Dnes Prague Edition

Naše pastelky mají i Trumpova vnoučata

Značka Koh-i-noor je silná v Rusku a daří se jí také ve Spojených státech. O obchodu s tužkami vypráví v rozhovoru podnikatel Vlastislav Bříza.

- Jakub Bartoš redaktor MF DNES

Opastelkác­h vypráví Vlastislav Bříza s nadšením a vášní. Dokáže vás přesvědčit, že tužka není jen obyčejným kusem dřeva. Zároveň o ní majitel Koh-i-noor Hardtmuth mluví jako o zboží, se kterým je těžké proniknout do některých zemí. Dlouhodobě se jeho firma soustředí na Rusko. „Naše tužka tam má velkou tradici. Kdysi se v Rusku stály na zboží Koh-i-nooru fronty. Značka je tam hodně silná,“říká zkušený podnikatel a jeden z nejbohatší­ch Čechů.

Kdy jste byl naposledy v Rusku?

V září. Moje kolegyně a kolegové se ale odtud vrátili před několika týdny z výstavy Skrépka, zatímco já jsem byl v Dubaji, protože se v tu chvíli překrývaly dvě akce. Za posledního půl roku jsem tam tedy byl jednou, znovu se chystám v červnu. Pojedeme do Moskvy a Petrohradu řešit strategick­é věci.

Rusko je pro vás důležité. V roce 2015 jste řekl, že pro vás tato země v divizi Hardtmuth, což je výrobce výtvarných potřeb, tvoří 20 procent produkce. Jak je to teď?

Pořád tvrdě bojujeme. Na obchod mají samozřejmě vliv uvalené sankce, ať už se nám to líbí, nebo ne. Rusko bohužel trochu otáčí kormidlo směrem k Číně. Mám pocit, že mnoha politikům to nedochází a vliv to má i na ekonomiku. Číňané tam zkrátka pronikají. Číslo, na které se ptáte, je podobné, ale jde to ztuha právě kvůli tomu, jak se ruský trh mění.

Není tento trh tedy risk, pokud o něm takhle mluvíte? Co vás tam přivedlo?

Je důležitý, protože má 160 milionů obyvatel. Kupní síla sice není tak silná, ale i pouhá třetina z takového počtu je zhruba tak velká jako samo Polsko.

Poslední roky jste tam hodně aktivní, intenzivně například otevíráte prodejny v Moskvě a okolí.

Děláme je přes ruského partnera. To je ale spíš taková franšíza než prodejny, jaké máme v Čechách, kde jich je asi stovka a přímo je řídíme. V Rusku jich teď je zhruba třicet. Koncentruj­eme je do velkých měst, hlavně do Moskvy. Připravuje­me tam ještě jeden projekt, ale o něm zatím nechci mluvit.

Ruský trh je určitě něčím specifický.

O každém trhu lze mluvit hodiny. Úplně něco jiného je Německo, Rusko, Itálie nebo Polsko. Záleží také na tom, jak dlouho zde působíte. Pořád se těch čtyřicet let naší ztráty strašně těžko dohání. Když vás někdo pustí v maratonu o deset minut později, můžete být dobrý, ale stejně nikdy nevíte, jestli se vám podaří doběhnout toho s náskokem. To je potřeba si uvědomit, v Evropě jsme ztratili čtyřicet let. V Rusku ztráta nebyla tak velká jako na západních trzích.

Pojďme se přesunout přes oceán do Ameriky, kde se vám podle všeho daří.

Neustále zde musíte inovovat. Uspěla zde progressa a pastelky Magic, což jsou naše specifické výrobky. Když přednedávn­em předával premiér Babiš dárky Donaldu Trumpovi, byly mezi nimi i pastelky Koh-i-noor pro jeho vnoučata. V dřevěné kazetě, ale tytéž, s nimiž malují i české děti. Přijali je velmi vřele. O zbrani řeknete, že se někomu líbí či nelíbí. S naším dárkem uspějete vždy.

Sedíme ve vaší kanceláři v Českých Budějovicí­ch. Zatímco v Rusku máte asi třicet prodejen, u nás je jen jedna. Není to málo?

Myslím, že ne. Musíte je uživit, zaplatit prodavačky. Při růstu mezd to znamená, že by měly růst ceny. Za totality stála tužka padesát halířů. Dnes je to podstatně víc a náš národ si na to těžko zvyká. Málokdo si také uvědomuje, že použité cedrové dřevo je původem z Ameriky, pak ho vezeme přes Čínu a celou Evropu sem. Všechno musí ekonomicky sedět a zapadat do sebe.

Jaký podíl produkce tvoříte pro český trh?

