Radikální islamisté jdou v Německu s dobou
Salafismus 2.0: Německý salafismus je méně agresivní a přizpůsobuje se, tedy přinejmenším navenek. A daří se mu: počty radikálů stoupají. Jak se náboženští fanatici stávají cool
BERLÍN Nosí džíny místo tradičního arabského oděvu. Lidi už neoslovují na ulici s Koránem v ruce a místo toho se přesunuli na internet. Do šíření salafismu, radikálního výkladu islámu, se v Německu stále více zapojují také ženy.
Ještě v době, než v roce 2015 v plné síle propukla imigrační krize, postávali v ulicích německých měst vousatí muži v dlouhých splývavých oděvech a rozdávali kolemjdoucím Korán. Radikální kazatelé posouvali hranice toho, co bylo ještě společensky přijatelné, a pořádali masová kázání pro tisíce svých příznivců. Němci tomu s odvoláním na svobodu vyznání rozpačitě přihlíželi, případně se situaci snažili ignorovat.
To se ale za poslední roky změnilo. Válka s Islámským státem na Blízkém východě část salafistů vtáhla do bojů. A ti, kteří zůstali, se z rušných ulic stáhli do ústraní – jak radikální kazatelé, tak jejich Korány rozdávající ovečky. Alespoň na první pohled.
Na ulici už sotva potkáte arabské muslimy nebo německé konvertity, kteří vás budou přesvědčovat o výhodách radikálního islámu pro všechny životy, ten současný i posmrtný.
Přesto podle údajů tajných služeb počty salafistů v Německu stále stoupají.
Ideologie radikálního islámu totiž nikam nezmizela. To jen její náborové jednotky jsou mnohem sofistikovanější. Jdou s dobou, lidi už neoslovují na ulici, ale přes internet. A obleky z arabské pouště vyměnili za džíny a mikinu s kšiltovkou.
Otcové zakladatelé
S internetovou propagandou začali už zhruba před patnácti lety dva němečtí konvertité: Pierre Vogel a Sven Lau. Salafismus dostali do širokého povědomí německé veřejnosti a už tehdy se jim v Německu velmi úspěšně dařilo oslovovat třetí generaci gastarbeiterů, kteří pořádně nevěděli, kam patří.
Salafismus jim nabídl rychlou a jednoduchou možnost, jak si vytvořit vlastní identitu a sdílet ji s ostatními. Nabízel jim také jednoduchou interpretaci stále složitějšího a proměnlivého světa. Excentrický vzhled a okrajové názory pak byly klasickým protestem dospívajících a adolescentů proti většinové společnosti.
Ještě v roce 2012 se během masových demonstrací střetávali militantní salafisté v pouličních bitkách s policií. „Na záběrech z nich zpětně vidíme, že lidé v prvních řadách jsou přesně ti, kteří jen o nedlouho později odešli bojovat do Sýrie,“řekl nejmenovaný ústavní soudce deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Právě tajné služby se ale šířením radikálního islámu v Německu začaly pořádně zabývat až o několik let později. Na salafismus přestaly nahlížet prismatem svobody vyznání a náboženské tolerance a začaly si naopak více uvědomovat jeho radikalizační potenciál a násilnou podstatu, která poskytuje živnou půdu terorismu.
S tím souvisejí i četné policejní razie z poslední doby zaměřené právě na salafisty.
„Můžeme se vrátit?“
Podle údajů tajných služeb žije nyní v Německu 11 500 salafistů. To jsou ti, které policie eviduje, jejich reálný počet může být ještě vyšší.
Je to dvakrát tolik, co před pěti lety, kdy německá kontrarozvědka evidovala v zemi „jen“5 500 radikálních islamistů. V roce 2012, kdy pouliční a kazatelská propaganda salafistů padala na velmi úrodnou půdu, byl jejich oficiální počet 4 500. Podíl na stále rostoucích číslech má nicméně i důslednější sledování salafistické scény a posílení tajných služeb v této oblasti.
Část z nich odjela na Blízký východ bojovat za Islámský stát. Podle odhadů se bojů zúčastnilo asi tisíc německých salafistů. Asi třetina z nich už je zpátky v Německu. A ti ostatní, kteří ještě přežili, čekají v kurdských zajateckých táborech na to, zda si je země, proti které bojovali a vůči níž hlásají nenávist, bude ochotna vzít zpátky.
Právě s porážkou Islámského státu se změnilo i fungování sítě salafistů. Fyzické vazby se narušily a komunikace se přesunula zejména na internet, sociální sítě a do uzavřených diskusních skupin.
Ženy radikálky
Větší roli uvnitř radikálního islámu v posledních letech také přebírají ženy – a i tady vidí německé tajné služby důvod k obavám. Radikalizované ženy podle nich mají větší tendenci držet se ideologie za každou cenu, své postoje navíc automaticky přenášejí i na své potomky. Další radikalizace dětí pak probíhá v některých muslimských školkách.
Jednu z nich například začátkem letošního roku úřady zavřely v Mohuči ve spolkové zemi Porýní-Falc. „Už dlouho se vědělo, že sem pravidelně docházeli salafističtí kazatelé. Zrušení školy je dobré rozhodnutí. Bohužel přišlo velmi pozdě,“řekla k tomu odbornice na islám Susanne Schröterová. Školka byla v provozu od konce roku 2008.
Roli žen v šíření salafismu tajné služby dlouho podceňovaly. Zejména v posledních letech jsou to ale právě ony, kdo drží salafistické skupiny pohromadě. Šíří radikální propagandu přes internet, oslovují nové sympatizanty a vybírají příspěvky na další činnosti. Mezi ty patří mimo jiné kampaně za „osvobození našich bratrů a sester“, tedy radikálů, kteří jsou po porážce Islámského státu v kurdském zajetí.
To se dřív nebo později stane, a Německo má proto v záloze deradikalizační programy. Jejich účinnost je ale nejistá. Mohou pomoci krátkodobě, nicméně příčiny vyřešit nejspíš zcela nedokážou.