Boj o Stanley Cup vrcholí. U poslední bitvy bude i David Krejčí.
Jsou tady borci, kteří mají báječné kariéry, s pukem vymyslí úchvatné kousky, ale ke stříbrnému pokladu se ani nepřiblíží. A potom existují nadaní a navrch mimořádně platní hokejisté jako David Krejčí, který je už potřetí ve finále Stanley Cupu. „Teď si toho vážím ze všeho nejvíc,“říká útočník Bostonu. „Dřív jsem byl mladý kluk, který chtěl ukrást pohár. Teď chci vyhrát pro trenéry, klub, spoluhráče a celé město. Mám děti, se kterými si chci při oslavách udělat pěkné fotky.“
Teď je kousíček od splnění snu. NHL nabídne v noci na zítra spektakulární vyvrcholení sezony.
Ultimátní sedmé finále Boston versus St. Louis.
A výkon Krejčího může zásadně ovlivnit, zda se s nejcennější trofejí světa polaskají hokejisté Bruins. Ne, není to přehnané tvrzení. 33letý centr je sice ukrytý za hvězdnou formací krajana Davida Pastrňáka s Patricem Bergeronem a Bradem Marchandem, ale jeho pravidelné bodové příspěvky (nyní 4+11) pomohly Bostonu až do finále. Jenže v něm dvojnásobný vítěz bodování play off – což je počin, který žádný jiný Čech v NHL nesvedl – čekal na zápis do statistik až do šestého duelu. I díky Krejčího asistenci Bruins vyhráli 5:1 a natáhli hokejovou sezonu do nejzazšího možného termínu. „David trochu doplácí, že se mu ve druhém útoku pořád točí spoluhráči,“tvrdí jeho otec Zdeněk. „Je z něj spíš mentor a dříč, který se odevzdá pro tým,“hlásí Krejčí senior přímo z Bostonu.
I to značí mimořádnost a zároveň nevypočitatelnost hokejového jara. Krejčí měl být s parťákem Pastrňákem českým trumfem pro šampionát v Bratislavě, jenže tažení za Stanley Cupem plány překopalo. Otec Zdeněk se místo na Slovensko vypravil s manželkou Renatou do Ameriky, aby viděl syna a zároveň rodině vypomohl s péčí o brzy čtyřletou Elinu a půlročního Everetta. „I proto se s Davidem o hokeji ani extra nebavíme,“líčí otec reprezentanta, jinak majitel menší stavební firmy. „Vždycky řekne: Tati, nech to být. Je to moje práce a já do té tvé taky nemluvím.“
Docela trefně to vystihuje Krejčího povahu. Klidný introvert, který
čtyři roky neskutečně zlepšil v mezihře, už si to umí narazit. A bacha: umí hrát i do těla. To se málo ví, ale je to bejček,“vykládá Martin Straka, který Kubalíka dobře zná z Plzně. Když se ho na něj zeptáte, ochotně se rozpovídá. „Umí se naštvat, je šlachovitý, jeho nikdo neporazí. Má v nohách výbušnost, to se budou v NHL divit,“věští energicky.
Straka Kubalíkovi niterně věří. Když přijde řeč na to, kolik dává procent tomu, že se v Chicagu dokáže prosadit, bez zaváhání z něj vypadne: „Devadesát!“
To je hodně vysoké číslo. Tak odvážný tip vychází z relevantního přesvědčení, že je třiadvacetiletý střelec skutečně připravený hrát na světové úrovni. A že jeho možnosti a potenciál ještě nejsou vyčerpány.
Začalo to předloni, už tehdy mu podle Straky byla extraliga malá. Přesun do Švýcarska zvládl výtečně.