Trumpův výkop
V roce 2020 chce znovu vyhrát. Čeká ho peklo. Tohle bude tak tvrdé, až to bude USA děsit.
ORLANDO A čekali snad něco jiného?
Donald Trump oznámil, že se bude ucházet o znovuzvolení, a je z toho velký cirkus – úplně stejně, jako by prohlásil, že do toho nejde.
Když tutéž automatickou zprávu oznamoval Barack Obama, nebylo to bráno jako událost, jen jako formalita. Totéž u George Bushe mladšího, Billa Clintona či Bushe staršího. Jenže Trump je Trump a americká média myslící na vendetu to berou jako lesní roh troubící k zahájení leče, která od minula stejně neskončila.
Takže to probíhá ve starém duchu: USA se dozvěděly, že Trump vykopl firmy na výzkum veřejného mínění, které mu dodaly „špatné“průzkumy, jelikož v klíčových státech zaostával za prozatím prvním demokratem Joe Bidenem. Jako obvykle je to jen půlka pravdy: jde o to, že průzkumy byly pořízeny v březnu, ještě před očištěním Trumpa v aféře Russiagate a ještě předtím, než se demokraté začali předvádět jako kovaní socialisté. A teprve teď je někdo „pustil“. (Klasika: Trump předtím jejich existenci popřel.)
Je to ale stejně úplně zbytečná přestřelka, která neřekne vůbec nic, protože soudný den stejně nastane až za rok a půl.
Historie prezidentských kampaní dodává zástupy skvělých průzkumů na začátku a slz na konci. Své o tom ví Hillary Clintonová, která byla od začátku až do předposlední hodiny jasnou favoritkou, hodně by o tom řekl Bush starší, jehož popularita byla rok a půl před volbami na 90 procentech. Přesto prohrál.
Kdo dnes ví, že svého času drtil republikán Rudy Giuliani Clintonovou i Obamu. Nebo že v roce 1996 vedl Bob Dole nad Billem Clintonem.
Amerika miluje statistiky, ale dělá z nich instantní závěry, které jsou sice působivé, ale bezcenné. Patří to ke hře, zvyšuje to vzrušení. A vede to k mylným závěrům.
Tím nemá být řečeno, že Trump, který teď kupodivu ztrácí v republikánském Texasu a podle Fox News by teď s demokraty prohrál, automaticky zvrátí skóre a pojede, jak zní všeobecné očekávání.
Volby nejsou matematika a soudnější analytici si vzpomenou, jak Trump, když přesně před čtyřmi roky a dvěma dny sjel po eskalátoru svého mrakodrapu v New Yorku oznámit kandidaturu, byl označován za komickou vložku voleb. Letos je v úplně jiné pozici. Bude zcela dominovat kampani, protože média jsou na něm závislá jako narkoman na cracku. Určuje to, o čem se Amerika hádá. A určuje to tak, jak by to nedokázal žádný z jeho předchůdců, i kdyby měli sociální sítě.
Ekonomice se daří skvěle, přežil peklo demokratické záškodnické války jménem Russiagate. Ale přesto zůstává jedním z nejzranitelnějších prezidentů, kteří se ucházeli o znovuzvolení. Za roky v Bílém domě ani na okamžik nikdy nezískal podporu aspoň poloviny Američanů. A nikdy se mu nepodařilo přetáhnout některé z těch, kteří ho nevolili. Nevypadalo to ani, že se o to vůbec snažil.
A bude mít proti sobě mnohem nesmiřitelnější protivníky než při minulé kampani. Tehdy stáli demokraté a americká média proti němu víceméně z leknutí. Už dávno je v tom ale nenávist. Je to jejich Stalingrad, poslední šance ukázat, že pravdu měli oni a Trumpa vyneslo do Bílého domu jen přechodné pomatení americké mysli.
Jde o to, zda pro historii bylo Trumpovo vítězství v roce 2016 jen absurdní výchylkou, nebo pravdivým odrazem stavu Ameriky.
A protože není nad to historii co nejvíc pomoci, bude kampaň nemilosrdnější než bitva lopatkami v rozvalinách Stalingradu.
Tohle se bude Americe tak líbit, až ji to bude děsit.