Revizor s Koptou a Tomicovou baví i mrazí
Razantní zpracování sliboval herec Václav Kopta ohledně aktuální inscenace Revizora v Městských divadlech pražských.
A když dodal, že půjde o typickou drábkovinu v narážce na nesmlouvavý styl zdejšího nového kmenového režiséra Davida Drábka, mohli si diváci být jisti, že na pódiu lze čekat vše od obří veverky přes defilující jeleny až třeba po Václava Klause, který požírá sám sebe.
Právě takový obraz totiž Drábek nabídl v předchozí premiéře, kdy v Rokoku uvedl autorský kus Kanibalky. Revizor, který je Drábkovým prvním setkáním s Gogolem, však tolik kontroverzních momentů nepřináší. I když si režisér klasický text trochu upravil a celkové vyznění ruské klasiky nasměroval ještě více do komediálního rázu, stále je znát, že ctí Gogolovu předlohu.
Naopak, právě sázkou na humornou stránku věci ještě více vynikne zásadní moment hry, kdy Chlestakov spěšně opouští ruské maloměsto a nechává za sebou jeho překvapené a napálené obyvatele. Když si čtou své vlastní charakteristiky v Chlestakovově dopisu, z pódia až mrazí. Což ostatně dobře koresponduje s malovanými „ladovskými“kulisami a motivem zamrzlé vodní plochy, po níž hejtman a další figurky v úvodu klouzají.
Zabalený osten
Právě úvodní scéna Drábkova Revizora charakterizuje nejlépe: zatímco nahoře na ledu postavy marně hledají balanc, halasně vykřikují a mávají rukama jako v prvoplánové řachandě, pod hladinou plavou v mrazivém tichu mrtvoly těch, kterých se ctihodní obyvatelé Potěmkinovy vesničky potřebovali zbavit dříve. I Drábek tak Gogolův ironický osten, který platí v každé době a na každou společnost, pouze naoko překryl barevnou fraškou.
Ne všechny režisérovy myšlenky však lze tak snadno rozklíčovat, nad opakujícím se motivem s černošským hercem, který má snad připomínat Puškina, divák jen rozpačitě krčí rameny.
Jako z jiného světa působí i kaple, kde všichni mluví pravdu. Právě tyto momenty vrhají na zpracování otazníky a činí novinku nevyrovnanou. Revizor se naštěstí může opřít o skvělé výkony; Koptovi a Pavle Tomicové je komediální styl psán doslova na kůži.
Trochu moc velikou karikaturu zpočátku v Chlestakovovi rozehrává Tomáš Havlínek, slavný opilecký monolog v druhé půli však podává brilantně. Jeho výkon charakterizuje celkové vyznění.