Pozor! Pohov! Převlékat!
Zpět do budoucnosti: americká armáda mění uniformy – nynější za ty z druhé světové války
Amerika už ví, že její vojáci zezelenají, takže budou vypadat jako jejich pradědečkové. Pokud vám ty zbrusu nové uniformy budou připadat povědomé, je to tak. Viděli jste je v desítkách filmů a seriálů. Bratrstvo neohrožených, Tucet špinavců, Hlava 22 a tak. Ale třeba i M*A*S*H. Ještě nikdy neměli návrháři tak lehkou práci. Jen okopírovali, což už tu bylo před pětasedmdesáti lety.
Americká armáda chtěla nové uniformy, aby si občerstvila image po téměř dvaceti letech nepopulárních a ne zrovna úspěšných válek. A tak sáhla do minulosti. Hodně daleko.
Války v Iráku a Afghánistánu nebyly jediným důvodem. Šlo také o to, aby si vojáky lidé nepletli s listonoši.
Dosud byly služební uniformy, tedy ty se sakem a nažehlenými kalhotami, tmavě modré. Byly zavedeny v roce 2007, ale nepřežily moc dlouho. Vojáci v nich měli vypadat ostře jako břitvy a taky měli připomínat bojovníky George Washingtona z doby války za nezávislost, kteří nosili modré kabátce. Jenže lidem připomínali něco úplně jiného.
V modré chodí policisté, piloti dopravních letadel, hasiči, pošťáci, a dokonce portýři a vrátní. Pěkných pár lidí – aspoň to v listu New York Times tvrdí vysloužilý seržant Kenneth Preston – si je s nimi pletlo. „Mysleli si, že jste policista,“řekl. „Vždycky mě zastavili a ptali se mě na cestu.“
Kromě toho se armáda chtěla odlišit od letectva a námořnictva, protože mezi těmito složkami vždy existovala klasická vojenská řevnivost.
Ale to hlavní bylo, že armáda se chtěla elegantně odpárat od minulých dvaceti let, a tak se převléká do uniforem, které oblékala, když naposledy opravdu zvítězila ve velké válce.
„Ohlédli jsme se do historie a hledali jsme odpověď na otázku, kdy armáda prožívala nejlepší časy v tom smyslu, že její služba zemi byla všeobecně oceňována, a k výsledku jsme se dobrali velmi rychle,“citoval armádní deník Stars and Stripes Daniela Daileyho, který byl u výběru nového oblečení od samého začátku.
Je to tak. Velké americké války po roce 1945, hlavně Vietnam či působení na Blízkém východě, skončily
bez vítězství, protahovaly se, občas vrhly na pověst ozbrojených sil i skvrny. Navíc rozdělovaly Ameriku, část veřejnosti byla vášnivě proti nim.
A tak padla volba na uniformy, jimž se kdysi říkalo „růžová se zelenou“. Zelené, tedy spíše tmavě khaki, bylo sako, kalhoty byly světle hnědé a působily dojmem, že v nich je růžový odstín. Typický byl látkový opasek s poněkud nevojensky působící přezkou.
„Má to každý vandrák“
To, že je vojáci museli deset let po válce odložit a vyměnit za jiné uniformy, neznamená, že by tehdy najednou působily předpotopně. Zabila je naopak jejich oblíbenost.
Po válce jich zbyla spousta, jak je miliony mužů svlékly, a z armádních přebytků si je mohl koupit kdekdo. A taky to tak bylo. Byly levné, hodně vydržely, tudíž šly na dračku. A to byl problém. Najednou v nich chodili dělníci, tuláci, silniční gangy a popeláři. V roce 1954 si v jednom armádním časopisu stěžoval jakýsi major Kamp junior, že uniformu „vidí běžně na vězních, opilcích a vandrácích“. „A voják, který je neustále konfrontován s takto používanou uniformou, brzy ztratí hrdost na to, že ji nosí.“
Armáda se tedy převlékla do nového. Dostala moderní, elegantní stejnokroje, které vydržely až do konce studené války a ještě hodně let po ní. Ale k těm se vrátit nelze, protože jsou příliš spojené s nepříjemnou vzpomínkou na Vietnam. Navíc se staly obětí svého úspěchu. Protože se líbily, kopíroval je kdejaký diktátor v Latinské Americe a Asii.
A tak byla druhá světová válka jasnou volbou.
Armáda se však nepřevléká z marnivosti, má k tomu praktické důvody. Dost palčivé. Nejsou lidi.
Loňská studie ústavu The Heritage Foundation uvádí, že 71 procent všech mladých Američanů ve věku od sedmnácti do čtyřiadvaceti let je neschopná nastoupit vojenskou službu. Třetina ze zdravotních důvodů, sedmadvacet procent na to nemá fyzicky, pětadvacet procent nemá dostatečné vzdělání a deset procent má kriminální minulost (anebo současnost). Výsledek: je stále obtížnější nabrat tolik nových vojáků, kolik jich je potřeba. Loni armáda očekávala, že ani přes různé bonusy nenaplní směrné číslo, jímž bylo osmdesát tisíc mladých mužů a žen. Zájem o službu opadl. Uniforma už je zase nepopulární. Závěr studie: nedostatek lidí přímo ohrožuje národní bezpečnost.
Výměna stejnokrojů není ani v nejsilnější armádě světa nic jednoduchého. Není to tak, že někdo zavelí a vojáci se hned převlékají. Je to docela delikátní věc. Když změníte uniformy příliš razantně a přijdete s něčím úplně novým, armáda tím ztrácí kus tradice, legitimity a kontinuity. Když je změníte jen kosmeticky, pořád si vaše vojáky mohou plést s pošťáky.
A tak byly staré stejnokroje z druhé světové války ideální volbou. „Druhá světová je brána jako spravedlivá válka, tedy dobrá válka. Uniforma tedy říká: Jsme dobří hoši,“řekla v New York Times profesorka módy Jennifer Craiková.
Výměna uniforem má ale ještě jeden důvod. Má přimět vojáky, aby přestali tolik nosit maskáče. Za téměř dvě desetiletí válčení v Iráku a Afghánistánu se z nich stalo oblečení i pro kancelářské krysy či vojáky, kteří cestují například k jiné jednotce. To má postupně končit, takže armáda by působila uhlazeněji.
Ale nějaký čas to bude trvat. První vojáci začnou nové a vlastně staré uniformy oblékat příští rok a na ty poslední dojde řada až v roce 2028.
I když, jak píše Stars and Stripes, už se podařilo vyřešit zásadní problém, kam na novou uniformu vměstnat všechny odznaky, označení, nášivky a stužky. Je jich totiž nyní kupodivu mnohem víc než za heroických časů druhé světové války.