Exministr radí s ekologií
Stav klimatické nouze je jen pojem, který lidem nic neříká, míní Martin Bursík.
PRAHA Dvakrát řídil ministerstvo životního prostředí, nejprve v roce 1998 působil v úřednické vládě Josefa Tošovského a pak v letech 2007–2009. Své první politické zkušenosti však získával po revoluci v pražské komunální politice. Nyní by se měl Martin Bursík do služeb města vrátit jako šéf poradců pro ekologii. Vytvoří čtyři expertní týmy, které budou mít na starosti boj s klimatickou změnou v různých oblastech.
Jakou formu má vaše spolupráce s magistrátem?
To ještě vyřešené není, spolupráce je v naprostém začátku. Zatím jsme měli několik rozhovorů s náměstkem primátora Petrem Hlubučkem. A on mě požádal, abych poskytl expertizu a pomohl s koordinací komplexní politiky ochrany klimatu. Tématem se zabývám posledních třicet let, a nikoli jen na pražské úrovni. Podstatné ale bude, jestli se podaří panu náměstkovi tyto věci prosadit v městské radě.
Souvisejí vaše aktivity se stavem klimatické nouze, jehož vyhlášení pražský magistrát už avizoval?
Klimatická nouze – to je stav, který by mohl být vysvětlován různě. Ale přijala ho (kromě Prahy 7 – pozn. red.) města ve Velké Británii, USA či v Austrálii a Německu. A z mého pohledu je to tak, že ať už se kterékoli město nebo stát připojí a vyhlásí klimatickou nouzi, je to v pořádku. My tady v Praze jsme ten úmysl také krátce zvažovali. A nakonec jsme se rozhodli, že se má udělat takový buddhistický úkrok stranou.
Takže stav klimatické nouze v Praze nakonec vyhlášený nebude?
Trochu se bojíme, že lidé, kteří necítí zodpovědnost k budoucím generacím, by do toho pojmu začali střílet. Začali by říkat, že to je prázdné slovo bez obsahu. A nám přišlo zbytečné se tím vysilovat. Proto jsme pojem klimatická nouze nechali proběhnout vedle nás a raději jsme se rovnou pustili do toho, co je jeho obsahem. Je nutné udělat něco pro to, aby se dramaticky snížily emise oxidu uhličitého i dalších skleníkových plynů ve finále až na nulu v roce 2050.
Čím začnete? Jaké kroky uděláte jako první?
Musíme začít analýzou původců emisí CO2. A to není úplně banální úkol. Máme sice ročenku životního prostředí, ale v ní se přepočítávají emise přes různé koeficienty, měří se, kolik projede aut nějakými místy, jakou mají spotřebu. Ale je potřebné to daleko více zpřesnit. A pak musíme udělat nákladovou křivku snižování emisí. Jedná se o to, že se porovnají různá opatření a jejich cena. Na základě toho se dají zvolit ta levnější z nich. států. Oni jednoduše přeskočí éru fosilních paliv a půjdou rovnou do obnovitelných zdrojů. Já ale věřím hlavně Indii.
Proč právě Indii?
Mají 1,34 miliardy obyvatel a jsou demokratickou zemí. Vůle lidí po svobodě je nekonečná, i když v Číně totálně potlačená. Před více než deseti lety jsem se potkal s indickým ministrem pro obnovitelné zdroje energie. A on tehdy plánoval zavést obnovitelné zdroje v desetitisících obcí. A plán dodržel.
Co říkáte na kroky našich politiků?
Racionální a zodpovědný postoj premiéra by měl být takový, že bude podporovat podniky v rozvoji platforem, které mají budoucnost. U dopravních prostředků jsou to ty s pohonem na elektřinu a vodík.
Ekologie dopravy se bude řešit i v Praze?
Ano. Město neunese, když se jezdí po jednom člověku autem se spalovacím motorem do práce. Kolony komplikují i městskou hromadnou dopravu – ta se kvůli nim zpomaluje i prodražuje. Síť nabíjecích stanic pro elektromobily staví PRE a ČEZ. Další pořizují jiné firmy. Chybí ale jednotná koordinace těchto aktivit.