V tuzemsku zůstává nějakých 23 až 25 procent výroby. Největší podíl má Rusko, důležité jsou Spojené státy, ale prodáváme i v Německu, Itálii a jinde. Celkem vyvážíme do zhruba 90 států.

Co je z pohledu výroby nejdůležit­ějším místem závodu?

Zásadní je tužkárna, jejímž srdcem je tuhárna. Kvalita tuh je nesmírně důležitá. Ne každý je umí udělat jako my. Abyste ořezal tužku, jsou důležité dva faktory. Prvním je dřevo, což laik pozná až při ořezávání, a druhým kvalita samotného ořezávátka. Ta, která se sem dováží z Číny, totiž vydrží tak na pět krabiček pastelek. Pak je musíte vyhodit. A když ho někdo nevyhodí, tak pak nadává, že tužka nejde ořezat. My se víc soustředím­e na umělecký sortiment, který opravdu umíme a patříme mezi světové lídry.

Určitě proto plánujete nějaké aktuální investice.

Bez automatiza­ce to nejde. Letos například pokračujem­e v investici za 25 milionů korun v máčírně tužek. To je dost peněz. Dál se snažíme nasazovat roboty. Objem investic je každý rok kolem 40 až 50 milionů korun, pokud jde o tužky.

Tím se tak trochu dostáváme k trhu práce. Předpoklád­ám, že i vy na něj narážíte? Sám o něm veřejně často mluvíte.

Kdysi jsem říkal, že do Česka musí přijít půl milionu cizinců, ať už se nám to líbí, nebo ne. Problém je, že už nepřijíždě­jí tak kvalitní lidé jako v minulosti. Není to tedy tak jednoduché. Investice do nich nejsou malé. Trvá nějaký čas, než se vše naučí, a vyberete ty schopné. My máme v holdingu 2 500 lidí, z nichž je 350 cizinců.

Tvrdíte, že platy růst musí každý rok. Jak jste zvyšovali v loňském roce?

Bylo to o asi osm procent. Bez toho dnes nemůžete fungovat, ale čísla musí na druhou stranu odpovídat produktivi­tě práce, což dneska začíná být za hranou. Růst teď nebude tak velký.

Dceřiné společnost­i máte v Itálii, Rumunsku, Polsku, Bulharsku, Německu a na Slovensku. Uvažujete o nějaké další?

Máme nějaký projekt v Rusku, ale nechci teď předjímat. Řídit dceřiné společnost­i není moc jednoduché.

Vy sám jste profesně strojařem. Jak jste si našel cestu k tužce?

V Koh-i-nooru jsem skončil z nouze.

(smích) Přišel jsem do Budějovic za manželkou a hledal práci. Dělal jsem konstrukté­ra, dodělával si ekonomiku řízení, díky tomu se i časem posunul na manažersko­u pozici a získával větší a větší přehled.

Firmu jste kupoval na přelomu let 1999 a 2000. Za chvíli tedy budete slavit výročí.

Slavit určitě nebudeme, protože sleduji jen výročí firmy. Mám radši, když je někdo bohatý duchem než penězi. To dělá člověka člověkem. Nikdy jsem totiž netušil, že budu jednou něco vlastnit.

Zbohatnout asi člověk často neplánuje.

Víte, dneska asi už možná ano. Moje generace si to ale neuměla představit. Je to něco, co se u tradičních rodinných firem buduje postupně po desetiletí či staletí.

Pro Televizi Seznam jste uvedl, že na prodej firmy přišla nabídka z Číny. Máte ji stále?

My ale nic neprodávám­e! Přišla firma z Číny, která má čtyři tisíce prodejen, že by odkoupila minimálně 50 procent akcií. Na tenhle dotaz jsem odpovídal a vznikla fáma, že to chceme prodat. Nic takového!

Kdysi jste prohlásil, že tuhle práci budete dělat do smrti. Platí to?

Chtěl bych, ale je také umění odejít. Musíte mít zpětnou vazbu a soudnost. Hlavně bez zpětné vazby nemůžete firmu řídit dobře. Právě rodinní příslušníc­i vám ji poskytnou lépe než někdo cizí, i když to pochopitel­ně bolí třikrát víc. Často to ode mě nezaznívá, ale tvrdím, že ve vedení společnost­i má být minimálně jedna dáma. Když se na ni při poradě podíváte, tak zjistíte, že jste přestřelil, protože uvažují trochu jinak. Každý manažer, který nemá ve vedení dámu, ochuzuje firmu a sám si brání úspěchu. Já vždy nějakou ve vedení měl. Vždy jsem pozoroval jejich zorničky před rozhodován­ím. Hodně vám napoví.

Soustředím­e se na umělecký sortiment, kde patříme mezi světové lídry.

 ?? Foto: David Peltán, MAFRA ??
Foto: David Peltán, MAFRA
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia