Praha hlavním městem družicové navigace
Rám kola tak lehký, že jej lze zvednout jedním prstem, je příkladem inovací, které vznikají v Praze díky přítomnosti evropské agentury pro globální navigační systém. Podle vládního zmocněnce pro spolupráci s ní se má Praha snažit stát centrem kosmického p
PRAHA Evropská Agentura pro evropský globální navigační satelitní systém (GSA) se z Bruselu do české metropole přestěhovala v roce 2012. Nyní v budově v Holešovicích pracuje více než dvě stě lidí z celé Evropy a další rozšiřování agentury už schválil Evropský parlament.
„Nové vedení Prahy změnilo mírně přístup, to musím pozitivně říct, a Praha si uvědomuje, jaký klenot tady je,“říká vládní zmocněnec pro spolupráci s touto institucí Karel Dobeš. GSA má na starosti řízení navigačního systému Galileo, který bude Česko využívat například při výběru mýtného. Nově GSA zastřeší i program pozorování Země Copernicus, který monitoruje životní prostředí a bezpečnost.
Mohl byste popsat, jak se stalo, že GSA sídlí v Praze?
Celá historie začala v roce 2006. Česká republika se rozhodla kandidovat a já jsem se stal vládním zmocněncem. Naší konkurencí bylo 11 zemí, které se o to ucházely. Byly to státy jako Německo nebo Francie, protože je to jedna z největších evropských agentur a jediná technologická. Tenkrát byl na vládě skutečně boj o to, kterou agenturu tady budeme mít, a dokonce vládní představitelé přišli s návrhem, že se nebudeme ucházet o GSA, ale o utečeneckou agenturu. My jsme vybojovali GSA a v roce 2010 padlo rozhodnutí, že agentura půjde do Prahy. Na podzim 2012 jsme se sem nastěhovali ve 40 lidech a dnes je to už skoro sedm let a pracuje tady dvě stě lidí, z toho 21 Čechů, tedy 12 procent. Navíc přicházejí lidé, kteří pracují jako národní experti a poradci. Takže tady dnes sedí 250 lidí.
Když se bude kosmická agentura v Praze rozšiřovat, zůstane nadále v Holešovicích?
Současná budova má maximální kapacitu zhruba 300 lidí, takže zatím máme nějakou rezervu. Agentura se nebude rozrůstat přes noc, ale během roku 2020 či 2021. Stavět novou budovu by byl hodně náročný úkol. To znamená, že se musíme zaměřit na to, že bychom zůstali v Holešovicích a okolí. Je tam například bývalá Státní plánovací komise. Jejím dnešním majitelem a správcem je ministerstvo financí, které se také těchto záležitostí účastní. A našim úkolem je v příštích dvou až třech měsících skutečně přijít na to, jakým způsobem bychom to mohli řešit v souladu s městem Prahou a s ministerstvem financí a také v souladu s GSA. Ti přislíbili, že nám dají podklady, jak by se vyvíjely počty zaměstnanců.
V pražském sídle GSA by mělo do budoucna pracovat 700 lidí, co všechno to obnáší?
Budova je jedna věc, a ta je velmi důležitá. Další věcí je prostředí, které musíme vytvořit. A to není jen otázka GSA. Pokud chcete, aby někdo přišel do Prahy, rozhodujícím faktorem je rodina. Strašně důležitá je například škola. To řešíme tak, že děti chodí do stávajících škol v Praze. Ale kdyby sem přišlo 600 lidí, budeme to muset zařídit jinak. Existuje institut takzvané Evropské školy. Tyto školy fungují v těch větších městech, kde jsou evropské instituce. Děti zaměstnanců evropských institucí je mohou navštěvovat zadarmo nebo to hradí samotná instituce. My jsme v roce 2006 Evropskou školu přislíbili, jenomže se pak ukázalo, že v Praze nebylo dost dětí. Zabývá se tím teď aktivně ministerstvo školství.
Co je další bod?
Třeba zaměstnanost manželek. Protože samozřejmě většina manželek mluví anglicky, německy, francouzsky či italsky. Největší podíl zaměstnanců v GSA mají Francouzi, Italové a Španělé. Poměrně málo je tam Němců a pak jsou tam lidé z východu Evropy. Nabízíme pro ně kurzy češtiny, aby se tady dobře integrovali, a pro rodinné příslušníky také třeba kurzy angličtiny. To je takový balík opatření, který bychom pro přicházející lidi chtěli vytvořit, aby se tady cítili dobře. Do toho balíčku benefitů patří třeba to, že mohou hrát tenis na tenisových kurtech ministerstva vnitra nebo že mohou navštěvovat muzea, zoo a podobně. Je to všechno v jednání.
Jak to zatím vypadá?
