Další zářez na Kimově pažbě

Po pár týdnech klidu se KLDR díky summitu s Vladimirem Putinem opět vrátila na výsluní titulních stránek novin a večerních zpráv. Pro severokorejského vůdce Kima je klíčové alespoň částečné uvolnění mezinárodních sankcí.

Smediálním humbukem ohledně setkání Kim–Trump se to sice nedá srovnávat – kdo platil účet za hotel, nikoho nezajímalo, a ohledně složení slavnostního menu padla jen zmínka o přípitku vodkou, ale na Kim Čong-unově diplomatické pažbě přibyl další, i když celkem předvídatelný zářez.

Od března 2018, kdy se poprvé od převzetí moci v roce 2011 odvážil překročit hranice, má za sebou Kim Čong-un solidní diplomatickou bilanci, za kterou by se nemusela stydět leckterá evropská hlava státu: čtyři setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, tři setkání s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem a dvě setkání s americkým prezidentem Trumpem.

Hodnotu těchto setkání samozřejmě snižuje fakt, že bez jaderných zbraní pečlivě ukrytých v severokorejském podzemí by k nim s určitostí nedošlo. Zároveň to ale potvrzuje fakt, že Kimova jaderná diplomacie, alespoň z pohledu KLDR, funguje, a pokud bylo jeho cílem změnit mezinárodní vnímání Severní Koreje, tak je mu, chtě nechtě, třeba přiznat úspěch. Bez ohledu na

to, že dosavadní výsledky všech jednání jsou nevalné, tak se Severní Korea z ohrožovatele globální bezpečnosti, jaderného strašáka a pekla na zemi v roce 2017 stává ne sice standardním, ale přinejmenším akceptovatelným partnerem pro dialog.

Zdrženlivé Rusko

Putinovo pozvání, kterému předcházela cesta ruského ministra zahraničí Lavrova v Pchjongjangu, viselo ve vzduchu už od loňského června. Na návštěvu ale z různých důvodů došlo až teď, kdy se jednání o denuklearizaci Korejského poloostrova mezi KLDR a USA dostalo tak trochu do slepé uličky. Kim Čong-un využil dlouhodobého rozporu mezi vstřícností Donalda Trumpa a tvrdým postojem jestřábů kolem něj – Jamese Mattise a Johna Boltona – a volá po nahrazení Mikea Pompea na postu vyjednavače. Severokorejská média ho označují za hlavní důvod neúspěchu dosavadních jednání. Ve Vladivostoku překvapivě chyběl Pompeův severokorejský protějšek Kim Jong-čchol, který byl dosud hlavním jaderným vyjednavačem za KLDR a Kim Čong-una doprovázel jak na všech cestách do Číny, tak na oba summity s Trumpem.

Summit Kim Čong-una s Vladimirem Putinem můžeme označit za vyvrcholení vzájemných vztahů, které spolu Rusko a KLDR poslední dvě dekády systematicky budují. Neočekávalo se tak žádné zlomové prohlášení, jako spíš naznačení současného ruského postoje k procesu denuklearizace KLDR, který se příliš nemění. Putin podpořil postupný proces vzájemných kroků a ústupků jako řešení korejského jaderného problému. Na druhou stranu Putin nepřišel s žádnými přehnanými přátelskými gesty. Rusko nadále podporuje mezinárodní sankce vůči KLDR vyplývající z rezoluce Rady bezpečnosti, které samo podpořilo, a pokud se týče ruských ekonomických aktivit v KLDR, tak je celkem zdrženlivé.

V roce 2012 Rusko odpustilo Severní Koreji dluh ve výši devíti miliard amerických dolarů, ale vzájemná obchodní bilance není nijak závratná. Začíná se sice mluvit o stavbě silničního mostu na společné hranici, obnově zoufale zastaralé severokorejské letecké flotily, ale velké projekty tranzitních produktovodů a železničního spojení s rozvinutými ekonomikami Jižní Koreje a Japonska jsou zatím u ledu.

Dalším zaznamenáníhodným výrokem Vladimira Putina byly jeho pochybnosti, že bezpečnostní záruky Spojených států amerických budou pro Severokorejce dostatečné. Na tom by mohlo něco být. Jak ukazuje osud Kaddáfího v Libyi nebo smlouva s Íránem, může být postoj USA v otázkách bezpečnostních záruk poněkud vrtkavý. Na druhou stranu, ani formát šestistranných rozhovorů, kterých se v letech 2003–2008 účastnila kromě KLDR, USA, Číny a Ruska také Jižní Korea a Japonsko, nepřinesl žádný výrazný výsledek, protože zájmy jednotlivých aktérů byly příliš odlišné. Je otázka, zda by širší mezinárodní garance Kim Čong-una přiměla, aby se jaderných zbraní nadobro vzdal.

Otázky bez odpovědi

Alespoň částečné uvolnění mezinárodních sankcí je pro Kima v současné chvíli klíčové, pokud chce rozvíjet severokorejskou ekonomiku, jak už opakovaně deklaroval. Kromě Ruska brzdí současné sankce především spolupráci s Jižní Koreou. Jihokorejský prezident Mun Če-in už od začátku svého prezidentského období balancuje na hraně mezi svou snahou rozvíjet mezikorejské vztahy a loajalitou k americkému spojenci. Podařilo se mu nastartovat dialog mezi Kimem a Trumpem a intenzivně rozvíjet spolupráci mezi Korejemi. V současné chvíli však naráží právě na sankce, které prozatím znemožňují všechny připravené ekonomické projekty.

Vzdá se Kim Čong-un jaderných zbraní výměnou za jednorázovou záruku bezpečnosti? Ustoupí Spojené státy od požadavku úplné denuklearizace jako podmínky pro další pokračování vzájemného dialogu? Základní otázky zatím zůstávají bez odpovědi.

Hodnotu setkání snižuje to, že bez severokorejských jaderných zbraní by k nim určitě nedošlo.