Místa, kde už kvůli turistům „není k žití“

Včeských hotelech, penzionech a kempech se loni ubytovalo rekordních 21,3 milionu hostů. Počet domácích a zahraničních byl skoro vyrovnaný. V hromadných ubytovacích zařízeních loni strávili turisté celkem 55,5 milionu nocí, což bylo také nejvíce v historii. Jistě, statistika nezahrnuje ubytování v soukromí, ale i tak čísla ČSÚ dokládají zvyšující se zájem cestovatelů o Česko.

Meziročně se domácí návštěvnost zvýšila o více než 8 procent, zahraniční o 4,7 procenta. Pokud jde o kraje, tak ve všech vyjma Pardubického (minus 0,5 procenta) a Prahy (plus 12 procent) přibylo meziročně 6 až 7 procent turistů. Z 10,6 milionu cizinců k nám přijelo za poznáním nejvíc Němců, Slováků, Poláků a Číňanů. Němců bylo přes dva miliony, pro zajímavost Čínaňů 660 tisíc. Ubylo půl procenta Rusů (asi kvůli sankcím), těch přicestovalo 540 tisíc.

Turisté jsou v Česku vítáni a kromě centra Prahy, Českého Krumlova, Adršpachu a Šanova, tedy lázeňské části Teplic, kde se řada domů k trvalému bydlení proměnila v jakási apartmánová stavení pro Araby, nepůsobí místním výraznější potíže. A kromě Prahy 1 i 2, Českého Krumlova a zmíněného Šanova si krátkodobí obyvatelé pro sebe vcelku nic neprivatizovali tak, že už tam „není pro místní k žití“.

Narvaná k prasknutí

Oním „není k žití“mám na mysli stav, který možná, podobně jako já, vnímáte při poznávání italských Benátek, chorvatského Dubrovníku, ve španělských městech Barcelona a Alhambra nebo částečně na italském ostrově Capri, tedy v lokalitách, jejichž radnice už musejí přívaly turistů regulovat, protože se proměnily v místa pouhého krátkodobého pobytu se vším nepořádkem a hlukem, který masový turismus s sebou nese. Někde už jde přímo o zmírající skanzeny bez trvale žijících, odkud zmizely běžné obchody, hospody pro místní a nahradily je často obchody se suvenýry.

Česko zatím turisty usilovně láká, ale příklad centra Prahy a Krumlova, kde se v létě dá sotva projít, ukazuje, že je třeba ruch například přes marketing rozkládat. Nejde o to, přímo s turismem bojovat, jako ho spíš umět ovládat.

Pokud tedy chce ministerstvo místního rozvoje, které má turistiku na starosti, účinně s čísly pracovat a třeba je i navyšovat, což je z pohledu ekonomiky žádoucí, musí rozložit investice do krajů, do lokální kultury, architektury, infrastruktury, třeba i podpory hygienických standardů nebo zachování krajiny. Ovšem investovat musí hlavně přes místní obyvatele.

Respekt

Jestli jste dočetli až sem a říkáte si, co je ten Veselý, který tohle píše, za nešťastníka, že jste horko těžko ušetřili na rodinnou dovolenou v tuzemsku 20 tisíc nebo třeba 30 tisíc na last minute s dvěma dětmi u moře a nechcete víc, než aby ho děti viděly a užily si ho, a nechcete a nemůžete tedy řešit, kolik lidí tam bude s vámi, vězte, že vám rozumím a respektuji vás. Z čísel Asociace cestovních kanceláří víme, že dva miliony Čechů chtějí „jen“jet skoro kamkoli na dovolenou, kde hodlají odpočívat. Milion už řeší vyšší přidanou hodnotu a 200 tisíc bohatších si pak určuje, co a jak pro ně má cestovka za jejich peníze připravit a najít.

Vím, i cestování za pár tisíc je pro rodinu důležité, ale prosím, respektujme na svých cestách obyvatele, kteří z těch zajímavých míst, kam se hodláme podívat, ještě neutekli. Dovolená v žijících lokalitách je lepší než ve zmíněném skanzenu.