Žižkovské ženy, perla 1. máje
Straně a vládě lidé naposledy skládali povinný hold v prvomájových průvodech před 30 lety
ŽIŽKOV Stalin a Gottwald i s nezbytnou dýmkou, kteří se obratem promění v elektrárnu či továrnu. Praha zdravící Moskvu, Planeta Země s vyznačeným táborem míru. Tak během prvomájových průvodů vyhlížely nejproslulejší živé obrazy žižkovských žen z let 1949–1989. Jejich sestava proslula také pohybovými kreacemi s mávátky i bez nich. Dobová média Žižkovanky pravidelně vyhlašovala ozdobou průvodu.
„Čím nás asi žižkovské ženy překvapí letos?“napínal čtenáře tisk od dubna 1989. Na rituální oslavu Svátku práce, kdy lid skládal povinný hold straně a vládě, se mohutně mobilizovalo v celé metropoli.
Zamotanou hlavu měli například zahradníci ze společnosti Sady, lesy, zahradnictví, zdobící centrum města. „Sadaři vysadili tulipány, ty ovšem nečekaně předčasně rozkvetly,“připouštěl drobný problém tisk. Pracovníci však zádrhel vyřešili – neposlušné tulipány nahradili chryzantémami a afrikány.
Zdobení Václavského náměstí nebylo na jaře před 30 lety náhodné, po 16 letech se tam totiž vrátila tribuna pro potentáty režimu, před nimiž měli Pražané defilovat. Uplynulé roky se průvody ubíraly po Letenské pláni. Střed města z režie oslav vyřadila mimo jiné stavba metra.
„Do slavnostního hávu se však nepřevléklo pouze Václavské náměstí, ale také Park kultury a oddechu Julia Fučíka, PKOJF (Výstaviště, pozn. red.). Vždyť přece První máj není jen manifestace pracujících, ale také lidová veselice,“sliboval tisk. Výstaviště mělo patřit hudbě, ale třeba i svazarmovcům vypouštějícím horkovzdušný balon.
Do slavnostního lesku se nablýskala tradičně také Československá televize, ta v předvečer 1. máje na prvním ze dvou svých programů v „primetimu“nabídla premiérový díl seriálu Bronzová spirála o osudech vynálezce lodního šroubu Josefa Ressla. „Dvojka“bavila hudebním pořadem Na výsluní.
I když komunistický režim chtěl poroučet větru i dešti, počasí na jaře 1989 zlobilo. Od pátku 28. dubna 1989 se nad Čechy od severu tlačila studená fronta, noční teploty spadaly k nule a přišel také sníh. Pluhy a sypače vyjely do akce třeba na Šumavě anebo v Beskydech.
Z průvodu se lidé snažili ulít
Pro většinu lidí na sklonku komunistické vlády znamenaly prvomájové oslavy hlavně prodloužený víkend. Kdo se mohl „ulít“z povinného jásání s mávátky, učinil tak. „Z Prahy na chalupu jsme se vydali už v pátek odpoledne. Nebyli jsme jediní, soudě podle provozu,“vzpomíná Tomáš Hatek, tehdy středoškolák. Naopak, pro jiné prvomájový víkend znamenal práci navíc. „Tradičně se vyhlašovala mimořádná pohotovost. Platila, tuším, od půlnoci na 28. dubna 1989 a pokračovala až do 2. května,“vzpomínal Radek Lukeš, tehdy příslušník Veřejné bezpečnosti na jednom z místních oddělení na okraji Prahy.
Ti, kdo neměli naději vyhnout se prvomájovým radostem, se od rána ukázněně řadili okolo Václavského náměstí na předem určeném místě v rodícím se průvodu. Žižkovské ženy dorazily první – tři hodiny před začátkem. „Je to pěkná ukázka toho, že se ženské, bez ohledu na věk a povolání, dokážou dát dohromady,“pochvalovala si Vladimíra Dovolíková, tajemnice Svazu žen Prahy 3. Žižkovanek dorazilo oproti očekávání výrazně více, takže všechny nedostaly kostým.
Do průvodu na 1. máje roku 1989 vyšlo devět stovek žižkovských žen, pracovnic Tesly, Telefonní a telegrafní ústředny, družstva Ozdoba, ale i studentek Vysoké školy ekonomické. V národních barvách tentokrát před hlavní tribunou rozvinuly kolorované logo své organizace, Československého svazu žen.
Média jejich kreaci vysoce ocenila na stránkách novin i v televizi. „Proč tam máma chodila, to nevím. Peníze za to neměla, a pokud vím, ani žádné výhody třeba v práci,“vzpomínal Petr Fiala, v té době středoškolák.
K oslavám náležel kolotoč nezáživných projevů z hlavní tribuny na Můstku, kde se shromáždili mocipáni. Nechyběl prezident Gustáv Husák, generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš anebo federální premiér Ladislav Adamec. „Jde nám o další rozvoj a prohlubování socialistické demokracie v zájmu co největšího počtu lidí,“zaznělo v ústředním projevu Miloše Jakeše. Expozé podle oficiální propagandy mnohokrát provázel souhlasný potlesk zástupů sunoucích se od muzea na dolní konec Václavského náměstí.
Jenže ne vše proběhlo podle ideálního scénáře. Rok 1989 byl plný protestů proti režimu a na Svátek práce tomu nebylo jinak. „Skupina asi 80 stoupenců nezákonných struktur se pokusila narušit pořádek v horním konci Václavského náměstí,“uváděla policejní svodka. Proti „narušitelům“v průvodu Veřejná bezpečnost a Lidové milice ostře zasáhly. Protesty pokračovaly na Václavském náměstí i odpoledne, poté, kdy se oficiální průvod rozešel. Proti třem stovkám lidí zasáhla znovu Bezpečnost a milice. Zatčení skončili na stanicích VB. Oslavě práce náležel první májový den v české metropoli od roku 1890. Slavilo se na Střeleckém ostrově. „Bataljóny dělnické, přečetné, nepřehledné, vřadily se do lidského šiku, aby již provždy stejným postupem šly s námi ostatními za vznešenými lidskými cíli,“chválil první průvod literát Jan Neruda.
Z oslavy Svátku práce se po komunistickém převratu stala povinně dobrovolná záležitost s kontrolovanou účastí. V průvodech se ocitly alegorické vozy, například s karikaturou zlého strýčka Sama s pytlem dolarů či atomovou bombou.
Žižkovské ženy do akce na Prvního máje poprvé vyrazily v roce 1949. Jako bojovnice z proslulé čtvrti měly podstatně delší tradici, s policií se utkaly třeba za hladových bouří za velké války v roce 1916, roku 1918 nechyběly při bourání mariánského sloupu, účastnily se průvodů ve 20. a 30. letech.
Před 70 lety už nabídly jinou podívanou, na prvomájové manifestaci pochodovaly se štíty a před tribunou na Václavském náměstí s nimi opakovaně poskládaly tvář Klementa Gottwalda. Tak se z nich stal fenomén trvající 40 let.
Jejich svérázná sláva v polovině 80. let nemohla minout pražský folklór. Tehdy vznikla undergroundová kapela Ženy.