The Cranberries. Naposledy a skvěle
Trochu z toho mrazí, když posloucháte Dolores O’Riordanovou zpívat „ještě tě to nezabilo, ale nemůžeš to nechat plavat“. Úryvek pochází ze skladby Wake Me When It’s Over, která se nachází na nové a podle všeho také poslední desce kapely The Cranberries. Nese název In the End a vychází už po zpěvaččině tragickém úmrtí.
O’Riordanová zemřela nečekaně v polovině loňského ledna. Bylo jí pouhých šestačtyřicet let a pozdější policejní zpráva potvrdila, že se v londýnském hotelu Hilton opilá utopila ve vaně.
Překvapivě výborný zpěv
Tou dobou už kapela pracovala na nahrávce, která však byla ještě ve stadiu demoverzí. The Cranberries se ji rozhodli vydat jako svůj poslední zářez a následně se rozpustit.
K dispozici tedy byly demonahrávky O’Riordanové zpěvu, kterým opatřila instrumentální črty kytaristy Noela Hogana. O zbytek muziky se kapela postarala, ale jediné vokály své hlavní zpěvačky, které mohla použít, byly tyto pracovní.
Proto je potřeba vyzvednout především, jak dobře zpěv na desce In the End zní. O’Riordanová tady nahrávala vlastní texty, a tak je jasné, že se asi snažila víc. Postprodukční možnosti ve studiích navíc umějí zázraky, ale stejně dostat do pouhého „demáče“tolik dynamiky a vášně, to neumí a nedělá jen tak někdo. Třeba skvěle rozjetá skladba Catch Me If You Can působí ve světle daných skutečností jako zjevení.
Obzvlášť když vezmeme v potaz, že mnohé jiné desky někdy znějí jako nedodělky, ač by nemusely, je nutné ocenit, jakou práci si The Cranberries a především producent Stephen Street s výsledkem dali. Street s kapelou spolupracoval už v minulosti, mimo jiné na prvních dvou hity nadupaných albech Everybody Else Is Doing It, So Why Can’t We? a No Need to Argue. In the End je sice pravděpodobně umíráčkem The Cranberries, ale muzika je plná života.
Důvěrně známé polohy
A ještě jedna věc se kapele vydařila nadmíru. Dostala do kolekce jedenácti skladeb jakousi nenucenou rozmanitost. Není to tedy každý pes, jiná ves. Nejde o nahrávku, kde by se hudebníci trumfovali tím, že umějí zahrát hard rock i reggae, a ve výsledku by šlo o neuchopitelný pelmel.
Kdepak, pořád to jsou takoví The Cranberries, na jaké jsou posluchači zvyklí. Ne zrovna optimistický text úvodní písně All Over Now doprovází ovšem nadějeplná hudba. Následuje košatá balada Lost. Nebo již zmíněná temnější Wake Me When It’s Over, jež je v aranžích sloky osekaná na nezbytné minimum s výraznou basou ve stylu jejich dávného hitu Zombie.
Ve skladbách A Place I Know nebo Illusion přijdou ke slovu především akustické kytary, čímž se vyznění nahrávky zase přirozeně posouvá. Kapela se tu prostě netlačí do poloh, které by jí neseděly, a přitom se nedá říct, že by se jen opakovala.
Zásadním pojítkem nejen na nové desce, ale i v kontextu celé tvorby The Cranberries je potom pochopitelně hlas O’Riordanové. Posluchač si uvědomí, že rozhodnutí skončit není jen póza, ale nutnost. Bez své zpěvačky by The Cranberries nebyli kompletní.
S posmrtnými nahrávkami je to složité. Přirozeně vzbuzují sympatie navíc. Ale In the End by byla velmi dobrá deska i bez své pohnuté historie.
Když se rozloučit, tak na vrcholu. To se The Cranberries skutečně povedlo.