Forejtek a Svrčina slaví deblový titul
Na Australian Open získali tenisté Jonáš Forejtek a Dalibor Svrčina juniorský titul ve čtyřhře. Třetí nasazená dvojice ve finále zdolala americký pár Cannon Kingsley, Emilio Nava 7:6, 6:4. Sedmnáctiletý Forejtek a o rok mladší Svrčina v Melbourne navázali na triumf Jiřího Veselého, který v Austrálii ovládl juniorskou dvouhru i čtyřhru v roce 2011. Z Čechů naposledy získal juniorský deblový titul Ondřej Štyler, který loni spolu s Japoncem Naokim Tadžimou triumfoval na Roland Garros. (ČTK)
Operovaný nos má oblepený náplastmi, pod kterými se ukrývá pevná dlaha. Špatně se mu dýchá, a protože je zvyklý usínat na břiše s obličejem zabořeným do polštáře, na soustředění v Portugalsku toho moc nenaspí.
Přesto má kouč fotbalové Slavie Jindřich Trpišovský dobrou náladu. Ví, že jeho dílo se daří, protože tým vede ligu. A tak je i nepříjemné zranění z tréninkového baga, které mu nechtěně způsobil obránce Jan Bořil, vlastně prkotinou.
A ještě mu přineslo nevšední zážitek: při kontrole v nemocnici se v čekárně potkal s Javierem Mascheranem, slavným argentinským záložníkem, jehož tým Hebei China Fortune trénuje nedaleko.
„Jenže já ho ani pořádně neviděl, koukal jsem do mobilu. Až vedoucí týmu Standa Vlček mě upozornil,“usměje se slávistický trenér. „Operoval mě portugalský doktor, jeho syn studoval v Plzni. Povídali jsme si o Česku, že to tam zná. Při kontrole si mě rychle vybavil, tak jsem šel na řadu hned. Dostal jsem před Mascheranem přednost.“
A jak se teď cítíte?
Lepší se to každým dnem. Neumírá se na to, zlomený nos není nic vážného, jen to člověka trochu omezuje v běžných činnostech. Život mi to lehce komplikuje, ale stanou se daleko horší věci.
Váš nos najednou v posledních dnech řešila spousta lidí. Vnímáte, že jste se díky angažmá ve Slavii stal sledovaným mužem?
Naučil jsem se moc nečíst noviny. Když vyjde něco hodně zajímavého, pošle mi to asistent Jarda Köstl, takže tomu, co se kde psalo o mém nosu, jsem taky neunikl. Ale doufám, že už na sebe teď upozorním spíš výsledky než nehodami na tréninku.
Chápu, proč noviny nečtete – fotbalu máte kolem sebe už takhle dost. Dokážete od něj vypnout?
Doma jo, přítelkyně není velká fanynka, takže tam mám klid. Když jsem sám se sebou, tak taky. Ale jinak je pravda, že jakákoli návštěva, rodinná akce, komunikace s kýmkoli se vždycky stočí k fotbalu. Sám se od něj dokážu oprostit tak na deset dvacet minut, víc ne.
To je vyčerpávající, ne?
Někdy. Hlavně na konci sezony, zvlášť když se ještě hrají evropské poháry. Připravujete se na soupeře, do toho cestování, logistika, plánování, rozdělování úkolů... Je toho dost. Ne že by mě unavoval fotbal samotný, spíš řešení věcí, které s hřištěm přímo nesouvisí.
Jak odpočíváte? Všiml jsem si, že cestou na zápas míváte na uších sluchátka.
Jsem starší generace, hudbu nemám v mobilu, ale v MP4. Mám asi 600 písniček, takový svůj výběr. Ale někdy je to jen krytí třeba ani nic nehraje, ale když mám sluchátka, nikdo na mě nemluví (úsměv).
–
Přesně tak. Zvuky okolo mě ruší, protože si představuju spoustu věcí vizuálně jak zápas může probíhat, kdo komu přihraje, kdo koho bude dostupovat. Když na mě někdo promluví, vytrhne mě to z úvah.
– Přípravě na zápas se hodně věnujete. Umíte si pak utkání užít?
Málokdy. Snad v Evropské lize s Petrohradem, když jsme vedli 2:0 a cítil jsem, že už to zvládneme. Jinak potřebuju být ve střehu, reagovat. Bylo by špatné vypnout a užívat si to. Soustředím se až do konce.
Pokračování na protější straně