Jak Alois Rašín stvořil korunu

Konspirace, které se naučil v Maffii, protirakouském odboji, se Aloisi Rašínovi hodila i po vzniku republiky. Před prvním ministrem financí nového státu stál zásadní úkol: dát nové republice vlastní měnu. Československou korunu. A nejlépe tak, aby přípravy nevzbudily nežádoucí rozruch.

Vše probíhalo v naprostém utajení, Rašín osobně řídil všechny práce, všechno pečlivě připravoval a nejraději i sám zařizoval včetně objednávek kolků, které se měly lepit na staré bankovky. Vlastní rukou připravil i návrh nového zákona. Jednání Revolučního národního shromáždění probíhalo za zavřenými dveřmi a peněžní reforma byla uzákoněna na tajné noční schůzi 25. února 1919 – zákonem č. 84/1919. Přijetí zákona odstartovalo manévry. Státní hranice obsadilo vojsko. Byla zastavena veškerá doprava i poštovní styk s cizinou. Po celé republice byly rozvezeny vyhlášky, tiskopisy a kolky. Kolkovalo se týden – od 3. do 9. března.

Každá bankovka dostala svůj kolek v jednoprocentní hodnotě, kolkovaly se bankovky od desetikoruny výše. První bankovky byly vytištěny o měsíc později. (row)

Robert Oppelt

Nebyla kovová, ale papírová. První československá koruna byla deset krát šest centimetrů velká a překvapivě v několika barevných provedeních, od oranžové po modrou. Nebyla nijak krásná, tištěna byla narychlo na laciném papíru v knihtiskárnách. Nápis jedna koruna byl vyveden v šesti jazycích nového Československa, od češtiny po ukrajinštinu. A jediným zdobným prvkem byly čtyři státní znaky. ale první.

Po vzniku Československa platily na jeho území stále rakousko-uherské bankovky. Přechod na novou, národní měnu byl jedním z prvních cílů nového ministra financí Aloise Rašína. Rašín sledoval jednoduchý tříbodový plán – vytvořit novou československou měnu, zvýšit její hodnotu, stabilizovat ji na této nové úrovni a přetrhnout tak jedno z posledních pout s monarchií. Tehdejší Národní shromáždění proto přijalo na tajném nočním zasedání speciální zákon, připravený Raší nem, který mu po dobu reformy uděloval takřka diktátorské pravomoce. Po jeho schválení nechal ministr v době na přelomu února a března 1919 uzavřít státní hranice armádou, přerušit poštovní styk s cizinou a okolkovat veškeré oběživo, které se na území Československa nacházelo.

Všechny je okolkujete!

Byla

Reforma spočívala v tom, že z předložené hotovosti se okolkovala a do oběhu vrátila polovina, druhá polovina byla zadržena a za ni vydány vládní dluhopisy.

Pro okolkované bankovky byla potřeba 244 milionů kolků, nekolkovaly

Legenda Alois Rašín

se ale všechny bankovky, olepit jedno- a dvoukorunové bankovky bylo technicky neúnosné. Rovněž se nekolkovaly desetitisícové bankovky, které byly dány do oběhu v prosinci 1918 a které u nás stát neuznal. Na každou bankovku byl nalepen jednoduchý kolek, v jednoprocentní hodnotě bankovky, třeba na stokorunu jednokorunový. Kolky byly vytištěny u dvou tiskařských firem v Praze. Rašín měl po dobu reformy k dispozici mimořádnou armádu úředníků, která kolkovací akci provedla, skládala se z 13 hlavních a 410 okresních státních komisariátů s přibližně 1500 sběrnami, celkem asi 15 tisíc pracovníků. Vše řídil osobně Rašín, navíc se mu povedlo reformu maximálně utajit, což mělo pro její zdárný průběh velký význam. Kolkování ale bylo jen dočasným řešením, Rašín zároveň nechal připravit první československé státovky. První skutečná československá měna byla vydána 15. dubna 1919. První emise národních platidel zahrnovala hodnoty od koruny po pětitisícikorunu. Návrhy prvních korun provázel velký spěch. Proto se tiskly v různých tiskárnách v Česku, Rakousku i Americe. A byly zadány různým výtvarníkům. Asi nejslavnější byla stokoruna, kterou navrhl Alfons Mucha. Na platidla zakomponoval i portrét své dcery a manželky. Kvalita státovek, tedy peněz vydávaných státem, nebyla vysoká, takřka okamžitě došlo k jejich padělání. Nekvalitní první čs. peníze proto velmi brzo nahradila druhá emise, která přišla v roce 1920 a byla završena o čtyři roky později. A její součástí byly první Hradčany. Zelená stokoruna opět se slovanskými děvčaty od Muchy.

Zaplatil za reformu

Ještě v roce 1918 byl Rašín považován za jednoho z hrdinů národa. Kvůli jeho tvrdému prosazování silné koruny se stal nenáviděnou osobou. Opravdová hysterie kolem něj vypukla na podzim 1922, kdy znovu usedl do křesla ministra financí. Pro Rašína byla silná koruna symbol stabilní ekonomiky, prosazoval ji už před nástupem na ministerstvo. Jeho plán zohledňovalo potřeby části české ekonomiky, ale silně oslabilo export. To vedlo k propouštění, zkrachovaly i některé banky. Za to vše mu byla připisována vina, a proto se stal v lednu 1923 cílem atentátu, kterému podlehl.