„Konfident“Šviha dal češtině slovo průšvih
NOVÉ MĚSTO Mediální bomba explodovala 4. března před 105 lety v Národních listech. Úspěšného právníka a národněsocialistického politika Karla Švihu list odhalil jako konfidenta c. a k. policie. Velkolepý skandál obohatil češtinu i tuzemskou literaturu. Jméno politika, vyobcovaného z lůna národa, se proměnilo v termín „průšvih“. A Franz Kafka se kauzou inspiroval při psaní svého kultovního díla Proces.
V březnu 1914 poutal pozornost kolemjdoucích u trafik titulek na titulní straně Národních listů: „Národně sociální vůdce ve službách policie“. Kdo si za dva haléře list koupil, dozvěděl se další podrobnosti. „Z dokladů, jež do věci vznášejí světlo, jest jasno, že předseda národně sociálního klubu říšských poslanců dr. Karel Šviha byl policejním špiclem,“tvrdil list.
Kauza nebývale rozčeřila hladinu veřejného mínění a národ se rozdělil na dva tábory. „Aféru lze vnímat jako snahu mladočeské strany, stojící za Národními listy, diskreditovat radikálního politického konkurenta,“soudí historik Otto Urban.
Již 8. března 1914 se na Žofíně uskutečnila mohutná schůze národních socialistů. Partaj zde hájil bouřlivák, žurnalista a vycházející politická hvězda Jiří Stříbrný, pozdější muž 28. října 1918 a po roce 1945 valdický retribuční vězeň. Činovníci však spíše bránili svou stranu než Švihu. „Aféra se nesmí tutlat, neb by lid řekl, že jsme všichni lumpové,“uvedl politik Václav Choc.
O otázce Švihovy viny rozhodoval čestný soud českých osobností neangažovaných v aféře. Takový tribunál se v Praze již jednou sešel. V létě 1872 vyobcoval z národní pospolitosti novináře Karla Sabinu. Ani Švihovi se nevedlo lépe.
Politik se zkusil v květnu 1914 obhájit před pražským porotním soudem. V jednací síni ve Spálené ulici proti Švihovi stál odpovědný redaktor Národních listů Servác Heller. Šlo o nejostřeji sledovaný pražský proces před vypuknutím velké války. Jako svědek vystoupil i Tomáš G. Masaryk, jenž se vyjádřil velmi smířlivě. „Česká politika je v takovém stavu, že z ní lze těžko něco nového vyzradit policii,“uvedl Masaryk. Šviha však při prohrál, stáhl se z politiky, pracoval třeba jako úředník ve vršovické „Waldesce“.
Kořeny aféry později odhalili badatelé. „Šviha zhotovoval analýzy pro následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este,“uvedl historik Antonín Klimek. Šlo o elaboráty politické či národohospodářské, tedy nic „protinárodního“. Jenže spořivý arcivévoda honoráře vyplácel z fondu pražského c. a k. policejního ředitelství místo vlastních, čímž Švihu osudově kompromitoval.