, na davy příznivců. Její krása ovšem spočívá v tom, že jinak je to pořád to samé děvče.“
Jen dál trénuju, cvičím a tak
Přivlastňovat si ji může supervelmoc USA, hi-tech Japonsko i Haiti, zástupce třetího světa. Ósakaová se jeví jako skoro ideální hrdinka. Je bez poskvrnky skandálů a taky svá, což v 21. století dávno není nevýhoda, spíš klad. Vymyká se, třeba když o tenisově průlomovém roce 2018 vyprávěla: „Těžko se mi popisuje, v čem jsem se zlepšila. Nalezla jsem prostě vnitřní mír. Něco jako zen.“A o pár otázek později se rozesmála: „Nejvíc se těším na svého psa. Pár měsíců jsem ho neviděla, tak snad mě ještě pozná.“
Australian Open je pro její ambice vlastně nejlepší, vždyť nese název Grandslam Asie a Pacifiku. Japonsko mívalo Kimiko Dateovou a stále má Keie Nišikoriho, ovšem Ósakaová, to je jiné saké. Pořád je jí pouhých 21 let, to nejlepší má před sebou. Tvrdý povrch je pro ni přirozeným pracovním prostředím, takže bude mít každý rok velké šance minimálně v Melbourne a New Yorku.
V rámci svého zenu se nehodlá nechat pozřít slávou ani penězi.
„Život se mi nijak nezměnil,“líčila klidně před startem turnaje. „Možná chtějí lidi více fotek. Ale jinak? Dělám to, co předtím. Trénuju. Chodím do posilovny. A tak.“
Dělá to tak dobře, že zůstává na vrcholu. A kdyby na něm snad čas od času mělo nepříjemně zafoukat, stačí si vzpomenout, že na Haiti by takový vítr byl daleko nepříjemnější.