Havlova amnestie
2. díl seriálu Strana 4
Vlistopadu 1989 padl komunistický režim. Z Východu se mohlo cestovat na Západ a lidé v Československu se znovu učili chápat, co znamená svoboda. Nebyla to jen možnost svobodně vyslovit názor, demokraticky si zvolit politické představitele státu či moci vycestovat za hranice.
Svobody se dočkaly i tisícovky vězňů, které 1. ledna 1990 omilostnil prezident Václav Havel.
Na jednu stranu čin symbolizoval humánnost nového režimu, na druhou vyvolal obrovskou vlnu kritiky. Mnozí Havlovi ani dnes nemůžou zapomenout, že dal svobodu odsouzeným zločincům.
Prezident amnestii oznámil ve svém prvním novoročním proje
vu. Chtěl jí dát najevo, že se distancuje od komunistického soudnictví.
„V naší zemi je mnoho vězňů, kteří se sice vážně provinili a jsou za to potrestáni, kteří však museli projít – navzdory dobré vůli některých vyšetřovatelů, soudců a především advokátů – pokleslou justicí, jež zkracovala jejich práva,“prohlásil Havel na Nový rok 1990.
Zločinci i političtí
V československých věznicích v té době sedělo 31 tisíc vězňů. Milost dostaly více než dvě třetiny z nich. Tehdy se jen těžko dalo odlišit, kdo se dopustil skutečného zločinu a kdo seděl jen proto, že se znelíbil režimu.
Na svobodu propustil všechny, kdo si měli odsedět dva roky, v případě neúmyslných trestných činů dokonce tři roky. Vězňům s vyššími tresty je zkrátil o třetinu až polovinu.
Amnestie se netýkala vrahů, nebezpečných recidivistů či pachatelů zvláště násilných trestných činů. Přesto se na svobodu dostali i nebezpeční zločinci.
Asi nejvýraznějším byl Jaroslav Oplíštil odsouzený za pedofilii. Krátce po propuštění získal práci v pražské Nemocnici Na Bulovce na dětském oddělení. Zaměstnavatelé se totiž amnestovaných vězňů nemohli ptát, proč byli potrestaní.
Hned 30. dubna si Oplíštil odnesl sedmiměsíční holčičku. Znásilnil ji a následně udusil. K činu se téměř okamžitě doznal a do vězení se vrátil na dalších 25 let. Trestu smrti unikl – byl zrušen den po jeho činu.
Strach z kriminality
Mezi lidmi vzrostl strach ze stoupající kriminality. Ta skutečně vzrostla. Nicméně podle výzkumu Institutu pro kriminologii a sociální prevenci se amnestovaní na celPropouštění vězňů kové kriminalitě v Česku podíleli jen osmi procenty, na Slovensku sedmi.
Na konci roku 1991 pak představovali amnestovaní, kteří se vrátili do vězení, čtvrtinu ze všech trestanců. Institut proto dospěl vězňů z celkem 31 tisíc odsouzených bylo propuštěno. k závěru, že amnestie na růst kriminality vliv neměla.
„Četl jsem pozdější statistiky i penologické analýzy té amnestie a s obsahem výtek příliš nekorespondovaly. Ano, byla opravdu velkorysá. Bylo však třeba dát jasně najevo, že