Marie Benešová ante portas!
Na všech stranách se plnily ulice proudy urozených žen, sbíhaly se do chrámů, zametaly rozpuštěnými vlasy oltáře, vrhaly se na kolena, vztahovaly ruce k nebi a prosily bohy, aby vyrvali město z rukou nepřátel...
Těmito slovy popsal historik Titus Livius, co se dělo v Římě, když k jeho branám přitáhl kartaginský zloduch Hannibal. Dnes k podobné panice nemáme daleko. Vlna kritiky spojená s dnešním nástupem Marie Benešové do funkce ministryně spravedlnosti vrcholila včera demonstrací a pochodem Prahou (pozor, neplést si s dnešní pražskou demonstrací, která si chce naopak vynutit odchod ministra kultury Antonína Staňka). Na bohy a oltáře dneska už moc nevěříme, ale v síle emocí jsme nejméně stejně dobří.
Těm, kdo před Benešovou bijí na poplach, lze přiznat, že její nástup není úplně šťastný. A to hned ze tří důvodů:
1/ kvůli časové souvislosti s osobní kauzou premiéra Andreje Babiše,
2/ kvůli úzkému vztahu s prezidentem Milošem Zemanem,
3/ kvůli věku Benešové.
Ale není to tak jednoduché, jak to na první pohled – a za pochodu Prahou – vypadá.
Souvislost s aktuálním posunem v kauze Čapí hnízdo je problém spíš marketingový než věcný. Neboli vyděsí jen ty, kdo toho o fungování a pravomocech justičních orgánů mnoho nevědí. Vazba ministra spravedlnosti na řadového návladního, který dozoruje nějakou kauzu, je tak nepřímá a zdlouhavá, že to ingerenci v konkrétním případu prakticky vylučuje. Klíčem do státního zastupitelství je samozřejmě osoba nejvyššího návladního, ale jeho rychlá výměna je dnes politicky nereálná. A kdo tvrdí, že samotný nástup Benešové způsobí, že státní zástupci srazí podpatky a budou vládě zobat z ruky, dělá z této profese nesvéprávné hňupy. Ale jak už bylo řečeno – souvislost s Čapím hnízdem vypadá blbě a dobře se píše na transparenty.
Dlouholeté přátelství Benešové s prezidentem a jejich názorová blízkost je něco, nač mají oba jistě právo. V nové situaci ale představuje úzký tandem dvou funkcionářů, kteří mají na justici velký vliv, konkrétně na obsazení vysokých soudních postů: ministr navrhuje, prezident jmenuje. Tak silný tandem, který je s to proměnit tvář justice k obrazu svému, principiálně není dobrý. Na druhé straně stejně nedobrý je i stav, kdy spolu prezident a ministr válčí, jako nedávno Zeman s Robertem Pelikánem.
A konečně ten věk. Nejde tu o žádný ageismus, ale na ministra čeká kupa práce. Zrychlit soudnictví, elektronizovat je, svést bitvu o zákon o státním zastupitelství, se soudci o jejich samosprávu atd. Benešové je 71 let, ale nepodceňujme její temperament.
Tolik tedy reálné výhrady k nástupu nové ministryně, vše ostatní je jen pravidelná dávka emocí. Ostatně i to dávné vrhání se na kolena před Hannibalem bylo trochu přepálené: po několika šarvátkách před římskými branami zase odtáhl. Ale bez ohledu na to ještě stovky let poté římské matky strašily jménem tohoto netvora své zlobivé děti.