Kapsáři Prahu obsadili až po sametové revoluci
Větším problémem než kapesní krádeže byly v roce 1989 v Praze vloupačky nebo krádeže věcí z aut. Vraždy se kriminalistům rozkrývat dařilo.
PRAHA Před třiceti lety se člověk v městské hromadné dopravě nemusel tolik obávat toho, že ho okrade kapsář. Zato byla větší pravděpodobnost, že se mu někdo vloupá do bytu. Kriminalita v Praze se od roku 1989 výrazně proměnila.
V osmdesátých letech v Praze vyšetřovala Veřejná bezpečnost ročně v průměru 15 až 20 tisícům trestných činů. Pro srovnání – vloni řešili pražští policisté 47 601 trestných činů. Jak ale upozorňují sami policisté, nedají se tehdejší čísla s těmi aktuálními přesně srovnávat. Kategorizace trestných činů a přestupků se měnila a některé trestné činy, jako bylo například příživnictví, byly po revoluci dokonce zrušeny.
Velkou změnu je ale možné pozorovat například v kategorii kapesních krádeží. Zatímco nyní jsou jedním z nejčetnějších druhů kriminality v Praze, před třiceti lety byla situace jiná. Daleko před kapsáři byla co do počtu případů třeba vloupání i krádeže věcí z aut. Přesné statistiky kriminality v Praze pro období před sametovou revolucí sice nemá k dispozici ani policie, ani Český statistický úřad, podle kriminoložky Aleny Marešové z Policejní akademie ČR se ale počty kapesních krádeží v metropoli pohybovaly v 80. letech kolem 500 případů ročně.
První komplexní údaje o kriminalitě přinesla až statistická ročenka za rok 1990, kdy v Praze policie evidovala 2 384 kapesních krádeží. Nejvíce se kapsářům dařilo v roce 2006, kdy měli v hlavním městě na svědomí 9 742 případů.
„Před revolucí bylo v metropoli mnohonásobně menší procento cizinců a méně turistů. Nárůst kapsářů po roce 1989 bych připočetla i celkovému většímu pohybu obyvatel a také koncentraci všeho do Prahy. To dříve nebylo a ty pozitivní i negativní jevy byly více rozptýlené po celém státě,“říká kriminoložka Marešová. „Kapesní krádeže ale radikálně zvýšili především cizinci,“dodává.
Kriminálce se dařilo
Plodné roky zažívala v osmdesátých letech pražská mordparta, která řešila řadu velkých případů se stoprocentní úspěšností. „Praha byla v osmdesátých letech jedna z nejlepších metropolí, pokud jde o objasněnost vražd. Měli jsme šňůru téměř sedmi let bez jediné neobjasněné vraždy. Opravdu se nám v tomto směru dařilo. Lepší byli v Evropě snad jen u kriminálky v Reykjavíku, ale to jen proto, že tam řešili jedinou vraždu za třináct let,“vzpomíná Jiří Markovič, někdejší vyšetřovatel a poté i šéf oddělení vyšetřování vražd.
Markovič vyšetřoval například sériového vraha Jiřího Straku, známého jako spartakiádní vrah. Ten v roce 1985 napadl na území Prahy jedenáct žen, přičemž brutalita jeho útoků se postupně zvyšovala. Nakonec byl usvědčen ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží.
Co se týče vražd, daří se pražské policii případy řešit i v současnosti. V loňském roce měli policisté stoprocentní objasněnost u čtrnácti vražd, v roce 2017 se jim podařilo vyřešit všech dvaadvacet případů. „Myslím si, že je v Praze spousta dobrých kriminalistů, třeba Josef Mareš, který je šéfem prvního oddělení a dělá svoji práci opravdu dobře,“říká Markovič.
Dalším z případů, na který bývalý vyšetřovatel vedle spartakiádního vraha hodně vzpomíná, je pětinásobný vrah Ladislav Hojer, který byl za své brutální činy odsouzen k trestu smrti a v roce 1986 popraven v Pankrácké věznici.
Vyšetřovatelské metody i technologie se podle Markoviče od osmdesátých let posunuly hodně kupředu. „Hlavní posun vidím ve využívání DNA, která vyšetřování vražd hodně zjednodušila. My jsme nic takového neměli a museli jsme jezdit na Slovensko za docentem Vladimírem Ferákem, který s rozborem DNA u nás začínal,“vysvětluje Markovič. „Byla to velice drahá záležitost. Dnes se to ale používá běžně a je to ještě lepší metoda než otisk prstu,“dodává.
Po pádu režimu počet vražd výrazně stoupl. V roce 1990 řešili policisté v Praze pětačtyřicet vražd, o dva roky později jich bylo už osmapadesát a v roce 1999 dosáhla statistika vražd čtyřašedesáti případů. „Velký nárůst vražd ovlivnili hlavně cizinci, kteří se po revoluci stáhli do Prahy,“říká Markovič. Poté však začal počet vražd klesat a od roku 2010 počty pražských případů nepřesáhly třicítku. „V Praze při objasňování vražd pomohly například kamery. Když máte na každém rohu kameru, je to velká výhoda,“dodává bývalý vyšetřovatel.