Školy, které neznámkují

V desetině škol v Praze děti obdrží jen slovní hodnocení, na mnohých se snaží o zpětnou vazbu

PRAHA Představte si školu, kde místo jedniček, dvojek či trojek mají děti v žákovské knížce schodiště, které znázorňuje probíranou látku. Je to cesta, jež má začátek a cíl. Dítě se má kupříkladu ve sčítání, odčítání, násobení, dělení a zlomcích dostat až nahoru. A učitel mu puntíkem ukazuje, na jakém schodu zatím stojí a kam se lze posunout.

Popsaný způsob hodnocení používají na Základní škole Londýnská na Vinohradech a žákovské knížce říkají Záznamník z Londýnské. Konkrétní příklad se schodištěm je jen ukázkou toho, jak na této škole žákům a jejich rodičům sdělují pokroky.

„Žák i rodič ví, že očekávaný výstup týkající se třeba zlomku dítě nenaplňuje tak, jak má, a musí pracovat na konkrétní dovednosti,“vysvětluje zástupce ředitele školy Václav Nádvorník, který upozorňuje, že škola má celý soubor opatření, jak komunikovat s dětmi a rodiči.

„Základní princip našeho hodnocení spočívá v tom, že pracujeme s chybou. Poté, co žák dostane jakékoliv hodnocení, učíme děti, aby se samy sebe ptaly, kde chyba vznikla a co bylo její příčinou. To je mnohem důležitější než to, jestli má ze čtvrtletní písemky šedesát pět procent nebo sedmdesát,“dodává.

Srozumitelnost především

Principy hodnocení na ZŠ Londýnská by se daly popsat jako formativní hodnocení – tedy pravidelná a průběžná zpětná vazba a jasná informace o tom, jak se žákovi daří osvojit si učivo a kde má mezery. Staví také na aktivní účasti žáků v hodnocení.

„Z národních i mezinárodních kvalitativních dat jednoznačně vyplývá, že školy, které poskytují žákům pravidelnou a srozumitelnou formativní zpětnou vazbu, dosahují lepších vzdělávacích výsledků,“popisuje Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora.

Proto s formativním hodnocením experimentují i střední školy. Příkladem může být program ALT na Gymnáziu Na Zatlance. „Rádi bychom k formativnímu hodnocení dospěli, ale neumíme to tak, jak bychom si sami představovali, a učíme se to,“přiznává Lukáš Šlehofer, který má tento program na škole na starosti. Nyní jsou v určitém mezikroku. „Snažíme se, aby všichni učitelé přešli na to, že tomu dítěti dají formativní zpětnou vazbu, aby se mohlo posouvat. Ale je to náročné na všech stranách,“říká.

A protože učitelé často ve formativním hodnocení tápou, nově by jim mohl pomoci projekt, který rozjíždí Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy společně s organizací Edukační Laboratoř. V projektu se pedagogové naučí, co to formativní hodnocení je, jaké jsou jeho metody a techniky, jak jej do výuky zavést i porozumět tomu, proč je potřeba jej dělat.

Nyní se vzdělává 24 učitelů, kteří se stanou takzvanými lídry skupin formativního hodnocení. Tito učitelé budou následně vzdělávat kolegy z dalších škol. Pedagogové pocházejí ze Středočeského, Ústeckého, Karlovarského a Plzeňského kraje.

„Základ, na kterém to všechno stojí, je respektující komunikace a konstruktivní zpětná vazba, tedy využívání popisného jazyka,“říká Veronika Laufková z Pedagogické fakulty. Součástí formativního hodnocení je i to, že žáci provádějí sebehodnocení a také vrstevnické hodnocení.

Laufková už před lety uskutečnila výzkum na téma formativního hodnocení, přičemž zjistila, že mnoho učitelů se sice domnívá, že jej umí a praktikuje, ale ve skutečnosti tomu tak není. „Nejčastější chybou je, že učitelé sice dělají sebehodnocení, ale nenechají žákům prostor, aby napsali svůj vlastní názor, a nutí jim ten jejich. Využívají tedy techniky bez hlubšího porozumění, což může narážet na nechuť žáků participovat na výuce i hodnocení,“upozorňuje Laufková.

Známky školy nezavrhují

Nadšení učitelé také často narážejí na nechuť rodičů. Ti požadují známky, na které jsou sami zvyklí. Rušit zavedené známkování nicméně není účelem projektu. „Jde především o motivaci žáků k vlastnímu učení a přebírání zodpovědnosti za své vzdělávání, což není v rozporu se známkami a lze se v těchto systémech pohybovat současně,“dodává Laufková.

Zatímco „neznámkami“se dříve vyznačovaly především alternativní soukromé školy, dnes na skoro dvanácti procentech pražských škol, které inspektoři v loňském školním roce navštívili, obdrží žáci pouze slovní hodnocení. V metropoli je tento trend výraznější než jinde. Slovní hodnocení v průměru v Česku využívá jen 2,3 procenta škol.

Kromě toho, že více než desetina škol od známek upouští, mnohé se rovněž věnují právě zmíněnému formativnímu hodnocení. Určité prvky tohoto typu inspektoři zaznamenali zhruba u poloviny škol v Česku.

„Je důležité, aby žákům byla pravidelně poskytována srozumitelná zpětná vazba, z níž lze pochopit, co jim jde, co jim nejde a co mají dělat pro to, aby se jejich znalosti či dovednosti v dané problematice zlepšily,“popisuje Andrys. Ten upozorňuje, že formativní hodnocení je proces. Slovní hodnocení nebo hodnocení známkou je určitý nástroj pro hodnocení, přičemž slovní hodnocení ze své povahy má často formativní prvky.