Uhlí je jako bolavý zub

Deník MF DNES upozornil, že vláda zkoumá možnosti zvýšení daně z uhlí, případně i zemního plynu. Následovala speciální tisková zpráva ministerstva životního prostředí, kde tento úřad ujišťuje, že žádnou takovou daň zavádět nebude. Připomeňme, že jde o daň, kterou by platili majitelé malých domácích kotlů či kamen a počítají s ní už roky státní strategie pro energetiku, zlepšení ovzduší i ochranu klimatu. Zatímco zákazníci uhelných tepláren již nyní platí 600 korun za každou tunu oxidu uhličitého ve formě emisní povolenky, majitelé domácích uhelných kotlů v přepočtu jen 70 korun na energetické dani. Přitom například 98 procent rakovinotvorného benzo(a)pyrenu je právě z lokálního vytápění.

Politici a úředníci nejsou placeni za to, aby lidem sdělovali jen příjemné věci.

A s uhlím je to jako se zkaženým zubem – bojíme se zubařské vrtačky, ale čím dříve to začneme řešit, tím méně nás to bude bolet a taky stát. Ministerstvo životního prostředí nás však ze strachu žene do problému. Místo zavedení postupného zvyšování energetické daně na ubývající tříděné uhlí a investice výnosů do pomoci lidem s čistým vytápěním raději přehazuje úkol na příští vlády. Ty to už budou muset řešit daleko rychleji a s většími dopady. A mezitím budeme dále dýchat znečištění.

Podobnou „strategii“však zatím vláda má i u největšího uhelného zdroje v zemi – Elektrárny Počerady. Ta měla být jako nepotřebná uzavřena a ušetřené uhlí využito pro teplárny. ČEZ nyní plánuje prodat elektrárnu uhlobaronovi Pavlu Tykačovi, který ji chce provozovat dlouhodobě. Ačkoliv to – stejně jako pokračování uhelných kotlů – boří energetickou i ekologickou koncepci státu, vláda k tomu zatím mlčí.

Přitom vláda startuje uhelnou komisi, která má doporučit, kdy Česko definitivně skončí s těžbou a spalováním uhlí. Budou závěry komise jen cárem papíru s řešeními, která se bude vláda bát přijmout? Nebo skončí hra na schovávanou, vláda překoná „strach ze zubaře“a začne řešit budoucnost výroby energie, změnu klimatu a naše zdraví?