Polský bolehlav ze vzpomínek na Rusko
Může se menší či středně velký stát uprostřed Evropy cítit bezpečně? Z jedné strany po vás natahuje pařáty Rusko a z druhé strany na vás pomrkává Německo. Češi by o tom mohli vyprávět. I když teď už je mrazí hlavně z výstřelků Ruské federace.
A ještě hůř na tom historicky je Polsko, které dokonce několikrát roztrhaly na kusy. I proto vstoupilo do NATO a EU. Měly to být pevné hráze proti Moskvě. Jenže při pohledu na obsazení Krymu Rusy a jejich dobrodružstvím na východě Ukrajiny Poláci znejistěli. Vyplatí se vůbec spoléhat na evropské spojence, kteří ukazují svou nechuť utrácet za obranu a raději si „kupují“voliče? Vždyť magická dvě procenta HDP v rámci NATO platí jen pár států včetně Polska. A pokusy o evropské vojsko nedopadly moc dobře.
Proto Varšava rozumně stále více spoléhá na mocné USA. A to spíše na bilaterální, národní úrovni. Notují si nejen v kritice Evropy za malé výdaje na obranu, ale i v autoritativnějším způsobu vlády. Proto při nedávné návštěvě Washingtonu, mimochodem pořádané se všemi poctami, polský prezident Andrzej Duda usiloval o vybudování stálé americké základny v Polsku, která by spolehlivě odstrašila Rusy.
Už Obamova administrativa po anexi Krymu schválila, že v zemi periodicky korzují americké jednotky. Ale základna je základna. Symbol toho, že jste spojenci na život a na smrt. To Polsko z EU moc necítí a obává se opakování roku 1939.
I Američané však mají své zájmy. Chtějí podporou Polska „potrestat“Němce, kteří neplatí dost na obranu, a současně ukázat Rusům, že si nemůžou dělat ve střední Evropě vše, co chtějí. Trump by se sice rád dohodl přímo s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, jenže to v zádech se závěry Muellerovy komise moc dobře nejde.
Proto Duda nakonec dosáhl jen navýšení počtu „korzujících“amerických vojáků o 1 000 mužů na 5 500 a ne vysněné stálé základny. K tomu si vyprosil špionážní drony Reaper. A nasmlouval společné výcvikové základny v Polsku a nákup moderních letadel F-35. Vše zaplatí Varšava, protože ví, že si tak Trumpa nakloní. Kupuje si tak „ochranu“. Je však otázka, jak pevnou.
Ameriku i Polsko spojuje i další věc. Nesouhlas se současnou německou politikou. Hlavně s plynovodem Nord Stream 2 přímo spojujícím Rusko a Německo. Ten totiž zvýší německou závislost na ruském plynu a dá se interpretovat jako dohoda o neútočení a vzájemné závislosti. Jakou roli by pak dvě mocnosti přidělily střední Evropě? Trumpovi zase vadí, že Němci místo amerického plynu kupují ruský a americké firmy tak přicházejí o tučný zisk.
Polsko smlouvou s Američany ukazuje, že přestává věřit v obranyschopnost EU jako celku a vrací se k reálpolitice – sází na nejsilnějšího spojence. Jenže Donald Trump jedná nevyzpytatelně. Teď sice Poláky chválí jako skvěle spojence, ale co kdyby mu Rusové nabídli lepší dohodu?
A druhý polský problém tkví v tom, že Trump může prohrát volby a nový prezident by mohl oblast střední Evropy poslat na vedlejší kolej. Ostatně Trumpa po nástupu do funkce taky příliš nezajímala. Vždyť Asie je větší a lákavější, tak proč řešit potíže problémového Zapadákova.
Proto by Poláci měli začít současně tlačit na ostatní evropské země, aby posílily v rámci NATO vlastní obranyschopnost. Pouhá sázka na USA proti Rusku nemusí nic vyřešit, stejně jako před druhou světovou válkou sázka na Francii a Anglii proti Německu. A bez Berlína, neformální hlavy Unie, to nepůjde. Takže ho není dobré dráždit žádostí o válečné reparace. Vždy je totiž lepší mít v ruce víc trumfů než vsadit jen na jeden.