Přesvědčit stovky kvalifikovaných inženýrů, aby opustili svoji práci a přišli do Prahy, není jednoduchý úkol. Česká republika si to musí vzít za své a musí si to vzít Praha za své. To znamená, že chce-li být Praha hlavním městem satelitové navigace a jedno z důležitých center kosmického průmyslu v celém světě a v Evropě, zadarmo to nebude. Když jsem v minulosti řekl, že budeme potřebovat benefity pro GSA, přišla okamžitě odpověď, že vydělávají dost, protože mají evropské platy. To je sice pravda, ale my potřebujeme, aby zůstali v Praze a nešli do Bruselu, Paříže nebo do jiných organizací. Tito lidé jsou technologičtí specialisté a my jim musíme udělat celkové podmínky takové, aby si řekli, že chtějí jít do Prahy, a máme zkušenost s tím, že většina těch lidí, kteří do Prahy přišli, je spokojená.
Ale musí sem nejdříve přijít… Oni tady mají evropské platy, ale zároveň jsou přizpůsobované těm průměrným nákladům na živobytí, je to tak?
To je takzvaný korekční koeficient, který se naštěstí minulý rok trochu navýšil. Má to být mechanismus, který má kompenzovat určité poměry životní úrovně. Je to komplexní záležitost. My musíme vycházet z toho, že cizinci si mnohem složitěji najdou nějaké levnější bydlení v paneláku na kraji Prahy, další věcí jsou školy. Naštěstí je dnes platí GSA. Na začátku byla problémem doprava, protože byli všichni zvyklí jezdit autem. Třeba v Bruselu mělo GSA budovu s garážemi. My je tady nemáme a panovaly obavy, jak budou jezdit do práce, než tyto dámy a pánové zjistili, že v Praze veřejná doprava funguje o hodně lépe než všude jinde. Takže když se dneska podíváte před GSA, je tam dokonce pár volných parkovacích míst. To jsou ty pozitivní aspekty, ale na to oni musejí přijít. Člověk to musí vidět z toho globálního hlediska. Když se oni cítí dobře a vykládají to kolegům, je o hodně jednodušší další kolegy pro Prahu získat.
Proč bychom se měli takto snažit?
Protože sem tato agentura přináší poměrně hodně peněz. Je to 200 milionů ročně, už jsme tím získali pár miliard. Když tady bude těch lidí víc, mohlo by to ročně přinášet dvě miliardy. Agentura tady platí nájem za budovu či využívá služby, které dodávají české firmy. Ti lidé v Praze bydlí a z toho, co vydělají, zůstane určitá část české metropoli. Dále zde agentura pořádá dvakrát ročně konferenci, kam přijede kolem tisíce až dvou tisíc lidí. Měli jsme tu konferenci o třech tisících lidí a trvala pět dní. Spočítejte si tedy hotely a vše okolo. A do agentury jezdí denně dvě i tři delegace. České firmy mají absolutně první kontakt, když potřebují konzultace. Tato agentura rozděluje a hodnotí projekty Horizont 2020. Pořádáme teď novu soutěž Mygalileoapp a v Praze je i inkubátor pro kosmické záležitosti, což je velmi zajímavá součinnost města Prahy. Funguje tady přes rok a je zde sedm firem, které v oblasti kosmických a navigačních technologií pracují.
Co konkrétně dělají tyto firmy?
Zásadní problém je, že když mluvíme o vesmíru a kosmických technologiích, všichni si představí Remka, jak někde létá ve vesmíru. Ale tohle už vůbec není zajímavé. Kosmické aktivity jsou dneska byznys. Když se ohlédnete do minulosti, většina věcí, které používáme v dnešním životě, vznikala na základě inovací do Apolla 11 a podobně. To znamená mobilní telefony, počítače a tak dále. Banky i energetické soustavy jsou řízené časem z družic. Ty vedlejší produkty jsou hrozně důležité. A inkubátory, které tady pracují, dělají věci pro vesmír, ale na druhé straně je zájem, aby se aplikovaly i jinde.
Jaké praktické mají? výsledky tedy
Jeden z výsledků inkubátoru je nejlehčí kolo na světě – rám, který udržíte na prstíčku. Nebo jsme třeba vzali speciální zařízení se senzory, které byly vyvinuté pro vesmír, a ty používáme na detekci starých obrazů. Představte si plátno, které namaloval Michelangelo nebo Leonardo da Vinci. Senzory skenují jednotlivé vrstvy, jak je malíř maloval. Můžete tak udělat otisk prstu toho obrazu. Když ho jednou uděláte a obraz se ztratí, můžete ho najít, protože máte jedinečný otisk a můžete rozpoznat kopie. Firma, která to začala jako startup, je dneska salonním dodavatelem pro aukční společnost Sotheby’s v Londýně.