Snyder pitvá ublížené Rusko i Spojené státy

Letos 31. prosince uplyne dvacet let ode dne, kdy Boris Jelcin předal úřad Vladimiru Putinovi, jenž se poté, co několik měsíců působil jako premiér, stal úřadujícím a od voleb 2000 řádným prezidentem Ruské federace. Kromě let 2008–2012, kdy byl předsedou vlády, zastává funkci dodnes. Zejména na události posledních osmi let jeho vlády se soustředil renomovaný americký historik Timothy Snyder v obsáhlé studii Cesta k nesvobodě s podtitulem Rusko, Evropa, Amerika. V překladu Martina Pokorného ji společně vydala nakladatelství Paseka a Prostor.

Snyderův rozbor dějin nynějšího desetiletí je nabitý fakty a svým způsobem fascinující. Připomíná silný ruský pocit, že této zemi všichni ubližují, vliv, který měl na ruského prezidenta filozof a náboženský myslitel první půle minulého století Ivan Iljin, jehož ostatky nechal Putin přivézt ze Švýcarska. Rozebírá úspěšnou Putinovou snahu ovládnout média, jeho kampaň proti homosexuálům a neziskovým organizacím i ruskou informační válku zaměřenou na destabilizaci Spojených států a Evropské unie. A samozřejmě i projekt Eurasie, jež by se měla stát jejich protikladem.

Podstatnou část analýzy věnuje Snyder rusko-ukrajinským vztahům. Podrobuje kritice názor nemalé části Rusů, že ukrajinský národ vlastně neexistuje, že od dob Kyjevské Rusi (autor využívá působivé paralely mezi kyjevským knížetem Vladimirem, jenž na Rus přivedl křesťanství, a současným prezidentem) jde o jedno společenství. I zde lze najít důvody ruské anexe Krymu a angažovanosti Moskvy v bojích na východě Ukrajiny.

V závěrečné, šesté kapitole Cesty k nesvobodě se Snyder soustředil na volbu Donalda Trumpa americkým prezidentem a na údajný ruský podíl na jeho vítězství. Je to nejslabší část knihy. Autorova evidentní nechuť k Trumpovi má za následek, že poněkud selhává jako historik i spisovatel, když vidí ruský zásah málem v každém americkém šálku kávy. Fakta sice svědčí o tom, že ruská propaganda svou kyberválkou nahrávala Trumpovi a ublížila Hillary Clintonové, ale tvrzení, že republikánský kandidát byl jen ruskou loutkou a jeho voliči naletěli, je přece jen příliš silné. Clintonová sice získala zhruba o dva a půl milionu více hlasů, ale vzhledem k americkému nepřímému systému volby zvítězil Trump, pro něhož se vyslovilo více volitelů. A to rozhodlo.

Celkově vzato není Cesta k nesvobodě právě optimistickým čtením. Ale kdo se chce přiblížit k pochopení soudobého světa, neměl by ji minout.

Cesta k nesvobodě