Testosteron. Atletika na rozcestí
Spor nesmiřitelných: Smí Caster Semenyaová dál závodit mezi ženami i bez hormonální léčby?
Mezinárodní atletická federace IAAF má problém, pro který neexistuje ideální řešení. Jmenuje se Caster Semenyaová. Dvojnásobná olympijská vítězka ovládla 30 závodů na 800 metrů v řadě. Jenže zároveň o ní řada soupeřek říká: „Nemá právo závodit se ženami.“A ty radikální dokonce vyhlašují: „Je to muž.“
Dle dostupných studií Semenyaová mužem není. Sama tvrdí: „Když jdu na závod, jsem žena.“
Hladina testosteronu v krvi 28leté Jihoafričanky je však třikrát vyšší, než je u žen běžné, a zásadně překračuje pravidly povolenou mez. Mnozí poukazují, že její biologické rysy jí dávají nefér výhodu v soutěžích žen. Ona namítá: „Způsobilost ke startu v této kategorii nesmí být podmíněna úrovní hormonů.“
Případ rozdmýchává otázky klasifikace mužů, žen a případného třetího pohlaví. Otázky o významu slova diskriminace ve sportu. Otázky, kdo je oprávněn stanovit hranice pro kategorii žen.
Už dvakrát
IAAF rozhodla, že se Semenyaová
musí podrobit hormonální léčbě, jež uměle zredukuje její hladinu testosteronu. Verdikt IAAF z roku 2011 však v roce 2015 Sportovní arbitráž CAS zrušila (přičemž v tomto mezidobí běhala výrazně pomalejší časy). Lékaři a vědci oslovení IAAF poté provedli testování 1 100 atletek převážně ze středních tratí a vypracovali podrobnější studie o zjevné výhodě Semenyaové a jí podobných žen.
IAAF následně schválila pravidlo, podle nějž od 8. května 2019 mohly atletky s nadměrným testosteronem závodit na tratích od 400 do 1500 metrů pouze tehdy, pokud podstoupily šestiměsíční hormonální léčbu, která sníží jejich hladinu testosteronu pod stanovenou hranici (pět nanomolů na litr krve). „Ženy s nadměrným testosteronem vynikají převážně na těchto tratích, získaly na nich už 30 medailí z olympiád a mistrovství světa, i když v celkové populaci žen se jejich počet pohybuje v desetinách procenta,“uvádí právnička Doriane Colemanová, bývalá atletka.
Žádné léky! Nejsem idiot
Povinné snižování testosteronu se má týkat nejen Semenyaové, ale například i Francine Niyonsabaové z Burundi, stříbrné z běhu na 800 metrů na hrách v Riu 2016. „Toto pravidlo je odůvodnitelné,“uvedla Sportovní arbitráž CAS, u které už tentokrát argumenty IAAF obstály.
Jenže neobstály u švýcarského civilního soudu, kam se Semenyaová odvolala. Ten povinnost hormonální léčby v předběžném řízení zrušil. Atletická asociace má do 25. června dodat další důkazy na podporu svého pravidla.
Semenyaová redukování vlastního testosteronu rázně odmítá: „Nejsem idiot, proč bych měla brát nějaké léky? Jsem čistá atletka, ne podvodník. Ať se zaměří na doping, ne na nás,“prohlásila, když minulý týden vyhrála na netradiční trati 2000 metrů menší mítink v Paříži.
„Oni (IAAF) pořád mluví, já pořád vítězím. Není to krásné?“napsala pak na Twitter. List The South African vyšel s titulkem: „Vítězstvím v Paříži se vysmála IAAF.“
Pro stanici BBC Jihoafričanka sdělila: „Bůh mi daroval moji kariéru a jedině on ji může ukončit. Žádný člověk nemá právo mi cokoliv nařizovat a zakazovat mi běhat.“
A kdyby jí přesto v budoucnu nedovolili bez zmiňované léčby závodit na 800 metrů? „Tak to nic neznamená,“řekla. „Jsem talentovaná sportovkyně, nemám obavy. Mohu uspět v jakékoliv disciplíně, může to být 100, 200 metrů, dálka, sedmiboj, stačí jmenovat.“
Úsilí IAAF, aby podstoupila hormonální léčbu, odsoudily jak Světová zdravotnická organizace, tak Rada OSN pro lidská práva. Její ředitelka Liesl Gerntholtzová konstatovala: „Ženy s mezipohlavními variacemi mají stejné právo na důstojnost a kontrolu nad svými těly jako jiné ženy. IAAF je vylučuje na základě jejich přirozené hormonální úrovně. Proto je pravidlo IAAF diskriminační vůči všem ženám.“
Budou závody pro třetí pohlaví?
S ostrými protesty proti IAAF vystupuje též jihoafrická vláda hrozící politickým konfliktem. Pravidlo bylo dokonce označeno za útok na atletky z rozvojových zemí. „Přitom Semenyaová mění sport a vnáší do něj novou energii. Je hrdou a silnou vůdčí osobností pro všechny lesbické barevné ženy,“píše Nadia Neophytouová, amatérská maratonkyně a novinářka z Jižní Afriky, pracující v New Yorku. Snad i proto časopis Time zařadil Semenyaovou mezi 100 nejvlivnějších osobností roku. Černobílé vidění v jejím případě není možné. Doriane Colemanová, spolupracující s IAAF, upozorňuje: „Rozhodnutí o nutné hormonální léčbě není nikterak zaměřeno proti akceptování lidí s mezipohlavními znaky ve společnosti. Usiluje pouze o to umožnit ženským atletkám závodit na stejné úrovni.“
Jak tento atletický gordický uzel rozetnout? Šéflékař IAAF Stéphane Bermon očekává, že do 10 let bude vytvořena kategorie pro tzv. třetí pohlaví. Na tuto vizi český šéftrenér Tomáš Dvořák reagoval: „Doufám, že ne. Neumím si představit, že by na atletických akcích byl závod pro jednu dvě atletky/atlety.“Bývalý šéf německé atletiky Clemens Prokop navrhuje pořádat společně závody žen s normálními i vysokými hladinami testosteronu, ale vyhlašovat oddělené pořadí. Případ možná skončí až u Evropského soudu pro lidská práva. Ovšem jak vyzdvihl Edwin Moses, někdejší suverén trati 400 metrů překážek: „Ať už tato neuvěřitelně složitá kauza propojující sport, boj za lidská práva i politiku dopadne jakkoliv, může mít historický přínos k pochopení biologického pohlaví člověka.“