Odmítat antibiotika by pacienti měli ještě více
Reálně hrozí, že za několik desítek let budou vyskytující se bakterie proti antibiotikům imunní, upozorňuje v rozhovoru infektolog Marek Štefan.
STŘEŠOVICE I když pacient potřebuje denně infuze s antibiotiky, může zůstat v domácím léčení a do nemocnice jen denně na chvilku docházet. Takový způsob léčby některých nemocí je možný v Ústřední vojenské nemocnici, kde primář Marek Štefan před třemi lety s podporou vedení založil Stacionář pro parenterální antibiotickou léčbu.
V rozhovoru připomíná, jak zbytečné přikrmování hospodářských zvířat antibiotiky v některých zemích světa přispívá k rezistenci bakterií. „Od začátku toho, co máme antibiotika k dispozici, se odehrává nic nekončící závod mezi vývojem nového antibiotika, které se dostane do klinické praxe, a rozvojem odolnosti bakterií,“říká a shrnuje, proč je stále nadužívání antibiotik problém, přestože se o vzniku odolnosti bakterií ví už od objevu prvních generací těchto léčiv.
Teď už končí období respiračních onemocnění, dá se obyčejná angína vyléčit bez antibiotik?
Celá historie lidstva až do dvacátých let minulého století existovala bez antibiotik a to, že tu pořád jsme, dokazuje, že z většiny bakteriálních infekcí se člověk dostane i bez antibiotik. Trvá to ale déle a třeba angína může mít celoživotní následky, a to například poškození srdeční chlopně nebo ledvin. Existují ale infekce, které byly v době bez antibiotik smrtelné. Patří mezi ně bakteriální meningitida, zánět mozkových blan, různé otravy krve nebo třeba záškrt.
Medicína šla kupředu, umíralo by se i dnes na ty nemoci, na které se umíralo před vynálezem antibiotik?
Ano, i když by pacienti díky podpůrné zdravotní péči měli větší šanci přežít.
Hrozí, že začnou být proti antibiotikům bakterie imunní?
Rezistence bakterií na antibiotika se zvyšuje. Od začátku toho, co máme antibiotika k dispozici, se odehrává nic nekončící závod mezi vývojem nového antibiotika, které se dostane do klinické praxe, a rozvojem odolnosti bakterií. Existují katastrofické scénáře, že se za několik desítek let můžeme dostat do situace, kdy infekce způsobené některými kmeny bakterií budou velmi špatně léčitelné.
Jaké kmeny to jsou?
Infekce mohou být způsobené různými typy bakterií. Nejlépe zapamatovatelný je akronym z angličtiny ESKAPE enterokok, stafylokok, klebsiella, acinetobakter, pseudomonáda a enterobakter. Někdy se jim říká superbakterie, protože jsou schopné si ve srovnání s jinými bakteriemi lehce vyvíjet odolnost. Jedná se o infekce měkkých tkání, sepse – tedy otrava krve, infekce močových cest, infekce v chirurgických ranách či zápaly plic.
Co může lékař udělat, je-li bakterie imunní?
Naštěstí jsme se ještě nedostali do situace, kdy by ta bakterie byla úplně rezistentní. Pokud se dá léčit obtížněji, musí se k infekci přistupovat pod dohledem specialistů na antibiotickou léčbu, což jsou mikrobiologové a infektologové. Ale ještě jednou zopakuji, úplně rezistentní kmeny se u nás naštěstí zatím nevyskytly, ale do určité míry toto riziko za několik desítek let hrozí. Můžeme vyvíjet nové druhy antibiotik, které budou zase účinkovat a bakterie proti nim nebudou rezistentní. Nicméně vývoj je obtížný a trvá dlouho. Zároveň si ale musíme co nejdéle zachovat účinnost antibiotik, která k dispozici máme a fungují, a to tím, že je budeme používat správně.
Je to také důvod, proč zde na klinice vznikl Stacionář pro antibiotickou parenterální léčbu?
