Mistři! Třinec vyhrál hokejovou extraligu
Oceláři se po osmi letech vracejí na trůn
Oceláři porazili ve finále play off liberecké Tygry 4:2 na zápasy a podruhé v historii usedli na český hokejový trůn. Na snímku třinecký brankář Šimon Hrubec.
Ještě než vyhodil brankářskou hůl do vzduchu a naskákali na něj nadšení spoluhráči, možná si Šimon Hrubec vzpomněl na slova někdejšího manažera Pavla Marka: „Pojď do Třince. Tady se nebudeš starat, jestli ti chodí plat, jakou máš výstroj nebo kolik zlomíš hokejek. Jediné, co od tebe na oplátku budeme chtít, je výkon.“
Sedm let staré rozhodnutí včera Hrubec po dvou stříbrných zklamáních pozlatil.
Po výhře 4:2 nad Libercem ovládli Oceláři finálovou sérii 4:2.
Po osmi letech se Třinec vrací na extraligový trůn!
„Je to něco úžasného,“líčil třinecký gólman do televizní kamery a v rukou držel ročního synka Ada
ma. Mezi třineckými triumfy se vystřídalo na trůnu hned šest vládců.
Tak proměnlivá a nevyzpytatelná extraliga je.
Ale že se v sérii o titul střetl Třinec s Libercem rozhodně nebyla náhoda….
Dělí je od sebe nějakých 400 kilometrů, leží v rozdílných koutech republiky, ale hokejově mají hodně společného. Do finále dokráčely oba týmy po podobné cestě.
Oba mají perfektní zázemí a silného sponzora – stavební firmu Syner nebo železárny kousek od třinecké arény.
Kromě kapitálu je u Třince i Liberce patrná souvislejší práce a koncepce. I proto Oceláři na extraligovém trůnu vystřídali Kometu, která před třemi lety skoupila zkušené reprezentanty, jež ze střídačky jemně korigoval boss Zábranský a dovedl je ke dvěma trofejím.
Letošní finalisté mají jasně definovaný styl. „Přímočarost ve střed
ním pásmu a rychlé napadání,“shrnul zkušený trenér Vladimír Vůjtek.
V Liberci ho ordinuje koučující manažer Filip Pešán, který pravidelně jezdí na stáže do NHL. V Třinci naopak důvěřují trenéru Václavu Varaďovi, který v nejslavnější lize světa dlouhé roky hrál. „I když máme vítěznou šňůru, kluky držím... Pod tím, co mají chlapi dole,“prohodil Varaďa, když Třinec získal finálový mečbol, který včera proměnil. S Pešánem jsou v trenérské branži mladíci, mají charizma, nedělají překotná rozhodnutí. „Nemyslím si, že by v Liberci vymysleli něco nového. Měli jen otevřené oči, koukali, co se děje ve světě, a dobré věci si převzali,“líčil bývalý kanonýr z NHL Radim Vrbata, jenž od letoška přivyká manažerské funkci v Mladé Boleslavi.
Na rozdíl od ní mají nejlepší dva týmy letošní extraligy na tuzemské poměry funkční farmy. Z Frýdku-Místku se až do první třinecké lajny vyhoupl Polák Chmielewski, stabilní fleky (ale rozhodně ne stěžejní) mají i bratři Kovařčíkové nebo Cienciala. V prvoligových Benátkách se zase vyhráli liberečtí beci Hanousek s Havlínem, kteří mohou v budoucnu podepsat smlouvy s týmy NHL.
Jistě, tyhle případy jsou a budou spíš stále výjimky potvrzující pravidlo, že na rozdíl od zámořských jevišť na českých zimácích dál hrají prim prověření borci a třicátníci.
I třineckou ofenzivu vedli Růžička, Hrňa nebo Vrána, kteří z liberecké obrany museli někdy šišlat – drželi ji veteráni Š+Š – Ševc a Šmíd. Před nimi nastupovali Kvapil, Filippi nebo Birner.
Zajímavé také je, že oba finalisté se neřadí ke kultovním klubům jako Brno nebo Jihlava, které měly množírny na československé tituly. Nevychovávaly slavné dynastie jako Litvínov, Plzeň nebo Kladno.
Přesto se do finále dostaly právem. V základní části vládli Bílí Tygři, které naháněl druhý Třinec.
Ve vyřazovací fázi už byli Oceláři lepší, připravenější, šťastnější.
I proto po osmi letech opět skončil mistrovský pohár ve Slezsku.