Volby bez alkoholu vítěz prohrál
Premiérově za účasti voliček a v atmosféře zákazu podávat alkohol Pražané před sto lety poprvé v éře republiky volili své zastupitele.
STARÉ MĚSTO Zostra vedená kampaň, v níž se bili zástupci občanských a socialistických partají, předznamenala komunální volby, první v éře republiky. K urnám Pražané vyrazili v neděli 15. června 1919.
Volby se konaly v bouřlivé atmosféře plné výtržností. Anarchisté ke zděšení nájemníků zabírali byty. Stávalo se, že k obchodníkovi vtrhla skupina lidí a násilím si vynutila nákup za cenu, kterou si sama stanovila. Ve městě se konaly hlučné demonstrace, jejichž účastníci třímali v rukou šibenice.
V polovině června před sto lety si obyvatelé metropole nemohli dopřát kořalku ani pivo. „V den před volbou a v den volby jest zakázáno v obci prodávati, čepovati neb podávati nápoje obsahující alkohol,“nařizoval zákon o řádu volebním v obcích Republiky československé. Národní shromáždění ho přijalo v únoru 1919. „Podle dohod předáků hlavních stran komunální volby předcházely parlamentní, plánované po přijetí ústavy. K tomu došlo roku 1920,“uvedl historik Otto Urban.
Do desítek volebních místností v hlavním městě se poprvé vydaly ženy. Zákon umožnil hlasovat dospělým nad 21 let. Účast se stala povinná pro každého občana. Výjimka platila pro lékaře a seniory starší 70 let. K urnám nesměly například osoby v konkurzu nebo ti, kteří neměli vyrovnány pohledávky vůči městským organizacím. Účast vylučoval také trestní rozsudek anebo pobyt v donucovací pracovně.
Neprokádrovaný starosta
Metropoli v červnu před sto lety vládlo provizorium. Popřevratové republikánské kádrování v říjnu 1918 nepřečkal mnohaletý úspěšný starosta Karel Groš.
„Ukázal se poddajným a málo hrdě konal nejen co se musilo, nýbrž mnohem víc nadto, co mu nebylo přikazováno,“zaznělo v odsudku politika ocejchovaného coby „rakušáka“. I když se Grošova loajalita vůči monarchii moc nelišila od té, kterou projevovali četní politici, kteří se v nových poměrech etablovali o poznání lépe. Na podzim 1918 došlo i k rozpuštění sboru obecních starších, který byl nahrazen Správním sborem hlavního města Prahy. V něm z moci úřední usedlo 49 politiků, vybraných podle volebních výsledků z roku 1911.
Z nařízení vlády se zde sešli národní i sociální demokraté, socialisté a také státoprávní pokrokáři. Do čela nového sboru usedl Přemysl Šámal, právník a za velké války čelný maffista, protirakouský odbojář.
Rodinná pojistka
Do zastupitelstev a rad magistrátu a radnic byli v červnu 1919 voleni muži a ženy starší 26 let. Přijetí volby bylo podle zákona povinností. Odmítnout mandát šlo pouze v odůvodněných případech, učinit tak směly ženy, senioři nad 60 let a vážně nemocní. Tvůrci volebního zákona si zřejmě nedělali moc iluzí o morální odolnosti nově zvolených zástupců lidu v určitých situacích. V radě či komisi nesměli zasednout manželé, tchán nebo tchyně se zetěm nebo snachou či rodiče, vlastní i nevlastní.
Vítěz nebere téměř nic
Radost z triumfu po sečtení hlasů panovala ve štábu národních demokratů, ve stávajících hranicích „malé“Prahy brali přes třetinu hlasů, druhé národní socialisty překonali takřka o deset procent. Avšak v obcích budoucí Velké Prahy, zahrnující města a obce přivtělené k metropoli roku 1922, národní socialisté vyhráli. Obsadili starostenské posty největších obcí Smíchova, Karlína, Žižkova i Vinohrad. A úspěch slavili roku 1919 též v boji o magistrát.
Do čela Prahy zamířil ambiciózní národněsocialistický politik, právník Karel Baxa. Ve svých radikálních časech hrával na antisemitskou notu. „V únoru 1899 se Baxovi státoprávní radikálové ustavili jako samostatná strana s otevřeně antisemitskými požadavky. V jejich programu se mluvilo o rostoucím vlivu Židů ve veřejném životě a vyhlašovala se nutnost hospodářskou a politickou výchovou zlomit jejich škodlivou činnost,“uvedl historik Jiří Kovtun. Baxa se angažoval i v neblaze proslaveném Hilsnerově procesu, zastupoval rodinu zavražděné Anežky Hrůzové.
Národní demokraté prohráli i v boji o post prvního náměstka primátora se sociálním demokratem Ferdinandem Kellnerem. Na národnědemokratického pražského lídra Josefa Rotnágla zbylo křeslo druhého náměstka. Neúspěch v obecních volbách otřásl i pozicí československé vlády, padl premiér, národní demokrat Karel Kramář. Nahradil ho rodák z Nového Města, někdejší obchodní příručí, sociální demokrat Vlastimil Tusar.
Volby po 30 letech vrátily na pražskou radnici německé strany. Koalice německých občanských formací získala tři mandáty, jejich krajané z řad sociální demokracie obdrželi jeden.
Z minorit uspěla také Strana uvědomělého židovstva s dvěma mandáty. Židovská sociálnědemokratická strana Poale Zion získala jeden hlas.
voličů vybralo národní socialisty, znamenalo to 21 mandátů.
hlasů a 20 křesel získali sociální demokraté. Jen 737 hlasů dostali agrárníci, nejsilnější česká strana.
Baštou se stal volební okrsek Horní a Dolní Nové Město a Vyšehrad, kde získali 19 065 hlasů .Zdesis 3 115 hlasy nejúspěšněji v Praze vedli také Citadelou
se stal obvod Holešovice-Bubny (8 427 hlasů).
obdržely nejvíce hlasů, 2 057, v okrsku Staré Město a Josefov.
Královské Vinohrady z připojených obcí volily jako jedny z mála na prvním místě národní demokraty. Na druhém místě zde skončili národní socialisté. Ti zvítězili i na Smíchově, na venkově ve smíchovském okrese ale prohráli se sociální demokracií. Úspěch zaznamenali také v Nuslích. Pouze ve venkovských obcích okresu Nusle národní socialisty porazili sociální demokraté.
Svérázný Žižkov – i tato osobitá čtvrť hlasovala pro národní socialisty. Překvapivě zdě uspěli také
Ukázal se poddajným a málo hrdě konal nejen co se musilo, nýbrž mnohem víc nadto, co mu nebylo přikazováno.