Praha, město plné bariér
Nástrahy pro nevidomé, vozíčkáře i matky s kočárky mizí z metropole jen velmi pomalu
PRAHA Se slepeckou holí, na vozíku i s kočárkem je možné v metropoli narazit na různé překážky.
„Na Hájích vím, že musím být vepředu, vydám se po schodech nahoru, zpravidla se hned někdo nabízí, jestli mi může pomoci, když ne, cesta na povrch je ještě snadná,“říká o svých peripetiích při pravidelných cestách nevidomá Juliana Koutná, která je také koordinátorkou projektu Návštěvy potmě.
„Potíž nastane nahoře, kde ne a ne přijít na to, odkud jezdí integrované autobusy směrem z Prahy – nezbude než lovit kolemjdoucí. Nejčastěji ale přijde odpověď, že nejsou místní nebo že těmihle autobusy nejezdí,“dodává.
Nejen Háje s frekventovanou ulicí, ale také autobusová nádraží u metra Černý Most či Zličín jsou podle Koutné pro nevidomé nejhorší. Obecně vnímá problém i u velkých nákupních center, kde bývají ozvučené interaktivní tabule jen u vchodu. Nevidomí jsou tam naprosto ztracení, i když s orientací někdy pomáhá ostraha. Často se do velmi nepříjemných situací dostávají také vozíčkáři.
„Spolupracujeme s Komisí pro pěší a bezbariérovost, té přicházejí podněty a pak se rozhoduje, co se uskuteční,“popisuje mluvčí Technické správy komunikací (TSK) Barbora Lišková. „Ta komise je poradním orgánem rady a kromě TSK spolupracuje například i s dopravním podnikem či Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Hodně důležité je, že komunikují i s lidmi, kteří mají sníženou pohyblivost,“říká mluvčí magistrátu Vít Hofman.
Zapovězený Petřín
I přes veškeré snahy si ale vozíčkáři mohou nechat zajít chuť třeba na romantické rande na Petříně. „Kopec je přirozená překážka, ale ani lanovka není bez bariér a na rozhlednu výtah vede,“říká Radek Musílek. Ten je vozíčkářem a zároveň mediálním koordinátorem Jedličkova ústavu. S výjimkou uvedené lanovky ale vidí u MHD velký posun.
„Z celkového počtu 61 stanic metra je v současnosti zajištěn bezbariérový přístup již do 45 stanic. V roce 1990 byla přitom z celkového počtu 41 stanic bezbariérově přístupná pouze jedna na Vyšehradě,“říká mluvčí Aneta Řehková z dopravního podniku.
Na zpřístupnění stanic metra bylo v letech 1992 až 2018 vydáno 917 milionů korun. Z této investice se ale nemusejí radovat jen lidé odkázaní na vozík. „Rád bych zdůraznil, že Problémy budování výtahů, nájezdů, plošin i dalších opatření pomáhá také například rodičům s kočárky či seniorům,“dodává Musílek.
Město myslí i na auta. Pokud se vozíčkáři chtějí v metropoli někam vypravit, mohou na magistrátním webu mapapristupnosti.cz zjistit, kde najdou nejbližší takzvaná vyhrazená parkovací stání ZTP. Po rozkliknutí se objeví detail.
Místa mají mít předepsanou šířku 3,5 metru mimo jiné proto, aby bylo možné pohodlně přestoupit z auta na vozík. Jenže i podle uvedeného webu řada těchto rezervovaných ploch danou šířku nesplňuje.
V úzkých uličkách centra a při podélném stání proto invalidé přestupují na vozíky, zatímco jsou v jízdním pruhu. Užší než předepsaná parkovací místa jsou také tam, kde se parkuje kolmo k vozovce.
To platí například pro Podskalskou ulici, kde je šíře stání 2,8 metru, v Ostrovní je šíře 3 metry. Podle Barbory Liškové jsou přitom dvě možnosti, proč parkovací stání svými parametry nesplňují normu. Může to být tím, že tato místa byla vyznačena v době, kdy tak přísná pravidla ještě neplatila. A dalším důvodem bývají omezené prostorové možnosti.
Jenže ani po přestoupení z vozidla na vozík není vyhráno. „Někteří vozíčkáři se bez pomoci nemusejí dostat po vystoupení z auta na chodník,“říká Kateřina Novotná z Pražské organizace vozíčkářů.
Podle ní se v takovém případě musejí řidiči vydat k nejbližšímu místu, které umožňuje přístup na chodník, a vznikají nebezpečné situace. Těm často nezabrání ani stavební úpravy. Zvláště nájezdy vytvořené nakloněným obrubníkem bývají hodně strmé. A při sjezdu směrem dolů hrozí i pád vozíčkáře.
Vozíčkářská odyssea nekončí ani úspěšným zdoláním chodníků. „Praha je úplně bariérové město. Například v centru je minimum restaurací s bezbariérovými záchody. Naopak při cestě do USA jsem nikde na problém nenarazil,“říká ředitel Centra Paraple David Lukeš.
Podobné problémy jako vozíčkáři přitom musí často řešit i matky s kočárky, i když například nájezd na obrubník pro ně tak zásadní problém znamenat nemusí.
„Snad nejhorším zážitkem pro mě bylo, když byly uzavřené eskalátory na jednom z východů metra Anděl. Řada lidí si chtěla zkrátit cestu výtahem, který má jinak sloužit hlavně invalidům a lidem s kočárky. A prodrat se tím davem bylo pro mě hodně těžké,“dodává Tereza Pávková, která má v kočárku dvouletého syna.