Hlavním důvodem je to, že vycházíme vstříc pacientům. Některé infekce se musí léčit po celou dobu trvání nitrožilně. Pacient by musel po celou dobu terapie zůstat hospitalizovaný, nicméně je-li v dobrém stavu a má dobré rodinné zázemí a schopnost dopravy, je možné mu vyjít vstříc a léčit jej infuzemi, kdy zůstane v domácím prostředí a jen jednou denně přijede k nám.
Na Západě je tento způsob léčby běžný, v Česku je to vlastně unikát. Jak je to možné?
V Česku k léčbě přistupujeme konzervativně a klademe větší důraz na lůžkovou péči. Nicméně v zahraničí to vzniklo proto, aby se uvolnila lůžková kapacita přeplněných nemocnic. U nás to je také trend, i když ne v antibiotické léčbě. Ale je pravda, že některé nemocnice v Česku náš model přejímají.
Při jakých onemocněních se tato léčba používá?
V Česku máme veliký výskyt lymské boreliózy, což je infekce přenášená klíštětem. A některé typy lymské boreliózy postihují centrální nervový systém, dochází k zánětu mozkových blan a postižení nervového systému. Takovou infekci není možné léčit tabletami. Antibiotika se musí podávat nitrožilně. Na druhou stranu pacienti nebývají v tak těžkém stavu, aby museli být v nemocnici. Další druhá významná část pacientů jsou lidé s infekcí močových cest, které způsobily právě bakterie, na něž nefungují antibiotika v tabletách.
Infekce močových cest je poměrně běžné onemocnění, to je skutečně běžnými antibiotiky špatně léčitelné?
Naštěstí u nás situace není tak závažná jako v jiných zemích. V Evropě mají malou rezistenci bakterií na antibiotika severské země, tedy Skandinávie, zatímco státy Středomoří, to znamená Řecko, Itálie a další, mají vysoký výskyt rezistence. My stojíme někde uprostřed a spíš se blížíme Severu, kde ta situace není tak tragická. Pacienti s rezistentní infekcí se objevují jen v jednotlivých případech.
Ve společnosti jsou nálady proti antibiotikům...
Proti antibiotikům by mohl být mezi pacienty ještě větší odpor, protože tím mohou rezistenci ovlivnit. Když nebudou lidé od lékaře požadovat antibiotikum na virové infekce, kdy ten lék nefunguje, sníží tím vznik další rezistence bakterií.
zvířata, i když nutno dodat, že v Evropské unii je přikrmování antibiotiky už od roku 2006 zakázané. Není to ve světě problém?
Léčba infekcí antibiotiky u zvířat a rostlin je potřeba. Dříve se ale přidávala antibiotika do krmiva v malých dávkách, které nebyly léčebné, proto, aby zvířata víc přibírala. V roce 2006 byla antibiotika k dokrmování zakázána, do jaké míry se to dodržuje všemi státy EU, je otázkou. A není to standardem ve všech zemích světa. Příkladem může být Čína.
Dočetla jsem se, že právě v Číně se objevily vysoce rezistentní bakterie.
A ukazuje se, že hlavním důvodem bylo používání antibiotik u zvířat.
Vyvíjí se nějaká nová léčba, která se té antibiotické nepodobá?
Ještě není možné nad antibiotiky lámat hůl. Ve výzkumu je spoustu slibných molekul. Ale veliký význam má vakcinace. Očkuje se nejen proti virovým infekcím, jako jsou třeba spalničky, ale i proti bakteriálním infekcím. Například očkování proti záškrtu nás zbavilo výskytu této bakteriální choroby, která v minulém století dokázala usmrtit jinak zdravé děti. Další možností jsou takzvané bakteriofágy, což je hudba budoucnosti. Jedná se o viry, které zabíjejí bakterie. Domníváme se, že v léčbě některých infekcí je v budoucnu budeme používat.