Angličané mají puby, Italové náměstí s kavárnami, Islanďané termální prameny. Navazují tam přátelství a probírají obchody.
Těch pár kroků po studených dlaždicích mezi vyhřátou šatnou a kouřící hladinou každý raději přeběhne. Není divu. Na vzduchu není v dubnu víc než osm stupňů, od západu fouká ostrý vítr. Z hladiny vystupují oblaka páry, voda je vyhřátá na nějakých 40 stupňů Celsia.
Vstup do vody je šok. Ale jen na pár vteřin. Tělo se rychle přeorientuje na vyšší teplotu. Z bílého oparu vystupují siluety diskutujících návštěvníků. Nad nimi se honí těžká mračna.
Vítejte v Modré laguně. V geotermálních minerálních lázních uprostřed tmavých lávových polí na poloostrově Reykjanes v jihozápadní části Islandu.
Místo setkávání
Se stejnou samozřejmostí, s jakou si zajdou Češi po práci na pivo, Islanďané sem chodí navečer utužovat přátelství i své obchodní vazby. Bazén je místem potřebné sociální interakce.
Na Islandu je těžké si udělat nepřítele, protože každý ví, že by ho večer potkal pár metrů od sebe v bazénu. Lepší je být s každým zadobře.
Platí to i v Modré laguně, která je z islandských lázní největší i nejznámější a funguje už přes čtyřicet let.
Ještě víc to ale platí v menších lázních, které má skoro každá obec.
„Pokud nemáte lázně či bazén, nemáte snad ani oprávnění nazývat se samostatnou obcí,“prohlásil v nadsázce Dagur Eggertsson, starosta islandské metropole Reykjavíku.
Je to samozřejmost. Na Islandu stejná, jako je u nás třeba kostel na návsi či samoobsluha. V lázních prý spolu často jednají i celá zastupitelstva. V horké vodě jsou politici vstřícnější k rozumným dohodám.
Rozmlžené postavy vystupují z páry vzlínající z pastelově modrého bazénu. Tváří se spokojeně.
Denní starosti zůstávají v dálce. V horké vodě každý vnímá jen své tělo a okolní drsnou přírodu.
„Často bývá venku i větší zima, potom je teprve opravdové hrdinství přeběhnout do teplé vody,“říká Jón Eriksson, mladý Islanďan, který si u bazénu vydělává. Podobně jako mnoho jeho kolegů postává ve výrazně žluté vestě na kraji rozlehlé vodní hladiny. Střeží bezpečí čvachtajících se hostů.
Je jich tu hodně, vzdor docela vysokým cenám. V ceně celodenní vstupenky za 55 dolarů je obsažen vstup do lázní, ručník, bahenní relaxační maska se vzácnými minerály a také jeden nápoj v přilehlém baru. Největší zájem je o pivo Viking. Mnozí si objednávají koktejly lákavých jmen, třeba Lava Explosion. A také bahenní masky, které vyhlazují pleť.
Někteří lidé tu skutečně stráví skoro celý den. V horké vodě se ale nedoporučuje zůstávat dlouho, nanejvýš dvacet minut. Všude to září čistotou. Všude je také nadmíru ochotný personál, který se vždy poradí.
A lidé jsou si tu blízko. Mnozí Islanďané říkají, že v dlouhých tmavých dnech, během zimních měsíců, kdy je světlo jen pár hodin denně, se stávají horké lázně pojistkou před depresemi.
Vnímají je jako vysvětlení, proč Island v různých průzkumech vychází jako nesmírně šťastná země. Vzdor nevlídnému počasí, soptícím vulkánům i vytrvalým dešťům, jejichž provazce tady občas vichry ženou prudce nad zemí.
V malých bazénech je snadné se přátelit, v plavkách jsou si všichni rovni.