Bez chuti a bez zápachu

Na sjezdu ČSSD si její předseda Jan Hamáček prosadil takřka všechno, o co usiloval. Vedení strany je prý nyní víc „sobotkovské“než v časech Bohuslava Sobotky. Jenže přesně to socialisty čím dál víc posouvá do někdejší role lidovců.

Takový triumf jako Jan Hamáček na uplynulém sjezdu sociální demokracie nezažil žádný z předsedů sociální demokracie za dlouhá léta. Při volbě předsedy získal 433 z pěti stovek a jednoho možných hlasů. Ve vedení má až na jednu výjimku všechny, které si tam přál. Hladce se mu podařilo prosadit změnu stanov, s čímž kdysi neuspěl ani Jiří Paroubek ve svém vrcholném období v ČSSD.

Přesto lze na Hamáčkovo vítězné sjezdové tažení koukat i z druhého úhlu pohledu. Sociální demokracie totiž dnes působí jako její předseda: nepříliš výrazně, bez chuti, bez zápachu. Málokoho urazí, nebo se mu dokonce příčí jako v dobách Miloše Zemana či Jiřího Paroubka, kteří dokázali polarizovat společnost a těžit jak z masivní podpory svých příznivců, tak nenávisti oponentů. Ale také nikoho nijak nenadchne ani nestrhne.

Kdysi třicetiprocentní strana s všudypřítomnou ambicí vítězit ve všech typech voleb se dnes posunula spíš do role, jakou v tuzemské politice léta sehrávali lidovci. Ti se vždy (až na rok 2010) dokázali dostat do Sněmovny, kde pak mohli sehrávat roli jazýčku na vahách a být lákavou vládní nevěstou pro oba tehdejší hlavní politické rivaly. Jenže jejich úspěch byl postaven na pevném voličském jádru, získat nové hlasy se jim nedařilo. Limitem pro KDU-ČSL tak vždy byl jednociferný volební výsledek.

Také sociální demokraté dnes mohou s naprostým přehledem působit ve vládě s hnutím ANO Andreje Babiše a vykládat, jak ho posouvají doleva. Řečeno se sirem Humphreyem ze slavného seriálu Jistě, pane ministře, bude i nebude to pravda.

Faktem je, že bez ČSSD by Babiš jen stěží souhlasil s karenční dobou. Zároveň ale platí i to, že kvůli jejímu znovuzavedení půjde socialisty volit jen málokdo. A další věci, jako například zvýšení důchodů, prezentuje šéf ANO jako vlastní rozhodnutí a úspěch. Ostatně socialistům už během sjezdu vzkázal, že si jen přivlastňují jeho práci. Když se člověk střízlivým pohledem podívá na charizma hlavních konkurentů a jejich marketingové možnosti a schopnosti, komu asi tak uvěří?

Místo kritiky oběd

Vraťme se ale k paralele s lidovci. Také sociální demokraté by stejně jako s Babišem mohli vládnout s jeho oponenty v čele s ODS. To by ale vyžadovalo, aby ostatní strany dokázaly ANO porazit tak, aby bez něj bylo možné příští vládu sestavit.

A tomu zatím moc nenasvědčují ani průzkumy, ani atmosféra v zemi. Pokud se tedy nestane nic zásadního a socialisté i příště dokážou překonat pětiprocentní hranici, mohou si vládnutí s Babišem v podobné roli zopakovat. Tak jako to léta dělali křesťanští demokraté. Pokud tedy ODS nepochopí, že když se s Babišem dohodnou sami, nebude o věcech typu karenční doba ani řeč. Ale to už je jiný příběh… Řada delegátů uplynulého sjezdu v Hradci Králové si zřejmě tuto realitu dobře uvědomovala. S vědomím, že se s tím vlastně nyní nedá nic moc dělat, se mezi socialisty vnesla jistá odevzdanost a letargie. Ono jak také burcovat třeba před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu, když vám kandidátku vede neznámý a absolutně nevýrazný europoslanec Pavel Poc, na kterého ta role tak nějak zbyla po odmítnutí lidí typu šéfa odborářů Josefa Středuly či exministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Za Pocem fakt na barikády s halasným křikem nevyrazíte, ani když kandidátku na sjezdu podpoří Miloš Zeman.

Není proto divu, že Hamáček sjezd dokázal zválcovat takovým způsobem. Vždyť ani ti, kteří vždy patřili k tradičnějšímu sociálnědemokratickému křídlu, se do kritiky poměrů nijak okázale nepouštěli. I proto, že účast ve vládě v souladu se svým guruem Zemanem od počátku podporují, tudíž se mohli jen stěží nějak zásadněji vymezovat. Michal Hašek, Zdeněk Škromach či Jaroslav Foldyna si od řečnického pultíku sice mírně zahřímali, jejich projevy ale byly (těžko říct, zda úmyslně, ale nejspíš ano) načasovány na dobu, kdy se vydávaly obědy. Takže je v sále vlastně ani nikdo moc neposlouchal. Někteří další ani nevystoupili nebo rovnou nedorazili.

Teď bude zajímavé sledovat, co s „lidoveckou“pozicí dnešní ČSSD udělají výsledky volby místopředsedů. Dlouhá léta se totiž ono pevné voličské jádro skládalo ze dvou proudů. Liberálnějších zastánců „moderní levicové strany západního střihu“a tradicionalistů, kteří všechny ideologické „ismy“odmítají a chtějí klasické recepty, které jim nabízel už Miloš Zeman.

Ve vedení ČSSD byly dlouhá léta zastoupeny obě tyto skupiny, což s sebou zhusta přinášelo hádky a praní špinavého prádla v přímém přenosu, přičemž strana často udělala dva kroky k jednomu a tři k druhému pólu zároveň.

Jenže po víkendu tradicionalisté z vedení strany úplně vymizeli. Jak řekl jeden z vlivných delegátů po volbě místopředsedů: „Dnešní vedení je snad ještě více sobotkovské, než tomu bývalo za Bohuslava Sobotky.“Ostatně lidé jako Tomáš Petříček či Jana Maláčová mají moderny plná ústa, takový starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda má blízko nejen k Sobotkovi, ale i k jeho příteli, brněnskému právníkovi Radku Pokornému. Pokud bude nové vedení pokračovat v sobotkovské politice zaměřené na městské voliče, mohou tradicionalističtí voliči začít hledat jinde, což by mohlo znamenat sešup pod pět procent. Tak jako se to v roce 2010 stalo lidovcům.

Dnešní vedení je snad ještě více sobotkovské, než tomu bývalo za Bohuslava Sobotky.